[-Dokončeno & Opraveno-]
Devatenáctiletý Jungkook studuje na konzervatoři zpěv. Bydlí pouze s bratrem, neboť rodiče žijí velmi daleko od jeho vysoké školy. Jednoho dne uvidí plakát, na němž stojí, že světoznámá skupina BTS hledá osobního asistenta...
Pořád jsem se na ten program díval, abych se ujistil, že to myslí vážně. „Jungkooku, za deset minut má být snídaně. Radil bych ti ji začít chystat." řekl, už zřejmě hladový Yoongi.
„A co byste chtěli na snídani?"
„To mušíš vymyslet ty Kookie." odpověděl mi Jimin. Aha. Tak to je dobré.
Zvedl jsem se ze židle a šel si ten papír připnout na ledničku. Poté jsem se zkoušel alespoň trochu v té ultra moderní kuchyni zorientovat. Chtěl jsem jim připravit palačinky se šlehačkou. A v ledničce mají i maliny. Tak to budou i s malinami. Oni si tam o něčem povídali a pak se na mě všichni otočili. Jako upřímně jsem byl nesvůj, ale snažil jsem se ten pocit přejít.
Taehyung se zvednul a došel ke mě. Naklonil se ke mě a začal mě líbat na tvář, zatímco jsem připravoval těsto. Nechtěl jsem si to přiznat, ale líbilo se mi to.
„Pojď Jungkookie, ukážu ti tvůj pokoj." řekl mi Taehyung pološeptem mezi tím, co mě stále stále „rušil" při vaření.
„Taehyungu až potom. Teď musím dodělat tu snídani. Jinak bych nesplnil první úkol. A já tuhle práci chci dostat."
„A pročpak chceš tuhle práci, králíčku?" zašeptal mi Taehyung nadrženě do ucha a rukou mi zmáčkl moje stehno.
„Taehyungu, přestaň otravovat našeho zkušebního asistenta a pojď si sednout zpátky. Za dva týdny máme koncert. Potřebujeme ho ještě dořešit. " zachránil mě Jimin.
Taehyung se na něho naštvaně podíval a šel si sednout zpátky na sedačku. Já Jiminovi pusou naznačil 'děkuju', protože mi asi zachránil život. Ještě chvíli a vzrušil bych se. Taehyung by si toho určitě všiml a zase by mi chtěl „ukázat můj pokoj". Jediné co nechci je být s Taehyungem v jednom pokoji, zatímco ostatní budou dole. To fakt nechci. Je mi totiž jasné jak by to nejspíš dopadlo.
I když....... možná bych se ubránil. No to asi ne. On je více namakanější a svalnatější a ta vypracovaná hruď a bříš----. Dobré, to by stačilo Jungkooku. Teď se soustřeď na smažení.
„Ch-chcete ty palačinky s marmeládou nebo čokoládovou pomazánkou?" zeptal jsem se, protože jsem chtěl hotové palačinky namazat.
„Králíčku, to je v pořádku. Jen nám je tu dones na stůl a přines i marmeládu a čoko pomazánku." odpověděl mi Taehyung a já se začervenal. Musí mi tak říkat? Ještě k tomu před nimi?
„Dobře". Zvedl jsem talíř a položil jim ho na stůl před ně.
„A kde máte marmeládu a pomazánku?"
„Marmeláda je v ledničce a pomazánka je úplně v té horní poličce. Musíš se pro ní natáhnout králíčku." odpověděl mi Taehyung a úchylně se usmál.
Ach Bože, ohraňuj mě před znásilněním, prosím. Vytáhl jsem marmeládu z ledničky a donesl jim ji. Teď jdu pro čokoládovou pomazánku. Otevřel jsem nejvrchnější skříňku a uviděl ji až v té poličce nahoře. Ach jo. Bylo mi jasné, že mi bude Taehyung koukat na zadek. Sakra. Já si dneska vzal to bílé triko, které je trochu průhlednější. Proč jsem si ho já blb zrovna dneska bral? Bože.
Stoupl jsem si na špičky a cítil, jak se mi triko vyhrnulo až nad boky.
„To je ale krásný pohled, Jungkookie." zasnil se Taehyung a já zčervenal. Rychle jsem vytáhl pomazánku a upravil si tričko. Bože. To byl trapas. Donesl jsem jim pomazánku a koukl zpět na program.
7:30-10:00 - úklid pokojů
„Jimine, mohl bys mi prosím ukázat můj pokoj?"
„Jasně." usmál se Jimin, zakýval hlavou a zvedl se z gauče. Periferně jsem si všiml Taehyunga jak na nás vytočeně čumí.
Jimin mě vedl o schodech nahoru a stáli jsme před dvěma chodbami. Jedna se táhla přímo před námi a druhá byla nalevo. Koupelna je na pravé straně.
Wow. Je to tu fakt velký. Jimin mě vedl do levé chodby na konec a otevřel poslední dveře, které vedly do mého pokoje.
Vešel jsem tam a nemohl uvěřit vlastním očím. Klukovi, který tu bude možná jen jeden den, jestli nevyhraje konkurz, dají takový pokoj. To je skvělý!!!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mělo to i terasu s menší zahrádkou. Stoupl jsem si doprostřed pokoje a kochal se. Jimin za mnou přišel a objal mě zezadu.
„Líbí se ti pokoj?"
„Jestli se mi líbí, vždyť je naprosto dokonalý" řekl jsem s úžasem v hlase.
Jimin se mi jen sladce zasmál do ucha. Asi toho kluka začínám mít čím dál tím více rád.
„Nezapomeň na ten úklid, Kookie" řekl mi Jimin a pustil mě. Ale s objímáním neskončil. Otočil mě směrem k němu a znovu mě na sebe přitiskl. Já taky zvedl ruce a položil mu je na záda. Páni. Když má tak vypracovaná jen záda, jak asi vypadá celé jeho tělo?
Jungkooku děláš si prdel? Jimin je tvůj kamarád. Ale... mohl by být kamarád s výhodama. Dost. To fakt ne. Ale co když... Takhle jsem vedl vnitřní boj, dokud do pokoje nevletěl nasraný Taehyung.
„Jimine, můžu s tebou mluvit?"
„Jasně Tae." odpověděl Jimin a tím zastavil můj vnitřní spor. Odešli z pokoje a já osaměl. Konečně jsem si mohl prohlédnout pokoj v klidu.
Po chvíli co odešli se ozvala rána a zpátky do pokoje přišel jen naštvaný Taehyug. Zavřel dveře, zamknul je a otočil se ke mě....
