𝐋𝐨𝐯𝐞𝐫 𝐨𝐫 𝐀𝐬𝐬𝐢𝐬𝐭𝐚𝐧𝐭? (𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐕𝐤𝐨𝐨𝐤 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)

66. Kapitola📑

Odložil jsem telefon a nechal ho vyzvánět. Volal mi sakra dlouho a pak byt konečně znovu utichl. Zase jsem začal upadat do depresivních vzpomínek.

Když v tom se ozval zvonek ode dveří. Zvedl jsem se a přišel ke dveřím. Nakoukl jsem kukátkem ven.
Jin hyung.

Otevřel jsem dveře a trochu nervózně se na něj podíval. Ještě jsem nestihl říct ani slovo a Jin mě už mačkal ve svém objetí. Má ho jako od maminky.

„Kookie, prosím tě, co se stalo, že jsi odešel?" zeptal se starostlivě a objetí ještě zpevnil.

„Hyung, " vzlykl jsem mu do ramene.

„On si ze mě dělal jen srandu. On mi zlomil srdce." zavzlykal jsem mu utrapeně do ramene, které už bylo trochu zvlhlé mými slzami.

„Kdo Jungkookie?" zeptal se udiveně Jin. Bože. Ať mě nenutí to jméno vyslovit. Fajn, zkusím to.

„T-taehyung." vyslovil jsem to ďábelské slovo a snažil se uklidnit.

Jin se ode mě odtáhl a já mohl vidět ten vztek v jeho očích.

„Já ho zabiju. Já ho vážně zabiju. Hned zítra ho nechám vykastrovat a zajistím mu místo v klášteře. Bude to jako trest stačit Jungkookie?"

Musel jsem se zasmát. Jsem moc rád že za mnou Jin hyung přišel. Vždycky mi zvedne náladu. Už se cítím lépe. Ale pořád jsem si jistý, že chci odjet.

„Kookie, ty chceš někam odjet?" zeptal se překvapeně Jin, když jsme se usadili na gauč. Díval se směrem na můj kufr.

„No hyung. Už jsem dlouho neviděl rodiče a chci si na chvíli odpočinout od Soulu."

„Dobře Kookie, ale slib mi, že se někdy vrátíš."

Slibuji, že se někdy vrátím.

S Jinem jsme se zvedli ze sedačky a šli si najít nějakou příjemnou a levnou restauraci. Nakonec jsme skončili v nějaké restauraci na rohu ulice, protože byla blízko našeho bývalého bytu, kde jsem si nechal kufr.

Letadlo mi letí v 17:00 takže se nesmíme moc zdržet, když na letišti mám být už ve 14:00. Teď na to ale nebudu myslet. Chci si užít poslední den v Seoulu s Jin hyungem.

Vážně je to poslední den v Seoulu?

Usadili jsme se ke stolu k oknu a číšnice nám donesla jídelní lístek. Vybral jsem si během pěti vteřin, což je neobvyklé. Vždycky si vybírám tak šest hodin.

Teď jsem se prostě koukl a řekl. Jin si objednal to stejné a oba jsme odložili jídelní lístky.

Seděli jsme tam v naprostém tichu, ale to já nechtěl. Dlouho jsme s Jinem nebyli jen tak sami. Chci si s ním povídat. Ale jak začít?

„Hyung, jak to vlastně jde s Namjoonem?" Na konci se mi trochu zlomil hlas, protože jsem na chvíli myšlenkami zabloudil k Taehyungovi. Ale teď pryč od něho.

„Jde to dobře. Byli jsme spolu snad ve všech restauracích v Seoulu a je skvělý. Pořád se o mě stará a vždycky mu říkám, že má také svoji skupinu. Ale znáš Namjoona. Pořád je hodně zaneprázdněný." rozpovídal se Jin a všiml jsem si, jak se mu rozzářily oči, když o něm mluvil. Taky si chci někoho takového najít.

Škoda že má Taehyung takovou osobnost. Kdyby byl jenom o trochu míň nadržený a arogantní, byl by dokonalý. Ale ne. Jungkook si nikdy nenajde někoho normálního. To je prostě moje smůla.

Donesli nám jídlo a já se do něho pustil. Od rána jsem nic nejedl, takže to bylo jasné, že budu mít hlad jako vlk. Pustil jsem se do jídla a házel do sebe jedno sousto za druhým. Jin se taky konečně odhodlal a začal jíst. To trvalo.

Jídlo bylo moc dobré. Jsem rád, že mě sem Jin vzal.

„Hyung, přijedeš za mnou někdy do Busanu?" zeptal jsem se s nadějí v hlase. Řekni ano. Prosím prosím prosím.

„To víš že ano Kookie. Stejně musím někdy přijet za rodiči. Takže určitě za vámi přijedu."

„Tak to jsem rád hyung. Mám tě rád."

Mám tě moc rád.

Dobre raaaaano.

Doufám, že si užíváte víkend. Dneska odpoledne možná, ale opravdu možná další kapitola. Snad se vám bude líbit zvrat.

Tato kapitola vyšla dneska na prosbu tacoradarajcatka

I love youuuuuuu😍😍😍😍😍✅