[-Dokončeno & Opraveno-]
Devatenáctiletý Jungkook studuje na konzervatoři zpěv. Bydlí pouze s bratrem, neboť rodiče žijí velmi daleko od jeho vysoké školy. Jednoho dne uvidí plakát, na němž stojí, že světoznámá skupina BTS hledá osobního asistenta...
Konečně jsem od Taehyunga dál, než v autě. Už můžu normálně dýchat.
Přišla číšnice a Namjoon nám všem něco objednal, ale já nevnímal, protože jsem se soustředil na svobodné dýchání.
Ne že bych vedle Taehyunga nemohl dýchat, ale jsem takový nervózní a neuvolněný.
Číšnice nám donesla láhev vína a všem nám nalila.
„Namjoone, ty jsi objednal Kookiemu alkohol? Vždyť je na to ještě mladý." dořval ho Jin.
Já jsem byl rád, že mi alespoň někdo dovolí alkohol a že trochu uklidní Jina.
„Klid Jinie, vždyť už je dospělý. Trochu si dát může." Konečně. Děkuju ti Namjoone.
Napil jsem se vína a na jazyku se mi rozplynula chuť alkoholu. Nikdy jsem ještě víno neměl, ale tohle je dobré. Chvíli jsem se rozplýval nad chutí, když na mě Namjoon promluvil s návrhem.
„Kookie, nechtěl by jsi pak jít nakupovat s Taehyungem? Já bych šel s Jinem a pak bychom si někde dali sraz a vyrazili na oběd." řekl mi Namjoon svůj naprosto pitomý plán. Oni mě chtějí někde nechat samotného s Taehyungem? Špatný nápad.
„No, já jsem se těšil na nákupy s Jinem. Dlouho jsme spolu nikde nebyli."
„Ale Kookie, ty to s Taehyungem zvládneš. Kdyžtak si zajdeme spolu na nákupy příští týden, jestli mi zbydou peníze." ozval se pro změnu Jin. I ty Jine? I ty jsi mě zradil?
„Tae, postaráš se mi o Kookieho?" No to si ze mě děláš srandu hyung?
„No samozřejmě. Nemusíš se ničeho obávat Jine." řekl a usmál se na mě a na Jina nevinným úsměvem.
Já vím co se ti hodí v hlavě Taehyungu. Nikde si mě neohneš a ani se mě nedotkneš. Jdeme jen kupovat oblečení. Ještě jsme si chvíli povídali a pak nám donesli jídla. Bylo to zajímavé.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já jsem měl takové ty roládky se směsí. Nevím jak se to jmenuje. Má to nějaký šílený italský název. Začali jsme jíst a u toho si povídali.
„A Kookie, ve svoji přihlášce jsi psal, že studuje zpěv. Tak jak se ti daří?" zeptal se Namjoon, když už jsme skoro všechna témata ke konverzaci spotřebovali.
„No jako zatím to jde dobře, ale poslední dob....... ou..... n-nebyly........ moc....... p-pře-dnášky." Nemohl jsem to doříct, protože mě něco začalo tlačil a masírovat na rozkroku.
Namjoon se na mě chvíli udiveně díval a pak zase začal mluvit na Taehyunga. Sklopil jsem pohled ke svému rozkroku. Něčí noha mě tam masírovala.
Co to do prdele dělá? Trochu jsem nadzvedl ubrus, abych viděl či je to noha. No můžete hádat. Taehyung. Ještě že si alespoň sundal botu.
Začal nohou pohybovat a prsty různě ohýbat, aby na mě co nejvíce tlačil a masíroval. Klid Jungkooku. Klid. Myslí na nějaké smutné věci a nevzrušíš se. To zvládneš.
Židlí jsem se odsunul trochu od stolu, aby na mě Taehyung nedosáhl. Ale on se ještě více přisunul.
„Co si o tom myslíš ty, Jungkookie?" zeptal se mě najednou Taehyung a zatlačil na mě ještě silněji. Musel jsem se zatraceně držet, abych tu nezačal vzdychat. Tak zkurveně moc si chci zavzdychat.
„O-omlovám se. N-neposlouchal jsem." Omluvil jsem se, protože se mi nechtělo ani nad to otázkou přemýšlet. Taehyung se jen ušklíbl a začal nohou zběsile pohybovat.
On si chce se mnou hrát, jo? Tak proč bych si nemohl i já hrát s ním? Přesunul jsem se ke stolu tak, abych na něj měl co nejlepší dosah. Taehyung se na mě jen šibalsky usmál, protože si zřejmě myslel, že vyhrál. To se ale mylíš chlapečku.
Sundal jsem si svoji tenisku a zvedl nohu. Položil jsem ji na jeho rozkrok a on jen vykulil oči. Začal jsem ho tam masírovat jako on mě.
Taehyung se jen křečovitě držel okrajů židle a úplně šlo vidět jak v době drží vzdychy. Ani nohou mě už neprovokoval.
Během chvíle mu byly ty kalhoty už úzké. Cítil jsem, jak je tvrdý. Jeho nohu jsem sundal ze svého rozkroku a přitvrdil jsem na jeho „speciální masáži". On se na mě jen prosebně díval a pusou naznačil 'prosím ne'. Moc jsem nechápal, proč to říká, a tak jsem ho dál mačkal a masíroval ho. Po chvíli jsem pochopil, co tím myslel.
Zdálo se mi, že se trochu zvětšil. A pak jsem viděl, jak se jeho obličej úplně uvolnil. Pane Bože. Neříkej mi, že se udělal. Sundal jsem nohu z jeho rozkroku a sáhnul si nenápadně na chodidlo. Bylo trochu navlhlé.
Podíval jsem se na Taehyunga a ten mi věnoval nepříjemný obličej, že kterého mi přeběhl mráz po zádech. Ústy mi naznačil 'jen počkej' a já se začal trošku bát. Taehyung je schopný všeho.
Taehyung se najednou omluvil a odešel na záchod.
„Hyung, jen si odskočím." omluvil jsem se taky a vydal se za ním na toalety. Vlezl jsem tam a byla jenom jedna kabinky zamčená.
„Tae, prosím otevři." poprosil jsem ho, když jsem už asi po šesté klepal na dveře. Dveře se otevřely a viděl jsem Taehyunga, jak si snaží vysušit a vyčistit kalhoty.
„Jungkooku, já jsem ti říkal, ať přestaneš. Tohle si odskáčeš králíčku." řekl mi, když už si dočistil kalhoty. Bože prosím. Ať mi nic neudělá.
