[-Dokončeno & Opraveno-]
Devatenáctiletý Jungkook studuje na konzervatoři zpěv. Bydlí pouze s bratrem, neboť rodiče žijí velmi daleko od jeho vysoké školy. Jednoho dne uvidí plakát, na němž stojí, že světoznámá skupina BTS hledá osobního asistenta...
Radši jsem už Taehyungovi neodepsal. Kdo ví jak by to skončilo. Zvedl jsem se z postele a šel za Jinem do pokoje. Potřebuju si ještě vytisknout recepty na zítřejší konkurz. Vytiskl jsem si také obrázky, abych věděl jak by to mělo vypadat.
Bibimbap:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Gimbap:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Moc jsem ale nechápal, jak bude tahle část konkurzu probíhat. Budou tam mít všechny ingredience, které budu potřebovat? Jak to mám zjistit? Podíval jsem se ještě jednou na informace o konkurzu na jejich webových stránkách, ale tam o tom nic nepsali. Zbývá mi teda jen jedna možnost.
Taehyung...
Dlouho jsem se přemlouval, ale nakonec jsem mu stejně napsal.
Me: Taehyungu, budete mít na tom konkurzu všechny ingredience, co budu k vaření potřebovat nebo si je mám přínést?
Taehyung: Zlatíčko, všechny ingredience tam budou. Nemusíš se bát.
Bože. Nemohl si tu přezdívku odpustit. Proč mi tak říká. Nelíbí se mi to. Nebo možná jo? Nevím sakra. Nevyznám se v sobě.
Taehyung: Králíčku a co budeš vařit?
Me: To se může říkat předem?
Taehyung: Nemělo by se, ale zajímá mě,
na co se mám těšit.
Me: Budu dělat bibimbap a gimbap. Snad se mi to povede.
Taehyung: Neboj se králíčku. Určitě
to bude výborné
Nad to zprávou jsem se jen pousmál. Je hezké, že mi tak věří. Snad ho nezklamu. Zhasnul jsem telefon, připojil ho do nabíječky a šel se vysprchovat.
Zavřel jsem dveře a ocitl se v malé koupelničce připojenou k mému pokoji. Je sice malá, ale já chtěl za každou cenu vanu, takže půl koupelny zabírá jen vana. Svlékl jsem si oblečení, napustil si vanu a hodil do ní svou oblíbenou vanilkovou koupelnovou bombu. Položil jsem se do ní a na chvíli vypustil nervozitu z hlavy.
Vana je pro mě nejlepší způsob, jak se zbavit stresu. Škoda, že jsem tam nemohl zůstat déle. Ale zítra budu opět vstávat v šest hodin a ještě k tomu vařit pro Taehyunga. Na to budu potřebovat sakra hodně spánku.
Zvedl jsem se tedy z vany, oblékl se, umyl si zuby a zamířil do postele. Zachumlal jsem se, natáhl si peřinu až k bradě a upadl do říše snů.
Ráno
Ráno mě musel vzbudit Jin, protože jsem si jaksik zapomněl nastavit budík. Vyštrachal jsem se z postele a vydal se vykonat ranní hygienu. To byste nevěřili, jak se mi na ten konkurz nechtělo. Co si o mě bude Taehyung myslet? To radši nechci vědět.
Po upravení svého vzhledu jsem se vydal na snídani. Dneska jsem snídal jen jenom rohlík s marmeládou, protože jsem si byl jistý, že budu hodně ochutnávat během vaření.
Jin vyrazil z bytu dříve, protože si prý chtěl promyslet ten recept nebo co. Vlastně to není tak špatný nápad jít se ráno projít. Uklidil jsem nádobí a také vyrazil dříve. V předsíni jsem si obul boty, zamknul byt, seběhl schody a vyšel na ulici. Sakra. Vždyť to je v té části Seoulu, kterou neznám. Rychle jsem na mobilu najel na mapy a vyfotil si cestu k budově BigHitu.
Procházky ráno mám rád. Je tu takový čerstvý ranní vzduch. Zrychlil jsem chůzi, abych nahnal ještě nějaký čas, abych si pak stihl ještě projít recept. Když jsem zabočoval u rohu jedné budovy vrazil jsem do nějaké osoby, které se vysypaly nějaké papíry a sešity.
„Moc se omlouvám, nedával jsem pozor." omluvil jsem se a začal sbírat ty papíry. Všechny jsem je posbíral a zvedl pohled na onu osobu. Byla to ta holka, co tehdy seděla s Taehyungem u stolu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Já se taky omlouvám, hodně jsem spěchala. Nejste první do kterého jsem dneska narazila." usmála se na mě.
„Jmenuji se Wesoo. Už jsme se jedno viděli v té restauraci jestli si pamatuješ." Samozřejmě že si ji pamatuju, když tam byla s Taehyungem.
„Eh jo. Pamatuji si tě. Seděla jsi s Taehyungem u stolu."
„Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se mě, když jsem ji podával její papíry.
„J-jugkook."
„A kde ses seznámil s Taehyungem?" Jak ví, že se s ním znám?
Aha. On vlastně za mnou v té restauraci přišel.
„N-no, byl jsem na konkurzu na jejich osobního asistenta. Právě jdu na druhou část konkurzu." odpověděl jsem jí trochu nervózně. Proč ji to vůbec zajímá?
„Ach ano. Jungkooku musím ti něco říct...." Trochu jsem se začal bát, když jsem viděl její ustaraný obličej.
„...Dej si na Taehyunga pozor. On si rád hraje s lidmi. Hodně lidem už zlomil srdce. Až ho přestaneš bavit, tak tě odkopne a já nechci abys byl pak smutný. " Hleděl jsem na ni jako vyoraná myš.
„A proč mi to říkáš, Soo?"
„Protože se mu líbíš Jungkooku. Nenech sebou zametat. Jej to už je hodin. Už budu muset jít." sáhla si do kapsy, vytáhla nějaký papírek a podávala mi ho.
„Tady máš moje telefonní číslo. Večer mi napiš. A pamatuj na moje slova. Jsem jeho kamarádka, takže vím, jak se Taehyung chová. Mám ho ráda, ale i tak jsem ti to musela říct. Tak se měj. Ahoj Jungkookie." rozloučila se se mnou a vydala se pryč. Já tam zůstal stát s pusou dokořán.
