[-Dokončeno & Opraveno-]
Devatenáctiletý Jungkook studuje na konzervatoři zpěv. Bydlí pouze s bratrem, neboť rodiče žijí velmi daleko od jeho vysoké školy. Jednoho dne uvidí plakát, na němž stojí, že světoznámá skupina BTS hledá osobního asistenta...
Než jsem si vzpomněl na včerejšek. Posadil jsem se na posteli a rozhlédl se. Všechny svíčky už zhasly a já pohledem projížděl pokoj a pak se zastavil. Zastavil jsem na oné skříni s tím hříšným oblečkem.
Postavil jsem se a přešel ke skříni.
Otevřel jsem nejnižší šuplík a sáhl jsem do rohu. Bože. On to nebyl sen.
On mi ten nemravný obleček vážně dal. S vykulenýma očima jsem zavřel šuplík a umyl jsem si v koupelně ruku od té nemravnosti.
Já ho asi vážně někdy vykastruju. Protože to už vážně není normální. Připadá vám normální dát klukovi, kterého znáte něco přes týden, úchylný obleček a k tomu ješte k narozeninám o měsíc později? Mě to v pohodě úplně nepřipadá.
Vykonal jsem ráno hygienu a vydal se na snídani.
„Ahoj hyung, co je dneska na snídani?" pozdravil jsem Jina. Doufám, že bude velká snídaně. Mám po včerejším šoku velký hlad.
„Kookie, běž se obléct. Joon s Taehyungem nás berou na snídani."
„Proč jde i Taehyung? Já s ním nechci jít. Běžte sami. Já si něco udělám doma" odpověděl jsem mu otráveně.
„Tak to ne Jungkooku. Ty tam prostě půjdeš, protože jsem tvůj starší bratr a protože jsem to řekl." On na mě křičí? Je to vůbec Jin? Nikdy mi tohle neřekl. „Ale hyung.... "
„Dost Kookie, prostě se běž obléct." řekl už klidněji Jin. Já si jen povzdechl a vydal se do pokoje.
Sakra. Nemám už moc čisté oblečení. Vytáhl jsem poslední čisté černé rifle. Všechna bílá trička už „trochu" smrděla. Do háje. Pak jsem otevřel šuplíky a v nich byla trička od Taehyunga. No tak snad jednou vadit nebude, když si vezmu značkové tričko, co mi dal on.
Vytáhl jsem si první triko, co jsem viděl. Bylo to bílé Tommy Hilfiger. Mělo jenom malou značku na levé straně. Je moc pěkné. Alespoň s tímhle trikem se Taehyung trefil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oblékl jsem si ho a postavil se před zrcadlo. Do prdele. To jsem ho asi už hodně pochválil. Vždyť v tom triku jde videt každý zahýb a sval mého těla. To si musím převléct.
„Kookie, pojď. Už musíme jít." zavolal na mě Jin, když jsem hledal tričko na převlečení.
Do prčic. Tak to budu muset přežít a nedívat se na jeho úchylné a hladové pohledy. Ten si tu kastraci fakt zaslouží. Vyšel jsem z pokoje a v předsíni viděl vystajlovaného Jina.
„Ty jo hyung, vypadáš dobře." musel jsem ho pochválit. Měl taky značkové drahé věci, tak předpokládám, že od Namjoona.
„Děkuju Kookie. Tobě to taky sluší." Jen jsem se na něho usmál a vyrazili jsme před dům.
Prosím prosím. Ať si vedle mě sedne Jin. Vyšli jsme před dům a před autem stali Joon s Taehyungem. Neeee. Prosiiim. Já nechci sedět vedle Taehyunga vepředu. Byli tu totiž jeho autem. Šli jsme směrem k nim.
„Ahoj Kookie." řekl Namjoon a objal mě. Pak mě Taehyung sjel svůdným pohledem od shora dolů. Ušklíbl se a pak mě na sebe přitiskl.
„Strašně moc ti to moje tričko sluší králíčku. Doufám, že si našel všechny kousky, co byly v té krabici." řekl, když mě doobjímal a s hladovým pohledem si olízl rty.
Bože. Proč já jsem souhlasil? Vždyť mě už teď svléká pohledem.
Všichni si začali sedat a samozřejmě, že Jin a Namjoon se rvali dozadu. Musel jsem si sednou dopředu.
Taehyung se na mě spokojeně díval a skousl si ret.
„Sakra, přestaň se tak na mě dívat Taehyungu." řekl jsem už fakt naštvaně, když na mě furt dál čučel.
„Já za to nemůžu králíčku. Jsi strašně sexy." Ach bože. Jako bych to už neslyšel stokrát.
Vyjeli jsme a já nevím ani kam. Přijeli jsme k italské restauraci, kde jsme byli s Jiminem.
„Jeeeej, tu jsme byli s Jiminem na večeři." řekl jsem radostně a schválně jsem se podíval na Taehyunga.
Vypadal dost naštvaně až mu z očí skoro šlehaly plameny. To máš za to ty nadrženče!
V restauraci jsme se usadili ke stolu a já seděl naproti Taehyunga. Snad se při snídani nestane nic závážného.
