𝐋𝐨𝐯𝐞𝐫 𝐨𝐫 𝐀𝐬𝐬𝐢𝐬𝐭𝐚𝐧𝐭? (𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐕𝐤𝐨𝐨𝐤 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)

60. Kapitola📑

Všichni se usadili kolem mě a na židle, které donesl Jin. Všechny jsem si je prohlížel a čekal, co mi chtějí říct.

„Takže Jungkooku, jak můžeš vědět, dnes si máme vybrat našeho nového asistenta..." začal Namjoon „.....Během konkurzu a zkušebního dne, sis vedl moc dobře. Takže jsme se rozhodli přijmout tebe." dořekl Joon a všichni mi začali tleskat.

„Tak jestli souhlasíš Kooku, tak si zabal všechny věci a stěhuješ se k nám." Já se na ně díval jen s otevřenou pusou.

Oni mě vzali? Vždyť tam měli mnohem více účastníků. Viděl jsem jak vypadali a byli určitě mnohem lepší než já. Proč mě jako vza...............Taehyung! Jasně. To kvůli němu mě vzali.

„Jsem moc rád, že jste vybrali mě............ ale, vyhrál jsem čestně?" zeptal jsem se a podíval se naštvaně na Taehyunga.

Taehyung se jen úchylně ušklíbl a sjel pohledem k mému rozkroku, který byl kryt pouze látkou boxerek. Protočil jsem očima a podíval se na Joona. Musí to furt dělat? Vždyť jsme spolu spali včera než jsem zjistil.........

„Samozřejmě, že jsi vyhrál čestně. Jinak bychom tě nevzali." odpověděl mi s úsměvem Joon. Já jen kývl a zvedl se ze sedačky. S tichým 'jdu si zabalit' jsem odešel do svého pokoje.

Při balení jsem hodně přemýšlel. Vážně chci být v jednom apartmánu s Taehyungem? Na jak dlouhou dobu? Budu mít nějaký volný čas? Jak vysoký je vlastně plat? Měl jsem hodně otázek, na které jsem neznal odpověď. Až tam přijdeme tak si s nimi promluvím.

Moje věci se vlezly do jednoho kufru. Už jsem se radoval, ale pak jsem si vzpomněl a otevřel šuplíky, kde byly Taehyungovi věci. Do prdele. Kam mám tohle jako dát? Začal jsem vytahovat ty značkové věci a pokoušel jsem se je narvat do kufru. Pak jsem vytáhl TU věc.

Bože. Fakt ho jednou zabiju. Přemohl jsem se a ten obleček vzal do ruky a strčil ho co nejvíce dolů do kufru. Chtěl jsem zavřít kufr, ale ono to nějak nešlo. Sedl jsem si na kufr a začal na něm poskakovat. Když se to trochu více spláclo, podařilo se mi to zapnout. Zvedl jsem ten kufr a málem mi upadly ruce. Sakra. Vždyť má tak 20 kilo.

Položil jsem ho na zem a vytáhl držadlo. Ještě jsem zkontroloval, zda mám vše a pak jsem se vydal do předsíně. Všichni už čekali v předsíni, ale koukali na mě jako na zjevení.

„Ehm Kookie......T-ty jdeš jen v tomhle?" vydal ze sebe Jimin a celého si mě prohlédl. Já se zastavil a podíval se dolů. Bože. Já jsem blb. Byl jsem jen v boxerkách a triku jako před tím. Nechci znovu otevírat ten kufr.

Nechal jsem kufr v předsíni a šel za Jinem do pokoje. Vletěl jsem tam a Jin ještě, díky Bohu, neměl zabaleno.

„Hyung, potřeboval bych půjčit nějaké oblečení." vybalil jsem hned na Jina.

„Jasně Kookie, koukni se do skříně. Ještě jsem tam něco nestihl zabalit."

Rozrazil jsem dveře od jeho skříně a viděl jen jedny černé kalhoty a růžové tričko. Ježíši. Tak alespoň ze něco.

Navlékl jsem se do té růžové věci a byla mi trochu větší, ale lepší než nic. Kalhoty jsem měl taktéž trochu delší, ale dalo se to přežít. Stoupl jsem si přes zrcadlo a prohlédl se. Už asi vím, proč nenosím růžovou. Úplně to křičí 'jsem na kluky'. Jako i když se za to nestydím, tak to nemusí vědět celý svět.

Dal jsem Jinovi tričko, že kterého jsem se převlékl, protože mě by se do kufru nevlezlo. Vyšel jsem z pokoje a přišel ke svému kufru. Zvedl jsem svůj pohled a viděl hladový pohled od Taehyunga.

No ty si ještě počkáš Taehyungu. První si všechno vysvětlíme a ujasníme a až pak se uvidí, jak to s námi bude.

Po chvíli přišel i Jin a všichni jsme se vydali dolů k jejich autům. Alespoň doufám, že přijeli více auty.

Hezkeeee sobotniiiii raaaano.

Omlouvám se, že včera nevyšla kapitola. Jsem jaksik nemocná a včera mi nebylo nejlépe. Dneska už je to lepší, tak se pokusím vydat více kapitolek.

I love youuuuu😍😍😍😍✅