𝐋𝐨𝐯𝐞𝐫 𝐨𝐫 𝐀𝐬𝐬𝐢𝐬𝐭𝐚𝐧𝐭? (𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐕𝐤𝐨𝐨𝐤 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)

65. Kapitola📑

Postavil jsem se před něj a odhodil ho na postel. Sedl jsem si na jeho rozkrok a začal se houpat v bocích.

Taehyung už začínal být vzrušený a ruce mi položil za boky, které pevně držel. Pomalu jsem se posunoval dolů až k jeho poklopci. Rozepnul jsem ho a začal ho přes látku boxerek masírovat.

„Taehyungu, potřebuju s tebou mluvit! A je to docela důležité." ozval se z dveřmi Jiminův hlas. Taehyung jen zakřičel v souhlasu nazpátek a začal se zvedat. Ty jako dáš přednost Jiminovi přede mnou? Ty teda budeš trestaný.

Taehyung odešel a zavřel dveře. Ocitl jsem se v tichosti pokoje a najednou tu bylo takové prázdno. O čem si asi povídají?

Zvedl jsem se a potichu otevřel dveře. Hádám, že budou v Taehyungově pokoji. Našlapoval jsem jak špion, aby o mě nikdo nevěděl.

Blížil jsem se ke dveřím a ony nebyly zavřené. Mám šanci slyšet více z jejich konverzace.

„Taehyungu, ty nehraješ podle pravidel." slyšel jsem mluvit Jimina. Nakoukl jsem škvírou mezi dveřmi a oba je viděl uvnitř. Taehyung ke mně stál bokem a Jimin naproti něj.

„Jak nehraju podle pravidel!? Vždyť mi to vychází." O čem se sakra baví?

„On se do tebe má zamilovat dobrovolně a ne že ho budeš uplácet. A až pak získáš odměnu a vyhraješ sázku."

„Ale prosím tě. Jungkook se do mě zamiloval už na tom konkurzu."

(Čtěte pomalu a dramaticky smutným hlasem)

Dál už jsem neposlouchal. Ona to byla jenom sázka?! Oči se mi začaly plnit slzami. Najednou jsem se cítil tak prázdně. Jako by že mě život během vteřiny vyprchal.

Se stále více mokrými tvářemi jsem se vrátil do pokoje. Vytáhl jsem svůj nevybalený kufr a tahal ho z pokoje. Odjedu! Odjedu od toho hajzla navždy. Už ho nechci nikdy vidět. Zlomil mi srdce a pošpinil duši.

Na schodech jsem kufr musel nést v rukou, které by mi brzy odpadly. V této chvíli jsem to neřešil.

V přízemí jsem kufr hodil na zem a tahal ho za sebou ke dveřím. Nikoho jsem nepotkal a nikdo mi nebránil. Stejně by mě nedonutili zůstat.

Otevřel jsem dveře a pak s nimi pořádně třískl. Bylo ještě před polednem, takže slunce ještě hřálo. Vydal jsem se po chodníčku vedoucím pryč od jejich domu. Na konci jsem se ještě ohlédl a podíval se na jejich apartmán.

„Promiň Taehyungu. Dokázal si to. Zamiloval jsem se do tebe. Doufám, že si užiješ odměnu." vzlykl jsem. Bylo mi to strašně líto. Ale taky se ve mě hromadil vztek.

Táhl jsem svůj kufr po chodníku a rozhodl se jít pěšky. Proč já idiot jsem neposlechl Wesoo?! A proč mě Jimin před ním varoval, když v tom jede s ním?

Při cestě domů jsem skoro nikoho nepotkal. Lidé jsou v práci, kde se svými kolegy v klidu obědvají a povídají si nebo jsou doma s rodinou a všichni u stolu jedí a u toho si povídají a smějí se.

Jen já, Jeon Jungkook, jdu teď sám Seoulem plným šťastných lidí a jen já jsem teď smutný. A víte díky komu? Díky namyšlenému arogantnímu Kim Taehyungovi. Jak já ho nenávidím.

Domu jsem přišel v rozhořčené náladě. Nejhorší kombinace pro mě je zlomené srdce se vztekem. Poprvé v životě to teď zažívám.

Položil jsem svůj kufr a vytáhl z něj notebook. Otevřel jsem ho a na tapetě na mě vyjel usměvavý Taehyung.

Znovu jsem se rovzlykal. Snažil jsem se je udržet v sobě, takže to byly takové nárazové otřesy těla a podivné zvuky.

Najel jsem na důvěryhodnou stránku a zarezervoval si letenku do Busanu na dnešní večer. Už dlouho jsem nebyl doma. Určitě mi prospěje vrátit se do města svého dětství a připomenout si šťastné chvíle s Jin hyungem. Už teď mi hyung chybí.

„Promiň hyung. Já to musím udělat. Tady bych to už nezvladl." promluvil jsem do prázdna našeho bytu. Určitě budu na nás být vzpomínat. Vážou se k němu krásné, ale i smutné vzpomínky.

Dlouho jsem přemýšlel a můj telefon začal vibrovat. Vytáhl jsem ho neochotně z kapsy a podíval se na displej. 'Taehyung'

Najednou se mě zmocnil vztek. Musel jsem odložit telefon, protože bych ho jinak rozmačkal. On si jako myslí, že mu to zvednu? Tak na to ať zapomene.

Ať na mě zapomene.

Zdraviiiiiim do krásného dne.

Kapitola se dneska vydařila. Doufám, že se těšíte na pokračování.

I love youuuuuuu 😍😍😍😍✅