[-Dokončeno & Opraveno-]
Devatenáctiletý Jungkook studuje na konzervatoři zpěv. Bydlí pouze s bratrem, neboť rodiče žijí velmi daleko od jeho vysoké školy. Jednoho dne uvidí plakát, na němž stojí, že světoznámá skupina BTS hledá osobního asistenta...
Zrovna když jsem chtěl kliknout na formulář, mě Jin zavolal k večeři.
Podívám se na ten formulář až po večeři. Vyšel jsem z pokoje když mi Jin dával míchaná vajíčka na večeři. Přešel jsem ke stolu, sedl si na židli a spustil: "Hyung, našel jsem zajímavou nabídku na práci. Jedná se o osobního asistenta nějaké skupiny BTS. Nechtěl bys to zkusit? Možná já to zkusím, zní to zajímavě."
„Já nevím Kookie. Papírování není zrovna nic pro mě. A teď jez nebo ti to vystydne." Začal jsem tedy jíst. Dopovím mu to až po večeři. Ale ta vajíčka jsou fakt výborná. Musí mi dát pak recept.
Po večeři jsem uklidil nábobí do dřezu a začal ho umývat.
„Hyung, ale to není papírování. Na jejich stránkách píšou, že to obnáší vaření, úklid, masáže a jiné nenáročné věci. Stačí projít konkurzem, který se skládá z pěti částí a máš to místo."
„Víš co Kookie, tak mě tam taky přihlas. Za zkoušku nic nedám a alespoň bych se zbavil současných brigád." Po jeho odpovědi jsem se radostně usmál a pokračoval v mytí nádobí.
Konečně to mám umyté. Je nemožné dostat vajíčka z té blbé pánve. Došel jsem do pokoje a hupsnul na židli na kolečkách u mého notebooku. Konečně jsem klikl na ten formulář a začal vyplňovat:
Jméno a příjmení: JeonJungkook Věk: 19 let Narození: 1.9.1997 Místo narození: Busan Pohlaví: muž Bydliště: ********** Vzdělání: Univerzita ********, obor profesionální zpěv
Odeslat
Proč se sakra ptají na pohlaví? To snad z toho jména nepoznají že nejsem holka? No to je jedno. Pustil jsem se do vyplňování Jinova formuláře:
Jméno a příjmení: Kim Seokjin Věk: 24 let Narození: 4.12.1992 Místo narození: Busan(dejme tomu....jsou přece bratři) Pohlaví: muž Bydliště: ********* Vzdělání: Univerzita ******, obor profesionální zpěv
Odeslat
Tak. Skončil jsem s vyplňováním. První část konkurzu je měsíc a den po mých devatenáctinách. Super teda. Musím vymyslet, co budu dělat na té talentové a kuchařské show. Vůbec mě nic nenapadá. Jako na rovinu si řekněme, že zvládnu jenom jednoduchá jídla a to musí být se mnou Jin ještě v kuchyni.
Šel jsem za Jinem do pokoje mu říct o vyplněných formulářích a poprosit ho o pomoc s výběrem témat na kuchařskou a talentovou show. Když jsem otevřel dveře, viděl jsem Jina, jak tvrdě spí na posteli. Nechtěl jsem ho budit, a proto jsem odešel. Posadil jsem se v kuchyni ke stolu, vzal si papír a napsal několik možnosti u každé show. No, u talentové jenom dvě.
Nakonec jsem se rozhodl pro gimbap a bibimbap. Pro talentovou show samozřejmě zpěv. No, jestli se vůbec do dalších kol dostanu. Musím udělat dobrý první dojem a všechno bude v pořádku. Zalezl jsem zpátky do pokoje a hledal písně, které bych mohl zpívat.
Hledal jsem dlouho do noci a šel spát až v jednu hodinu ráno. Ráno mě budit ten ďáblův stroj zvaný budík. Podíval jsem se na hodiny a vyletěl z postele. Ježiši Kriste! Za hodinu mi začíná přednáška a já tu ještě před chvílí spal. Nebyl to zřejmě dobrý nápad sedět u toho až do noci. Vyběhl jsem z pokoje a málem narazil do Jina, který vycházel z koupelny.
„Jungkooku neblbni, nebo se někde zabiješ." křičel za mnou Jin když jsem běžel do kuchyně. Porval jsem jen suchý rohlík a pádil na autobus.
Když jsem dobíhal na zastávku, autobus už se rozjížděl. No super. Teď musím jít pěšky. Šel jsem rychlou chůzí a kličkoval mezi budovami. Na přednášku jsem přišel nebo spíše přiletěl minutu před začátkem. Sedl jsem si úplně nahoru abych měl dobrý výhled na ostatní. Nemám rád když se na mě neznámí lidé dívají.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sedl jsem si a vytáhl svůj blok. Poslouchal jsem profesora, když jsem najednou ucítil dotyk na rameni. Vyjekl jsem a otočil se na osobu sedící vedle mě.
„Ahoj, promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Jmenuji se Nim Dongim (ano, vymyslela jsem si takové pitomé jméno.....). Jak se jmenuješ ty?"
,,J-jungkook. J-jeon Jungkook."
,,Aha. Nechtěl bys být můj kamarád? Vidím, že se tu s nikým nebavíš a já taky ne, tak bychom se mohli bavit spolu." Touhle větou mě ten kluk trochu vykolejil. On chce být můj kamarád když se známe dvacet vteřin? Jako proč ne, ale nejsem u lidí zvyklí na takovou pozornost.
„Tak jo, můžeme být přatelé. Stejně už bylo na čase se s někým seznámit." Gim se usmál a já mu trochu nervózně úsměv oplatil. Zbytek přednášky probíhal v pohodě. Občas mi Gim něco řekl a pak jsem se dál věnoval přednášce.
Zrovna jsem vycházel ze dveří sálu, kde probíhala přednáška, když mě zastavil Gim.
,,Kookie, n-nechtěl bys někam zajít na oběd?" Zdá se mi to nebo je trochu nervózní. Nechápu, jak může být někdo více nervózní než já. Teď ho nějak slušně odmítnout.
,,No víš Gime, já jsem slíbil bráchovi, že půjdu na oběd s ním."
„Aha, tak nic. Tak snad příště." řekl trochu smutně. Ještě jsem se necítil jít s ním na oběd. Za tohle musím fakt Jina na ten oběd pozvat.
