[-Dokončeno & Opraveno-]
Devatenáctiletý Jungkook studuje na konzervatoři zpěv. Bydlí pouze s bratrem, neboť rodiče žijí velmi daleko od jeho vysoké školy. Jednoho dne uvidí plakát, na němž stojí, že světoznámá skupina BTS hledá osobního asistenta...
Z mého spánku mě probudil pocit, že mě někdo sleduje. Namáhavě jsem rozlepil oční víčka a uviděl Jina, jak se na mě ode dveří culí.
„Čemu se směješ, hyung?" zeptal jsem se Jina ranním chraplavým hlasem.
„Celkem mě zajímá, jakou výmluvu si vymyslíš na to, že ležíš s Taehyungem v posteli." Já na něho vykulil oči a otočil hlavu na druhou stranu postele. Vedle mě ležel zachumlaný spící Taehyung. Pane Bože. Já tu u něho usnul. Díky Bohu, že se neprobudil.
Rychle jsem vstal z postele a bylo mi jedno, jestli se probudí nebo ne. Podíval jsem se na Jina a on se jen zasmál, zavřel dveře a pak jsem slyšel, jak tříská nádobí v kuchyni, takže šel vařit snídani.
Najednou se kolem mě zezadu obmotaly dvě ruce.
„Dobré ráno králíčku." zašeptal Taehyung ranním chráplakem a začal mě líbat na krk.
„Ach ....Bože..... mhmm." vzdychal jsem, protože to bylo strašně příjemné.
„Jungkookie, co bys řekl na ranní sex?"
„Bože Taehyungu, musíš každou příjemnou chvilku pokazit?" odtrhl jsem se od něho a vyrazil do koupelny. Vykonal jsem ranní hygienu a prošel kolem Taehyunga do kuchyně za Jinem.
„Jak sis užil noc, Kookie?" zeptal se mě Jin, když mě mi pokládal snídani na stůl.
„Nic jsme spolu nedělali, hyung. Jen jsem Taehyungovi rozbil okno u auta, on mě pak chtěl znásilnit, tak jsem utekl do bytu a on pak usnul přede dveřmi. Bylo mi ho líto, tak jsem ho vzal dovnitř. Neboj se hyung, jsem pořád panic."
„To jsem zrovna vědět nepotřeboval, Kookie. Ale stejně jste byli roztomilí. Koukej.." řekl Jin a natáhl ke mě ruku s telefonem a já tam uviděl fotku, která se nesmí nikdy nikam dostat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Sakra hyung, okamžitě to vymaž." zvedl jsem trochu na Jina hlas.
„Nesmažu Kookie, protože je to roztomilé..... A nezvyšuj na mě hlas! A mimochodem už bys měl jít a ten konkurz. Už je 8 hodin." Do prdele. Bus mi jede za patnáct minut. To nemám šanci stihnout.
Otevřel jsem dveře do pokoje a naskytl se mi pohled na polonahého Taehyunga. Chvíli jsem se na něho díval, ale on si mě nevšiml, protože stál zády ke mě. Oh kurva. Teď udělám něco, čeho budu brzy litovat. Potichu jsem se rozešel k němu. Když jsem byl u něho, zezadu jsem mu začal pokládat polibky na krk.
„Ach........ Jungkookie......... Co to děláš? Vždyť víš, jaký mám problém se ovládat v tvojí blízkosti." Ještě chvíli jsem ho líbal a pak jsem se normálně, jako by se nic nedělo, šel oblékat.
„Co to bylo Kookie?" zeptal se mě Taehyung, když už byl oblečený.
„J-já nevím. Prostě jsem měl nutkání to udělat. O-omlouvám se." odpověděl jsem mu s červenými tvářemi.
„Nemáš se proč omlouvat. Moc se mi to líbilo." Já se začal červenat ještě více, jestli to bylo ještě možné.
„Chceš odvést na konkurz?"
„Anoo. Děkuju. Autobus bych už nestihl." Taehyung se jen usmál a já vyrazil do kuchyně nachystat mu něco k jídlu.
Nachystal jsem mu jen jednoduché toasty a on o tom stejně básnil jak o nějakém uměleckém výtvoru. I přes to jsem rád, že mu chutnalo.
„Jine, chceš jet s námi? Hodil bych vás autem." zeptal se Taehyung, když jsme se u dveří obouvali.
„Dobře Tae. Děkuji."
„To je v pohodě. Ale chci aby Jungkook seděl vepředu." řekl Taehyung a odešel k autu. Já s Jinem mezitím zamykal byt.
„Hyung, já nechci sedět vepředu." postěžoval jsem si Jinovi.
„Ale Kookie. To určitě zvládneš. Taehyung je milý kluk." No právě. On se jen tváří jako milý kluk. Jenže když jsme sami, je to hrozné. Nechci sedět vedle něho. Co když mi něco udělá? Doufám, že mě Jin kdyžtak zachrání.
Došli jsme k jeho autu a já si všiml, že okno je v pohodě. „Kdy jsi to stihl opravit?" zeptal jsem se Taehyunga a poklepal na okno.
„Včera, když si ho rozbil, jsem hned v autě volal, ať mi ho sem přijedou vyměnit."
„Aha. O-omlouvám se."
„To je v pohodě králíčku. Už to neřeš." odpověděl mi Taehyung v autě. Vyjeli jsme směrem k budově Bighitu a Jin s Taehyungem se o něčem bavili a smáli se. Já se jen díval opraveným okýnkem ven. Možná bych si dneska večer zase mohl vyjít s Jiminem. Vím, že s tím Taehyung nebude souhlasit, ale přece to není můj přítel a nic jsme spolu neměli kromě té jedné chyby. Takže jsem v pohodě.
Přijeli jsme do cíle a já se hrnul z auta. Nechtěl jsem být pořád tak blízko Taehyunga. Počkal jsem na Jina a společně se vydali k výtahům. Taehyung ještě něco řešil s autem, takže jsme šli sami.
„Hyung, myslíš, že to zvládnu? Moc jsem posledních pár dní netrénoval." řekl jsem trochu vystresovaně Jinovi ve výtahu.
„Určitě Kookie. A kdyby ne, tak stejně postoupíš dál, protože se jim líbíš."
Díky, že to vím hyung. Vystoupili jsme z výtahu a vlezli do čekárny. Sedělo tu asi 6 kluků a 4 holky. Nedivil jsem se, že tu mají více kluků. Sedl jsem si a čekal až mě zavolají. Alespoň jsem měl čas zopakovat si text písně.
