[-Dokončeno & Opraveno-]
Devatenáctiletý Jungkook studuje na konzervatoři zpěv. Bydlí pouze s bratrem, neboť rodiče žijí velmi daleko od jeho vysoké školy. Jednoho dne uvidí plakát, na němž stojí, že světoznámá skupina BTS hledá osobního asistenta...
Na internetu jsem si našel recept na japchae. Trochu jsem se bál, že to pokazím, ale když to nikdy nezkusíš, nikdy nic nedokážeš. Pustil jsem se do vaření.
Trvalo mi to celkem dlouho, ale výsledek byl uspokojující. Alespoň pro mě jo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozdělil jsem to na sedm talířů a byl na sebe strašně pyšný. Poskládal jsem talíře na stůl.
„Kluci, je hotový oběd. Tak pojďte rychle, než vám to vystydne." zavolal jsem na ně a šel si umýt ruce do koupelny. Ve dřezu jsem si je umývat nechtěl, protože v koupelně mají strašně hezky vonící mýdlo.
Když jsem se vrátil, bylo poslední volné místo mezi Taehyungem a Jiminem. Sedl jsem si a začal jíst.
Nechtěl jsem vnímat omamné vůně Jimina a Taehyunga, protože kdybych se jim naplno věnoval, asi bych se už dávno zbláznil. Všichni jsem jedli a oni si povídali. Já přemýšlel, proč jsem vlastně dostal pokoj, když bych měl odjet už dnes večer, ne?
„Kooku, jak se ti tady zatím líbí?" zeptal se mě Namjoon.
„J-jo. Je to v pohodě. Bál jsem se, že to nestihnu, ale zatím to zvládám."
„Tak to jsme rádi, že se ti tu líbí." odpověděl mi Hoseok.
„Chtěl jsem se zeptat, proč jsem dostal pokoj, když bych měl odjet už dnes večer?"
„No, protože tady zůstaneš přes noc a odjedeš až ráno. Vadí ti to?" zeptal se mě Jimin, který měl jako první dojedeno.
No tak to něho bych to teda neřekl. Je tady z nás nejmenší a nejštíhlejší, ale jí tady z nás nejvíc.
„Ne, vůbec to nevadí. Jen jsem to nečekal." řekl jsem a dál se radši věnoval jídlu.
Když všichni už dojedli, posbíral jsem talíře a už asi po desáté za tenhle den je šel umýt. Trvalo mi to trochu déle, protože během vaření jsem ušpinil vše, co se dalo.
Po úklidu nádobí, jsem se tedy vrhnul na úklid zbytku části domu čili spodního patra. Do obchodu zajdu potom. Snad to stihnu.
Vzal jsem hadici centrálního vysavače a vysál dolní patro. Snad mě tu nečeká žádné překvapení jako v Taehyungově pokoji.
Poté jsem si zašel pro kýbl a ještě jsem vytřel. Měl jsem hotovo za půl hodiny. A tak jsem tedy rychle vyrazil do obchodu. Nevěděl jsem, co mám koupit. A navíc jsem neměl peníze.
Proto jsem šel za nimi do studia. Nevěděl jsem, kde přesně to je, a proto jsem si nejprve musel projít apartmán. Všechny dveře jsem znal, až na ty poslední v místnosti se schodištěm. Předpokládám, že to bylo ono. Přiložil jsem ke dveřím ucho a šly odtamtud slyšet hlasy. Nadechl jsem se, zaklepal a vešel.
Oni seděli u stolu a kolem nich byly všude mikrofóny. Na stole byl počítáč, do kterého Joon něco ťukal.
„J-já se omlouvám, jen.... chtěl bych jít nakoupit, ale nemám peníze." pověděl jsem jim jako omluvu za moje vpadnutí. Taehyung se zvednul a když prošel kolem mě pošeptal mi: „Pojď za mnou králíčku."
Došli jsme do jeho pokoje i když jsem už do něj nechtěl ani jednou vkročit. Taehyung vytáhl peněženku ze své tašky a hrabal se v ní. Po chvíli mi podává peníze.
„Zbytek si nech králíčku."
„Děkuji." Vzal jsem si peníze a odešel jsem. V kuchyni jsem si je přepočítal. On mi dal 300.000 wonů (něco přes 5.800 Kč)! On se bláznil! Jak jako zbytek si nech. Vždyť bych si musel nechat tak polovinu. Tak na to zapomeň. Ten zbytek ti vrátím.
Vydal jsem se do obchodu, který byl nedaleko odtud. Viděl jsem ho, když jsme přijížděli. Ano, když jsme sem jeli, dával jsem pozor na cestu pro případ, že bych chtěl utéct.
Do obchodu jsem dorazil za čtvrt hodiny. Vešel jsem dovnitř a....... je větší než jsem čekal!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzal jsem si vozík z řady a začal prohledávat regály. Co potřebuje takový k-popový zpěvák? Neměl jsem tucha. Prohledávam jsem regály a bral, co jsem si myslel, že se bude hodit.
K pokladně jsem mířil s narvaným košíkem. Vzal jsem si ještě 4 obrovské tašky a začal vykládat na pás. Bylo toho fakt hodně.
Po unavujícím skládáním do tašek jsem zaplatil 113.000 wonů (něco přes 2.200 Kč). To mě zajímá, jak ty tašky odnesu. Schoval jsem peněženku a do každé ruky vzal dvě tašky.
Domů jsem je donesl na pokraji sil. Vážily tak tři tuny. Odnesl jsem je do kuchyně, kde jsem je položil a začal uklízet potraviny. Nakoupil jsem od všeho něco. Ovoce, zeleninu, maso, ryby, pečivo, luštěniny, sladkosti, pití, mléčné výrobky a plno dalších věcí.
Po úklidu jsem si myslel, že tu ledničku nezavřu. Ale nakonec se povedlo. Teď už jenom připravit svačinu a pak mám volný čas. Jupí!
Na svačinu se mi nechtělo dělat něco složitého, tak jsem prostě pro každého připravil dva toasty se šunkou a sýrem. Dal jsem je na jeden velký talíř a vydal se do studia.
Slyšel jsem hudbu a zpěv, tak jsem předpokládal, že klepání je zbytečné. Prostě jsem tam vlezl a zastavil se. Zrovna zpívali Jimin a Taehyung. Na živo a společně zněli naprosto božsky. Všichni se na mě otočili a já se nervózně usmál.
„D-donesl jsem vám tu svačinu."
„Dobře Kookie, tak to tady polož a můžeš jít." promluvil na mě Namjoon stále zaneprázdněný počítačem. Já položil talíř na stůl a odešel.
Teď mám konečně volný čas. Zalezl jsem si do pokoje a projížděl sociální sítě...... Když v tom jsem narazil na jeden profil.........
