𝐋𝐨𝐯𝐞𝐫 𝐨𝐫 𝐀𝐬𝐬𝐢𝐬𝐭𝐚𝐧𝐭? (𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐕𝐤𝐨𝐨𝐤 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)

46. Kapitola📑

Přišli jsme k pokladně a Tae položil košík, aby z něj prodavačka mohla načíst výrobky. Postupně je vytahovala a pokukovala na nás. Tak potutelně se na nás uculovala. Bože. Snad ho nepoznala.

„Nejste vy náhodou ten Kim Taehyung?" zeptala se najednou prodavačka, když si od Taehyunga brala peníze. Do prdele. Jsem mrtvý.

„Ano, to jsem já." odpověděl Taehyung úplně v pohodě, jako by si od ní vůbec nebral tašku se sexuálními věcmi.

„Oh a mohla bys si s vámi udělat fotku?"

„Ale jistě. Počkáš chvilku králíčku?" zeptal se Tae a já jen přikývl a začervenal se. Musí mi tak říkat i před lidmi?

„A kdo je tady ten roztomilý hoch vedle vás?" zeptala se prodavačka Taehyunga, jako by to byl její dávný kamarád.

„To je nejúžasnější kluk, kterého jsem kdy potkal. Udělám vše pro to, aby si se mou užíval život a přesně proto jsem v tomhle obchodě." pověděl a zmáčkl mi zadek.

Bože. Ještě větší trapas udělej Taehyungu.

„Ach. Můžu si vás s ním vyfotit?"

„Omlouvám se, ale to nepůjde. Jsou to už moc soukromé informace a nejvíce soukromá informace je, že jsme v tomhle obchodě." poprvé někoho odmítl Taehyung. Ona jen pokývala hlavou a s přaním pěkného dne jsme se s ní rozloučili.

Vyšli jsme z obchodu a vydali se k místu srazu. Šel jsem hrozně rychle, takže Tae nestíhal a většinou šel pár kroků za mou.

„Jungkookie zpomal. Nestíhám tě." Nechtěl jsem na něho čekat, ale koupil mi oblečení, tak jsem přece jenom zpomalil.

Jin s Najoonem už na nás čekali a všiml jsem si, že taky nemají zrovna málo tašek. My jsme v ruce drželi jenom jednu a můžete hádat odkud. Prosím, ať se hlavně neptají. „

Čaute kluci, myslel jsem, že jdeme na nákupy. Proč máte jenom jednu tašku?" zeptal se pobaveně Namjoon.

„Nemusíš se bát Joone. Dalších 17 tašek máme ve skříňkách vedle výtahu. Nechtělo se mi s tím tahat." odpověděl mu Tae.

Kluci už šli do garáží a my vyrazili pro těch sedmnáct tašek. Bylo jich snad více než předtím. Muselo to být vážně vtipné, když vidíte někoho, kdo tahá v jedné ruce čtyři plné tašky a v druhé pět.

Do Taeho auta jsme to museli pořádně narvat, protože byl celkem problém tam dát moje i Jinovi tašky. Všiml jsem si, že Jin sedí vzadu a Joon na sedadle spolujezdce.

Hura. Budu sedět vedle Jina. Sedl jsem si vedle něho a usmál se na něj. On se na mě taky překvapeně usmál a to byla celá naše prozatimní konverzace v autě.

„Co budeme dělat večer, hyung?" zeptal jsem se, protože na nákupy jsme byli dopoledne a co dál?

„No, já jedu k Namjoonovi, tak můžeš jet taky nebo můžeš být doma." vysvětlil mi Jin, že zase budu doma sám.

„Tak já půjdu domů a něco si uvařím na oběd."

„Dobře, tak tě vyhodíme
doma." řekl mi vesele Namjoon.

Pojedeme tak patnáct minut a budeme u našeho domu. Co si uvařím na oběd? Asi jenom nudle. Nechce se mi moc dělat složité věci.

Přijížděli jsme pomalu k zatáčce k našemu paneláku, ale Tae nezpomaloval. Asi bude brzdit prudce.

Tae ale nebrzdil vůbec a zatáčku jsme přejeli. A jiná zatáčka tam nevede.

„Tae, přejel si to." vydechl jsem otráveně. Chtěl jsem už být doma.

„Nepřejel králíčku. Prostě jedeš k nám. Jimin se na tebe moc těší." Konec věty řekl naštvaně a viděl jsem, jak pevně zmáčkl volant. Za to mě ta zpráva rozveselila a už jsem nebyl tak otrávený. Taky se na něho těším.

Přijeli jsme k jejich domu a já pádil z auta. Přiběhl jsem ke dveřím a zaklepal. Trvalo to celkem dlouho, ale nakonec mi Jimin otevřel.

„Ahoj Kookie."

„Ahoj Jiminie." pozdravili jsme se oba mezitím co jsme se objímali.

„Co tady děláš, Kookie?"

„No, byli jsme nakupovat a pak mě měl Taehyung vyhodit u domu, jenže mě zavezl sem." odpověděl jsem mu a usmál se. On se taky usmál a z očí se mu vytvořily jen čárky.

Otevřel víc dveře a pustil mě dál. Samozřejmě jsem si sezul boty. Nechci přeci zašpinit jejich krásný apartmán.

Hned jsem šel do kuchyně, vytáhl si skleničku a nalil vodu. Měl jsem strašnou žízeň.

„V ledničce máš jiné pití Jungkookie." pověděl mi Jimin, který za mnou přišel. Sice jsem už neměl žízeň, ale zajímalo mě, co tam mají. Otevřel jsem ledničku a uviděl svoje oblíbené.............. Hádejte co?

Ranní kapitola je venku.

Jestli jdete do školy nebo do práce, tak vám přeji hodně štěstí.

I love youuu😍😍😍😍✅