Po chvíli jsem se zcela uklidnil. Všechny fotky jsem radši otočil, aby nešly vidět. Nechci se tu zbytečně utápět ve vzpomínkach.
Z kuchyně jsem slyšel třískání nádobí, takže už je někdo vzhůru. Nevím přesně kdo, protože můj táta miluje vaření, takže občas se nasáčkuje do kuchyně on.
Převlékl jsem se a umyl si obličej v koupelně při cestě do kuchyně. Potichu jsem prošel kolem ložnice, abych nikoho nevzbudil.
V kuchyni za sporákem stál táta a něco tam vyráběl.
„Ahoj tati, co bude dneska na snídani?" zeptal jsem se, když jsem ucítil vůni jídla a dostal hlad.
„Čau Kooku, zkouším uvařit na snídani hotteok." No jo. To jsou ty tátovy experimenty. Vždycky vařil vajíčka, tak nechápu proč se pustil do hotteoku. Ale nestěžuji si.
Po chvíli přede mě položil nemalý komínek hotteoku. Namazal jsem si ho tak kilem marmelády. Měl jsem strašný hlad.
„Dobré ráno. Nech mi taky něco Kookie." přišla do kuchyně máma s dobrou náladou.
„Anhho mhamhi." odpověděl jsem ji s plnou pusou. Vážně jsem se málem udusil. Nebudu mluvit s plnou pusou.
„Kookie, co kdybychom si zajeli dohromady na nějaké výlety?" zeptala se mě máma po snídani, když už určitě věděla moji odpověď předem.
„Ano, pojedeme i na pouť?" zeptal jsem se s jiskřičkami naděje v očích. Na pouti jsem nebyl od střední školy. Neměl jsem čas.
„Ale samozřejmě. Jsi odmala pořád stejný. Pořád stejně miluješ poutě." zasmála se mi mamka. Pořád jako malý? Kdyby věděla, co jsem dělal v Seoulu, tak to by dostala zřejmě infarkt.
Zvedl jsem se ze židle a mířil zpátky do pokoje si zabalit. Vlastně ani nevím, kam jedeme. No ale to je jedno.
Do batohu jsem naházel všechno, co jsem v pokoji našel a co budu zřejmě potřebovat. Bylo to trochu hodně, ale lepší mít s sebou více věci než pak postrádat.
Pohledem jsem zabloudil k poličce s fotkami. Dost Jungkooku! Nechceš přece teď být smutný! Úplně na těsno jsem zapnul batoh. Snad se mi nezničí zip, protože to nevím, co bych dělal.
Rodiče už na mě ze spodu volali, že mi to trvá dlouho. Asi to bude vážně pravda, když mi to říkal i Jin.
Porval jsem svůj batoh a ode dveří se podíval na fotky na poličce. Až přijdu tak se na ně podívám. Už to nevydržím. Třeba zjistím, že Taehyung je můj nevlastní bratr a bude to ještě lepší. To doufám že ne.
Teď na to nebudu myslet. Užiju si výlety.
-----------------------------------------------------------
Dobře. Teď se musíme připravit na velký skok v čase.
Takže si uděláme menší cvičení na přípravu.
Prosím, udělejte si ho se mnou. Je to současně příprava na timeskip a zároveň relaxace k dnešní rychle době. Takže je to určitě dobré pro každého.
Pohodlně se usaďte nebo si lehněte a nohy nechejte volně ležet. Pokud ležíte, ruce si položte vedle těla dlaněmi nahoru. Pokud sedíte, dlaně si položte na stehna také dlaněmi nahoru.
Zavřete oči a zhluboka dýchejte. Odložte svůj telefon a soustřeďte se pouze na dýchání. Udělejte 10x hluboký a pomalý nádech a výdech. Přemýšlejte pouze nad dýcháním.
Tak pokud máte cvičení hotové, jste připraveni na timeskip. 😏

ČTEŠ
𝐋𝐨𝐯𝐞𝐫 𝐨𝐫 𝐀𝐬𝐬𝐢𝐬𝐭𝐚𝐧𝐭? (𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐕𝐤𝐨𝐨𝐤 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)
Fanfiction[-Dokončeno & Opraveno-] Devatenáctiletý Jungkook studuje na konzervatoři zpěv. Bydlí pouze s bratrem, neboť rodiče žijí velmi daleko od jeho vysoké školy. Jednoho dne uvidí plakát, na němž stojí, že světoznámá skupina BTS hledá osobního asistenta...