Postupem času zjišťovala a poznávala jaký je ... Nevěděla co má dělat.. nevěděla si rady ... Chtěla odejít z toho to světa... Všechno bylo pryč... ale pořád byli spolu .. Už to nebyla ta láska jak byla první měsíc už to byla samá bolest a ztrach ... Nevěděla komu se může svěřit jako kdyby nebyl svět a byla tam jen ona s ním ... Ze začátku to bylo všechno tak krásný a pak ? jak kdyby vybouchl a byl jiný člověk .. Chodila pro pomoc za Míšou a Sárou ... Pomáhali jí... když byla v přítomnosti s němi bylo jí tak moc fajn ... nechtěla chodit domů... Protože měl dojít za ní ... Když došel...byla nesvá ale i přesto ho milovala... jen prostě chtěla jedinou věc, která nešla... Proč nikdy nejde změnit určitou věc? Tahle věta se jí promítala pořád a pořád dokola .. Když viděla padat hvězdu přála si aby se změnil aby to byl ten člověk jako na začátku ... Nesplnilo se to .. takhle spolu už byli rok a něco .. byla půl roku v bolesti... a ve ztrachu že jí opustí.. pod vede.. nebo že nebude zas něco dobrého ...
nevěděla co má dělat byla na všechno sama ..
Rodiče si mysleli jak je dokonalí ... jak by nemohl nikomu nic udělat... že je to největší zlatíčko na světě...
Jen nevěděli co je zač... Nikdo nevěděl co on je zač... ona žila ve zklamání .... a v nejhorší bolesti ...
Chtěla si vzít život ale říkala si že tu má rodiče a přátelé ...
Chtěla utéct od reality nešlo to pořád tam měla co měla ... Nikdy nevěděla kam může jít kde se může schvoat... Většinou jí pomohli písničky ale pak už nepomáhali ani písničky... V každý písničce slyšela kousek svého života... Bylo to všude, všude měla svoji bolest....
Nějaký den bylo všechno dobrý a další den jak kdyby byla bouře.. Nálady byli zajímaví a ib přícházel na ní s tím nejhorším ..
Udělal jí někdy radost někdy byl jak ten největší mílijus ale někdy se choval jak největší hajzl pod sluncem ...
Smích... a smutek nejde dohormady ... a tohle ona prožívala...
