Spojeni osudem [Drarry] ✓

1. kapitola: Nebelvír

Pohled Harryho:

Celý den jsem se se svými dvěma přáteli toulal po Bradavicích a také kolem jezera, kde jsme si sedli na lavičku zachumlaní do svých teplých svetrů a mluvili o všem možném. Především přišla řeč na to, že Malfoy chce přestoupit do naší koleje. Brumbál ráno přišel do věže a oznámil nám tuto celkem děsivou novinu, z které nebyl žádný student Nebelvíru ani trochu nadšený.

Hermiona byla naštvaná, protože moc dobře věděla, že jestli bude blonďáka každou vteřinu vídat na společných hodinách nebo klidně jen ve společenské nebelvírské místnosti, bude stoprocentně terčem prozatímního zmijozelova nadávání a urážení. Netřeba slov o tom, že díky Hermionině nečistému původu se jí bude Malfoy určitě vysmívat a čistit si na ní ego.

Ronovi to bylo tak nějak jedno. Ten chtěl mít jen svůj klid a v tuto chvíli byl opravdu šťastný za to, že si ho Malfoy nijak zvlášť nevšímá. Tedy... všímá, ale rozhodně ne tak moc, jako například mě a Hermiony. Když o tom tak uvažuji, blonďák se za poslední měsíc trochu uklidnil, pokud jde o chování k nebelvírský žákům – je až s podivem, že si toho nikdo mimo mě nevšiml. Nebo možná všiml, jen to neřekl nahlas.

No a pak jsem tu já. Malfoy mi určitě nedá pokoj. Každý den s ním budu svádět boj o to, kdo je silnější a kdo má větší postavení ve společnosti. Samozřejmě, že vyšší postavení má on, ale dávat mu to najevo mi připadá jako ten nejhorší nápad v dějinách Bradavic. Draco je tak děsně zazobaný spratek, že si myslí, že si může všechno dovolit. Proč asi chce přestoupit do Nebelvíru? Jediná možná odpověď je ta, že mě chce mít pořád pod drobnohledem a hlídat, co dělám ve volném čase. Ale jistě! On je prostě jen poslušný Voldemortův poskok.

---

Právě je něco kolem šesté hodiny večer. Hermiona s Ronem se šli najíst do Velké síně a já zatím mířil na kolej pronásledovaný pohledy zvědavých obrazů. „Harry, tak rád tě vidím." Zdí prošel Skoro Bezhlavý Nick a lehce se na mě pousmál.

„Rytíř Nicolas." Kývl jsem k němu. „Dlouho jsme se neviděli."

„To vskutku. Kampak máš namířeno?" následoval mé kroky směrem k mé koleji a u toho si se mnou povídat na nejrůznější témata. Přál mi hodně štěstí k nadcházejícímu zápasu ve famfrpálu, který jsme měli hrát s Mrzimorem a tvrdil, že se s Tlustým mnichem vsadil, že Nebelvír jeho kolej rozdrtí.

„Slyšel jsem od ředitele, že Malfoy zažádal o přestup do Nebelvíru. Je to pravda?" kývl jsem. „To je příšerné."

„Také to tak vidíš?" smutně kývl na souhlas. Ještě jsme spolu prohodili několik slov, než se ke mně Nick uklonil a prošel zdí směrem k Velké síni. Já se mezitím zastavil před vchodem do Nebelvírské koleje.

„Červavé jablko." Řekl jsem směrem k obrazu Buclaté dámy, aby mě pustila dovnitř. Žena se na mne jen mile usmála a pustila mě dovnitř. Jakmile jsem vstoupil, naskytl se mi pohled na Malfoye, jak sedí před krbem a něco si čte. Ihned jak mne zaregistroval, zavřel knihu a nasadil svůj povýšený výraz.

„Copak Pottere?!" řekl kysele. „Neumíš ani pozdravit? To tě to matka nenaučila?" nehorázně se zasmál a já v ten okamžik zatnul dlaň v pěst. „A jo, já zapomněl, vždyť ty vlastně žádnou matku nemáš." Nahodil jsem svůj zlostný výraz a zahleděl se do Malfoyových ledových očí.

„Drž hubu Malfoy!" řekl jsem podrážděně a chtěl se přemístit do chlapeckých pokojů, abych sebou mohl plácnout na postel a jen přemýšlet nad tím, jak tohohle magora ignorovat.

„Dřív než půjdeš..." postavil se. „měl bys vědět, že Brumbál mě přestěhoval do pokoje, který máš s tím Rolandem nebo jak se ten Weasley jmenuje. Takže ti přeju hezké sny, když teď víš, že moje postel bude jen kousek od té tvé. Aspoň se na mě budeš moct před spaním dívat." Okamžitě jsem ztuhl. Jak mi tohle mohl Brumbál udělat, když ví, jak moc Malfoye nenávidím.

„Já a dívat se na tebe?! To asi sotva!" nejradši bych mu plivnul do té jeho arogantní tváře, ale radši to neudělám. Ještě by si stěžoval učitelům, že ho šikanuju. Chudáček malý!

„Ale,... neříkej, že by se ti to nelíbilo." Vykulil jsem na něho oči. „A jen abys věděl, rád spím bez trička." Hodil na mě posměšný výraz, na který jsem absolutně nechtěl reagovat.

„Strč si to svoje ubohý zazobaný tělíčko do prdele! Asi už seš hodně zoufalej, když se mě snažíš sbalit!" sám pro sebe jsem se zasmál a mohl tak sledovat, jak můj úhlavní nepřítel viditelně zrudl.

„Já tě ani náhodou nebalil!" vypěnil. „Asi nepochopíš srandu, že?! Chápu. Když jsi každý den s Grangerovou, je těžké se něčemu smát, když je tak děsně trapná." Tohle už jsem nevydržel. Nikdo nebude Hermionu urážet! Ne přede mnou!

Rychlým krokem jsem došel k blonďákovi a dal mu facku. Okamžitě se chytl za tvář a nevěřícně na mě hleděl. Držel si načervenalou tvář a já se jen tak tak držel, abych mu jich nevrazil víc. A vůbec – přemáhal jsem se, abych mu rovnou něco nezlomil.

„Jdu spát a ty se běž klidně zahrabat do postele s tou tvojí zmijozelskou kurvou Pansy!" místo toho, aby mi na to blonďák něco řekl, pouze zabodl své oči do země.

„Takhle o Pansy nemluv Pottere!" už jsem neodpověděl. Musel bych blonďáka totiž seřezat až do krve a to jsem opravdu nechtěl. Sice bych mu rád ublížil, ale že by až tak... Okamžitě jsem vyběhl po schodech do chlapeckých ložnic, kde jsem si okamžitě všiml čistě ustlané postele vedle sebe. A kurva, Malfoyovo království! Uchechtl jsem se a s těžkostí si lehl do své postele.

„Proč zrovna Malfoy?!" bouchl jsem naštvaně pěstí do rámu postele. Takže on vážně nelhal. Vážně má postel přímo vedle té mé! On bude spát přímo u mě! Proč zrovna já?! 

---

Ano, ano, správně. Draco Malfoy je v NEBELVÍRU !! xD♥