Spojeni osudem [Drarry] ✓

54. kapitola: Zemřel jsem

Pohled Draca:

„Tady jste, už jsme vás postrádali." Řekla profesorka McGonagallová, jakmile jsme se objevili na nádvoří. Obrovský štít stočený kolem Bradavic se pomalu spojoval, až vytvářel souvislou kopuli.

„Hagride!" zakřičel Harry vpravo ode mě a rozeběhl se pryč. Podíval jsem se na něj a všiml si, jak objímá vysokého poloobra. Musel jsem se nad touto podívanou uchechtnout.

„Profesor Brumbál by tu měl být každou..." všichni vzhlédli vzhůru, když oblohu začaly pročesávat nažloutlé paprsky světel, které jakmile narazily do štítu, proměnily se v tisíce zlatavých hvězd. Obrovské rány se začaly ozývat po okolí a já najednou věděl, že je všechno špatně. Téměř okamžitě jsem se rozeběhl za Harrym, který se svíral v křečích na zemi a jednou rukou si přidržoval zakrvácenou jizvu na čele. Klekl jsem si k němu a donutil ho, aby se na mě podíval. Hagrid se jen zděšeně pokoušel sehnat nějakého z profesorů, který by mu mohl pomoci.

„Harry..." řekl jsem klidně. Najednou se můj přítel zvedl a chytil mě pod krkem. Zuřivě se na mě zamračil a začal mi svírat hrdlo. Všiml jsem si jeho rudých očí a poznal, že to nedělá z vlastní vůle. „H-Harry!" pokoušel jsem se zakřičet, ale ruka svírající můj krk mi to nedovolovala.

Silné ruce ho zezadu popadly a svalily k zemi. Dva bystrozorové si na něj sedli a pokoušeli se ho udržet v klidu. „Harry, použij nitrobranu!" zakřičel jakýsi hlas, a když jsem se tím směrem podíval, viděl jsem, jak k nám dobíhá Severus s Brumbálem. Ještě párkrát jsem si prohmatal hrdlo, než jsem se přesunul blíž k ostatním a bolestně se na svého přítele zahleděl. Svíjel se v křečích a křičel, jako by ho někdo mučil pod kletbou Cruciatus.

„Chlapče, poslouchej Severuse. Bojuj s tím." Klekl si k němu Brumbál a sledoval jeho počínání. Bystrozorové, kteří ho doteď drželi, se zapřeli víc do země, aby mu nedovolili se pohnout. Naštěstí to vypadalo, že s tím Harry opravdu začal bojovat, jelikož se jeho oči pomalu ale jistě zbarvovaly zpět do své barvy.

„Ah." Vydechl těžce a povolil celé tělo, jak se vyčerpaně svalil do trávy a hlavou se bouchl o zem.

„To nic chlapče, už je dobře." Utěšoval ho Brumbál a naznačil bystrozorům, aby z něj slezli. „Co jsi viděl?" optal se ho muž s plnovousem.

„J-jsou tady. Nahoře." Ukázal prstem za štíty někam do dálky. „Stojí tam a vysmívají se nám." Pomohl jsem mu na nohy a sledoval Brumbálův výraz v obličeji. Ten taktéž vstal ze země a zahleděl se směrem, kterým můj přítel ukazoval.

„Nemáme moc času." Řekl si potichu pro sebe. Jako na povel se začal štít trhat a kousíčky průhledných vláken dopadaly do našich vlasů. Už byli skoro tady.

Pohled Harryho:

Nahmatal jsem v kapse Kámen vzkříšení a naléhavě ho zmáčkl, abych se ujistil, že ho mám opravdu při sobě. Voldemort se blížil a mě bylo jasné, že dojde ke střetu, ve kterém přijdu o život. Všem hrozilo obrovské nebezpečí a já si vyčítal jedno – že jsem ostatní zatáhl do války, která měla od počátku proběhnout pouze jako souboj mezi mnou a Pánem Zla.

„Harry!" zaslechl jsem Dracům hlas vedle sebe a ohlédl se po blonďákovi, který si mě lehce přivinul k sobě a náruživě mě políbil. Bylo krásné vědět, že mám vedle sebe člověka, který při mně bude věrně stát. „Zvládneme to." Kývl jsem.

„Musíme. Protože nevím, co bych dělal, kdyby ne." Pustil jsem ho a připravil si hůlku, soustřeďuje se na následující příchod smrtijedů a Temného pána. Kouzelníci na nádvoří udělali totéž a vyčkávali. Nic jiného nezbývalo. Nešlo dělat nic víc, čím ho zadržet. A abych byl upřímný, chtěl jsem toho hajzla porazit jednou provždy – a to co nejdříve.

„Tam! Na mostě!" vykřikl Kratiknot. Hůlka v mé ruce zakolísala, když jsem si všiml, koho vede Voldemort před sebou v okovech jako uštvanou zvěř. Pohled mi padl na blonďáka po pravici, který sklonil hůlku a jeho dokořán rozevřené oči prosily o shovívavost. Ano, Pán Zla přivedl jeho rodiče.

To ovšem byla pouze jedna z věcí, na které se zasekl můj pohled, když najednou jsem zahlédl v davu přicházejících smrtijedů vlnité kadeře hnědých vlasů, které nemohly patřit nikomu jinému, než Hermioně Grangerové.

„Musím uznat, že jste se v tak nízkém počtu bránili dosti obstojně." Prohlásil Temný pán a významně se uchechtl. „Když jsem se od své věrné dozvěděl, že Harry Potter zůstává v Bradavicích, vlastně jsem to i docela čekal. Ale to, že zde zůstane i zrádce, Draco Malfoy, tomu jsem nechtěl uvěřit."

„Takhle o něm nemluv!" zakřičel jsem vzpurně a vykročil o krok kupředu.

„Ach tak. Takže je pravda, co se v mých kruzích povídá." Chytil za vlasy Luciuse Malfoye a hodil s ním o zem, zatímco Bellatrix držela pod krkem Narcissu a škodolibě jí přejížděla přes tvář tenkým ostřím. „Uznávám, že jsem překvapen. Chlapec-který-přežil, se nám zamiloval do Malfoye." Vysmíval se mi.

„Do toho tobě nic není, Tome." Můj výraz by mohl zabíjet. Ohlédl jsem se po blonďákovi po své pravici a zastavil ho právě včas, aby se nerozeběhl na pomoc své matce a otci. „Ne, Draco, přesně tohle on chce. Rozdělit nás. Ukázat nám, jak slabí jsme. Musíš být silný." Naléhal jsem na něj a pevně mu stiskl dlaň.

„Úchvatné." Prohlásil Voldemort a já k němu obrátil svůj pohled.

„Přišel sis pro mě. Nech Malfoyovi jít a já se ti vzdám." Přislíbil jsem mu a na důkaz vlastních slov jsem se rozešel dopředu, pouštěje Dracovu ruku ze své. Nepokoušel se mě zastavit – věděl, že nechat mě jít, je jediná možnost, jak se Voldemorta jednou provždy zbavit.

„Z jakého důvodu předpokládáš, že neumučím před Malfoyovýma očima jeho rodiče a potom se nevypořádám s tebou?" odvážně jsem sklonil hůlku a opět postoupil kupředu.

„Protože ať jsou Malfoyovi zrádci nebo ne, oni tě neporazili." To Temného pána, zdá se, poněkud rozčílilo. „Už jednou jsem tě porazil a to jako nemluvně. A teď tu před tebou stojím v plné síle a čekám, až mi vezmeš život. A to ty neodmítneš, protože nechceš být tím, koho zabilo malé dítě." Zahlédl jsem v hadích očích zlost. „Nech je jít a vem si mě."

„Je-li to tvé přání." Namířil na mě hůlkou, zatímco pustil Luciuse a o pár kroků se přiblížil ke mně. „Nechť zemřeš mou rukou." Zavřel jsem oči a zhluboka dýchal, zatímco jsem zaslechl slova smrti a tlak, jež mi udeřil do žeber.

Zemřel jsem.