Spojeni osudem [Drarry] ✓

12. kapitola: Zahrával sis se mnou!

Pohled Harryho:

Ráno mě probudil jemný dotek na tváři. Otevřel jsem svá zelená kukadla a podíval se na osobu ležící vedle mě. Draco ležel na boku a hladil mě po vlasech.

„Dobré ráno." Pozdravil mě a já se na oplátku jen usmál a zamrkal očima. „Jak se ti spalo?" zeptal se mě a namotal si na prst pramínek mých havraních vlasů.

„Dobře." Řekl jsem jednoduše. „A co ty?" vůbec jsem nevěděl, co mu mám říct. Hrdlo se mi sevřelo hned, jak jsem si vzpomněl, co jsme spolu včera dělali.

„Skvěle, když tě teď mám vedle sebe." Upřímně se usmál. „Je mnohem lepší usnout, když se ke mně tiskneš." Začervenal jsem se. „Přivádím tě do rozpaků? To bych opravdu nerad." Věnoval mi jeden ze svých úšklebků a pomalu dal ruku pryč z mých vlasů. Poté se zvedl a sundal ze sebe peřinu. Ztuhnul jsem ještě víc a na chvíli se mi udělalo trochu špatně z toho, co jsem včera udělal.

„Promiň." Řekl jsem po chvíli a rychle si přikryl hlavu peřinou, aby nebylo vidět, jak moc jsem bledý. Opravdu mi bylo špatně, ale kdyby to viděl Draco, určitě by ho to strašně mrzelo.

„Je ti něco?" zeptal se po chvilce. Já jen zavrtěl hlavou a ještě víc na sebe přitiskl peřinu. „Hmm, ty si chceš hrát?" řekl Draco a já najednou ucítil, jak se jeho ruce dotkly peřiny a snaží se jí ze mě sundat. Strašně moc jsem se bál, že bude chtít pokračovat. Proboha, co jsem to udělal?

„Prosím ne." Řekl jsem, ale on mé žádosti nedbal. Do očí se mi nahrnuly slzy, které jsem se zoufale snažil udržet, ale nešlo to. Draco zatáhl a vší silou ze mě serval peřinu. Já dal rychle kolena k sobě a obtočil si nohy rukama, aby nebylo vidět mé přirození. Ještě jsem si dal hlavu na kolena, aby mi nebyl vidět uslzený obličej.

„Co se děje Harry?" ucítil jsem na svém rameni Dracovu ruku a prudce sebou škubl. Ne, že bych chtěl, ale prostě jsem si nepřál, aby se mě jakýmkoli způsobem dotýkal. „Harry?" zeptal se ještě jednou, ale já stále jen seděl a nehýbal se. Musel jsem vypadat opravdu komicky – jako ti, co jsou v těch cvokárnách a mají co dělat, aby se tam z toho prostředí nezbláznili.

„Byla to chyba." Řekl jsem po chvíli a zoufale se snažil nebrečet.

„Jak to myslíš?" Cítil jsem, jak se pod Dracovou vahou trochu prohnula postel a najednou se na mých zádech objevila jeho ruka. Já sebou okamžitě instinktivně trhl a u toho se na něho podíval. Všiml si, že brečím a chtěl mě pohladit po tváři.

„Prosím, nedotýkej se mě." Zašeptal jsem.

„Harry, na tom, že jsme gayové, není nic špatného. Nemusíš se ničeho bát. Já se o tebe postarám."

„Dost, prosím." Opět jsem sklopil zrak a začal vzlykat. „Já to tak nechci. Co by si o mně myslel Ron? Co by si o mě myslela Hermiona a ostatní? Neville, Hagrid, Brumbál, Remus,... kdokoli." Rozbrečel jsem se ještě víc a bylo mi úplně jedno, jestli mě tak uvidí. „Já nechci, aby si na mě ukazovali a smáli se. Já nemůžu, nemůžu s tebou být." Řekl jsem, ale poté jsem řekl něco, čím jsem si to u Draca totálně podělal. „Nelíbilo se mi to. Nejsem gay a... já..." zajíkl jsem se. „Prosím, nech mě už být. Nechci s tebou nic mít." Draco se vedle mě hluboce nadechl a já poznal, že taky brečí. Neměl jsem ale odvahu se mu podívat do obličeje a tak jsem jen tak seděl se sklopenou hlavou a přemýšlel.

„Proč ses se mnou vyspal?!" řekl naštvaně a vstal. Já se po něm ohlédl a k mé úlevě už na sobě měl alespoň boxerky, což se o mě říct nedalo. „Zahrával sis se mnou! Zahrával sis s mými city! Věděls, co k tobě cítím a stejně ses se mnou vyspal! Chápu,... asi bylo úchvatné mít v posteli samotného Draca Malfoye!" skoro zakřičel a já se nad ostrostí jeho hlasu zatřásl. Šla z něj hrůza.

„Já..."

„Co ty?! Jen jsi mě využil! Komu se s tím budeš chlubit?! Komu se budeš chlubit, žes mě dostal do postele?! Hm, tak povídej! Komu to vyklopíš?!"

„Draco... prosím..." rozbrečel jsem se ještě víc.

„Jak ses mi kdy mohl líbit?! Jak jsem si mohl tak naivně myslet, že mě miluješ! Myslel jsem, že když jsi mi to včera řekl, mluvily z tebe city! Já tě tak nenávidím! Tak moc tě nenávidím!" Draco kopl do rámu postele a po tvářích mu začaly stékat slzy.

„Já tě nevyužíval. Opravdu jsem si myslel..."

„Co sis myslel, kurva?!" vypěnil. „Myslel sis, že mě opravdu miluješ?!" naznačil uvozovky. „To jsou jen pohádky, Pottere!" Draco přes sebe začal natahovat košili, hábit a poté i kalhoty. „Radši půjdu nebo se ti ze mě udělá blbě ještě víc! Jestli o tom někomu cekneš, přísahám, že i přes to, co k tobě cítím – odskáčeš si to!" řekl a s těmito slovy vyšel dveřmi.

Třásl jsem se, ale konečně jsem se odhodlal od sebe odpoutat kolena a začít se oblékat. Tohle jsem tak děsně posral! Slušně to opravdu říct nejde. Zachoval jsem se k němu příšerně. Tak moc mě to teď mrzí. Kéž bych mohl vrátit čas a říct mu to nějak šetrněji. Já jsem takový kus dementa, že se to ani nedá popsat slovy!

Do očí se mi znovu nahrnuly slzy a já sebou rychle plácl na svou postel a začal brečet do polštáře. Jediné, co jsem dokázal vnímat, byly dešťové kapky dopadající na okno...