Spojeni osudem [Drarry] ✓

10. kapitola: Musíme si promluvit

Pohled Harryho:

Ještě chvíli jsem se zdržel u Severuse a poté rychle utíkal na svou kolej. Musel jsem být opravdu hbitý a hejbnout kostrou, jinak jsem dost riskoval, že mě tady načapá Filch a dá mi nějaký školní trest.

Doběhl jsem před Nebelvírskou kolej a rychle řekl heslo, abych se mohl dostat dovnitř.

Právě je sobota, takže zítra budu mít celý den pro sebe. Hermiona a Ron se tu teď zdržují jen ve školních hodinách a jinak pořád někam jezdí. Právě teď by oba měli být u Ronových rodičů, ale možná už se vrátili. Co já vím...

Vešel jsem na kolej a zamířil rovnou do chlapeckých pokojů, kde jsem rychle vyhledal ten svůj a vešel dovnitř. Nepřekvapovalo mě, že zde naleznu jen Malfoye, důležitější bylo, co dělal. Seděl u okna a hladil po zádech mou sovu.

Vůbec si mě nevšiml a tak jsem toho využil a poslouchal, co k mé Hedvice říká.

„Otec by mě zabil, kdyby něco takového zjistil. Bylo těžký už jen to, že jsem mu to řekl. Sám nevím, jak jsem mohl Harrymu tak narovinu říct, že ho miluju. Jsem vážně idiot, že jsem něco takovýho vyžvanil, protože teď si to od něj budu hrozně vyžírat. Určitě mě teď k smrti nenávidí." Říkal si sám pro sebe a já si všiml, že se mu trochu lesknou oči. „Já za to přece nemůžu. Nikdo si nevybere, do koho se zamiluje. Jsem ten největší hajzl pod sluncem... Já mu přece nikdy tohle říct nechtěl. Teda... Chtěl, ale nechtěl jsem mu to říct tak jednostranně." Podíval se na Hedviku a pohladil ji po hlavě, kterou měla zasazenou do peří. „Chtěl jsem to slyšet i od něj. Chtěl jsem slyšet ty dvě slova, která jsem mu řekl já." Řekl a v tu chvíli jsem si všiml, že mu po tvářích tečou slzy. Až teď mi došlo, že na mě opravdu nic nehraje a že se do mě opravdu zamiloval.

„Draco." Řekl jsem a rychle se k němu rozběhl. On se na mě jen nechápavě podíval a přestal hladit mou sovu po peří. Zoufale se snažil zamaskovat slzy, ale nešlo to. Já si k němu pomalu přisedl a lehounce ho objal.

„Co tu děláš, Pottere?" řekl podrážděně. „Tys to slyšel? Tys mě sledoval celou dobu?" v očích se mu objevily nové slzy, ale já mu je pomalu a jemně setřel.

„Chci ti něco říct." Řekl jsem a ještě jednou ho silně objal. „Taky tě miluju." Řekl jsem a nemohl uvěřit vlastním uším.

„Ty... co?" zeptal se nevěřícně a v tu chvíli se jeho zesmušilý výraz okamžitě stáhl a nahradil ho upřímný úsměv.

„Miluju tě Draco." Zopakoval jsem, aby měl jistotu, že jsem mu to opravdu řekl. „Uvědomil jsem si to až teď, když jsem byl pryč. Chci ti dát šanci." Blonďák na mě jen nevěřícně zíral. V očích jsem viděl jiskřičky, ale ne vzteklé ani naštvané... tohle byly jiskřičky lásky.

„Miluju tě Harry." Řekl a já se začervenal.

„Já tebe taky." Řekl jsem a než jsem se nadál, naše rty se spojily ve vláčném a hlavně chtěném polibku. Draco zapletl své prsty do mých rozčepýřených vlasů a do polibku se usmál.

„Harry?" zeptal se mě.

„Ano?"

„Budeš dneska prosím spát u mě v posteli?" Usmál jsem se, ale musel jsem zavrtět hlavou.

„Nemůžeme riskovat, že nás tak načapá Ron. On by to nepochopil." Řekl jsem a odtáhl se od něj.

„Weasley tu dneska nebude. Šli přece někam s Grangerovou. Dneska už se určitě nevrátí. Prosím." Zaprosil. Neville je u babičky, Seamus někde slaví něco s havraspárskými, takže se vrátí v příšerném stavu a nebude si pamatovat vůbec nic, no a Dean šel někam s Parvati... Zřejmě nic nestálo v cestě tomu, abychom spolu spali v jedné posteli.

Zvedli jsme se ze země a šli k Dracově lůžku. On si začal rozepínat hábit a poté si sundal košili. Usmál jsem se. Jeho tělo bylo tak děsně dokonalé, že mě svádělo se ho dotknout.

„Líbím se ti?" zeptal se, když si uvědomil, že na něj nějak moc zírám.

„Jsi nádherný." Řekl jsem upřímně a šel k němu blíž. On mi věnoval svůj Malfoyovský úšklebek, který ihned přeměnil na okouzlující úsměv.

Fascinovaně jsem natáhl ruku k jeho vypracované hrudi a poprvé v životě se jí dotkl. Ten pocit byl tak úžasný, že mi to nestačilo a tak jsem k jeho hrudi přesunul i druhou ruku. Hladil jsem ho a sledoval, jak mu z mých doteků naskakuje husí kůže.

---

Doufám, že se kapitolka líbila. Jak jsem již zmínila - povídka prošla korekcí a je z doby, kdy jsem s psaním DRARRY teprve začínala. Berte to prosím s nadhledem :). Brzy se tu začnou dít neuvěřitelné věci♥.

PROSÍM POZOR!♥

♥Dnes budu vydávat novou povídku, jejíž první kapitolu naleznete na mém profilu. Kniha nese název ALVENTA - SVĚTLO V TEMNOTĚ. Byla bych moc ráda, kdybyste se na ni podívali. Jedná se o knihu psanou ve stejném duchu jako ALVENTA - VCÍTĚNÉ TAJEMSTVÍ, až na to, že tato povídka bude hetero. Ano, slyšíte správně, ZuzzeFor se odhodlala k tomu napsat hetero povídku :D. Snad se bude líbit :).♥

Zde máte anotaci♥: 

Zdánlivě bezcitný a sebestředný D'Artagnan Armés se setkává se svým bratrem Leonem, který nalézá v temném lese jistou Soraxkou dívku. Gazbugdjan významného rodu si ji ovšem začíná nárokovat a tak mladší bratr ustoupí a dívku mu přenechá. Životní zlom D'Artagnana náhle nutí zamýšlet se nad sebou samým a on si začíná uvědomovat, že k Soraxance pociťuje jistou náklonnost, kterou si však nechce za nic na světě připustit.

Na cestě za svobodou se Suezine Maintesové do cesty staví nejen samotný černovlasý mladík, ale i jeho rodina. Zemře bolestivou a dlouhou smrtí, nebo se jí podaří utéci ze zajetí, v kterém ji drží Temní strážci?