Spojeni osudem [Drarry] ✓

39. kapitola: Knihovna

Pohled Draca:

Prošel jsem několik chodeb a po zhruba deseti minutách konečně dorazil do knihovny, která k mému překvapivému zjištění byla ještě otevřená. Potichu jsem pod pláštěm vyčaroval Tempus a zjistil, že je teprve půl desáté a že mám ještě půl hodiny čas. Vešel jsem do knihovny a zahlédl za stolem sedět knihovnici Pinceovou, která si četla nějakou knihu o dracích. Neslyšně jsem ji obešel a zamířil rovnou do útrob knihovny.

Po pár minutách jsem měl už projetých šest polic s knihami, ale ještě mi jich zbývalo nejméně šest-set nebo možná i sedm-set, co já vím, kolik tady toho je. Právě jsem byl v zadní části knihovny, když jsem si všiml, jak kousek ode mě stojí Grangerová a něco si čte. Ron vlastně říkal, že šla do knihovny, problesklo mi hlavou. Chtěl jsem ji ze srandy pozdravit a sledovat, jak se rozhlíží, stejně jako předtím ve společenské místnosti Ron, ale zastavil mě velice známý vzhled mého bývalého zmijozelského spolužáka – Theodor Nott!

Vypadalo to, že míří ke Grangerové, ale ta si i nadále četla v knize a ničeho si nevšímala. Náhle byl Nott u ní a já se jí chystal varovat, aby od něj co nejdříve vypadla, ale ona se na něho místo toho zašklebila způsobem, který jsem u ní nikdy dřív neviděl, a odložila knihu do svého klína.

„Máš to?" zeptala se ho.

„Jo, ale musíš s tím být opatrná, je to hrozně silný. Tahle dávka by mu měla stačit na celý léto, ale kdybys potřebovala ještě nějakej, klidně řekni mýmu tátovi a on ti nějakej přinese nebo pošle. Budeš u nich celý léto, že jo?" Hermiona si odfrkla.

„Nemluv tak nahlas, ty pako. Nechci, aby nás slyšela knihovnice." Řekla a dala si do kapsy malý sáček, který jí před pár vteřinami podal Theodor. „A jo, jsem u nich celé léto. Bohužel musím, protože moji tupí rodiče nemají nejmenší tušení, kdo jsem."

„Furt nechápu, proč jsi jim vymazala paměť. Mohli se ti hodit." Hermiona pohodila vlasy a já se opatrně posadil na lavičku těsně vedle jejich vlastních míst. Pokud tomu správně rozumím, Theodor dal Hermioně nějaký balíček a ona díky němu něco udělá. Ale co? Co by mohla Hermiona dělat s takovýmhle balíčkem a ještě k tomu o něj požádat Notta? To je šílenství. Každý tady na škole ví, že Theodorův otec je smrtijed a on sám taky, což neví skoro nikdo kromě zmijozelských a mě – jak úžasné. Nechápu, proč jsem ho ještě neudal, zasloužil by si to.

„Protože on to chtěl. Nechci mít už s mudly nic společného. Už nikdy." Tohle nemůže být Hermiona!

„Chápu, vidím to stejně." Řekl Nott a stoupl si. „Tak se teda uvidíme příště. Doufám, že přijdeš a tentokrát se mnou posedíš o něco déle. Nechce se mi tam trávit léto samotnému." Povzdechl si a Grangerová se uchechtla.

„Neboj, nenechám tě tam napospas a teď už vypadni." Řekla milým hláskem a on jí opravdu poslechl. On jí poslechl, aniž by měl k její poslední poznámce nějaké výtky? Co to má znamenat?

Hermiona se zvedla, rozhlédla se a poté vyšla se svým obvyklým úsměvem z knihovny. „Je tam ještě někdo slečno Grangerová?" zeptala se jí Pinceová, jak jsem tak slyšel.

„Ne, už nikdo." A pak následovalo hluboké mrtvolné ticho, které mohlo trvat i dvacet minut. Všechno v místnosti zhaslo a přede mnou se objevila tmavá strašidelná knihovna se štosy knih a různých papírů. Jen mlhavě jsem vnímal, jak knihovnici klapou podrážky bot, když odcházela z knihovny. Díky Merlinovi, že nezamkla, to bych tu musel jinak trčet až do rána.

Pomalu jsem ze sebe stáhl neviditelný plášť a vyčaroval si mdlý Lumos, díky němuž jsem mohl nerušeně a bez možnosti odhalení pročítat názvy všelijakých knih, které jsem v policích našel. Nakonec se mi podařilo najít dvě knihy, které se týkaly těch zákonů, které jsem potřeboval znát a ihned se dal do čtení. Na Grangerovou jsem už dočista zapomněl.

---

Pro ty, kteří hádali, že tou ženou na smrtijedském setkání, je Hermiona, gratuluji, měli jste pravdu :)♥. 

Myslím, že jiná odpověď ani nepadla, tak tady to máte potvrzené. Jen škoda, že Dracovi to nějak nedocvaklo... mohli se s Harrym a ostatními ušetřit ještě většího trápení♥...