Spojeni osudem [Drarry] ✓

49. kapitola: Jako rodina

Pohled Draca:

„Čekám Severusi, že se o tomto přestaneme hádat a místo toho se je budeš snažit nějak rozumně přemluvit." Chtěl něco namítnout, ale Brumbál mu gestem naznačil, aby zůstal potichu. „Použij svou zmijozelskou vychytralost, jindy se jí tak pyšníš..." Severus si založil ruce na hrudi a nejspíš by něco ještě dodal, kdyby ho nezastavil Remus. Zatahal ho za ruku a něco mu pošeptal.

„Jo, to je lepší." Obrátil se zpět na ředitele. „Prohodíme to s Remusem. Já půjdu shromáždit obyvatele hradu a seženu co nejvíce hůlek. Remus půjde do lesa. Pokud se jedná o temné bytosti, lépe si s nimi rozumí." Pozastavil jsem se nad tou narážkou – Removi to nevadí? Nevadí?!

„Dobrá tedy, všichni se co nejdříve sejdeme na nádvoří. Jakmile budete mít splněné věci, vyšlete pátrací kouzla. Budeme potřebovat, kudy Voldemort povede armádu a také bychom měli posílit štít. Má hůlka zvládne jen velmi málo kouzel – musíte to udělat sami." Severus se na něj zvláštně zadíval. „Jak se zdá, měli jsme mezi námi donašeče."

„Koho?" zeptal se co nejrychleji Remus.

„To nevím, čekám, že to brzy zjistíme." Odpověděl. Severus i Remus zmizeli dveřmi, zatímco Brumbál svolával Řád a Ministerstvo. Čapnul jsem Harryho za ruku a krbem se s ním přemístil do našich pokojů.

„Draco..." stiskl mi ruku. Posadil jsem ho na postel a sledoval jeho tvář – nevypadal dobře, vůbec ne.

„Neboj se, nic se nestane, zvládneme to." Posadil jsem se k němu, palcem hladil hřbet jeho ruky a konejšivě s ním houpal ze strany na stranu. Připadal jsem si zvláště, už dávno ze mě není ten arogantní a namyšlený spratek, který se povzneseně stavěl nad vyšší kouzelnickou úroveň. Chtěl jsem pro tohoto černovlasého Zlatého nebelvíra udělat cokoli – cokoli, abych na jeho tváři opět viděl úsměv. Vždycky se smál a já to na něm vždy viděl jako nejimpozantnější věc, ale teď, když se díval do prázdna jako smutné štěně, už to nebyl ten kluk, do kterého jsem se zamiloval před rokem, byl to někdo jiný. Zlomený, životem ztrápený a ustrašený nebelvír. Stával se z něj někdo jiný a já se začínal bát, že je to částečně má vina.

„Mluvil o tvých rodičích." Přiznal mi smutně, po líci mu stekla jedna osamělá slza. „Chce je vzít sebou, něco jim udělá. Bude tě chtít zabít, stejně tak i mě. Proč je to všechno tak moc těžké? Já nechci, aby umřel." Plakal. Aby umřel?

„Koho máš na mysli Harry?"

„Naše dítě." Řekl vmžiku černovlásek a zavrtal se mi do náruče. „Je mi tak moc líto, jak jsem se choval, tak moc líto, neměl jsem si hrát na něco, co nejsem, neměl jsem pochybovat, že tvoje city ke mně jsou pravé, měl jsem... já měl..." políbil jsem ho. Rukou jsem mu pročísl vlasy, druhou si ho přitáhl za krk. Nechci, aby plakal.

„Tiše Harry, všechno je v pořádku, bude to dobré. Nezemřeme, přežijeme to, budeme spolu toho prcka vychovávat. No, možná budu občas malinko arogantní a budu trpět sarkasmem, ale věřím, že na to sis už zvykl." Na rtech se mi rozlil lehký úsměv. „Nechceš, aby umřel? On?" zeptal jsem se zvědavě a otřel svému příteli slzy z očí. Z neznámého důvodu se ušklíbl.

„Budeš si myslet, že jsem se zbláznil." Byl jsem tak rád, že ignoroval fakt, že jsem ho v zápalu emocí políbil. „Nějak to cítím. Nejde to popsat." Vyhrnul si malinko tričko a pohladil si břicho. „Je to... jako bych nějak vnímal jeho magii, jako bych cítil, že to není zkrocená dívčí síla, tohle je jiné. Sáhni si." Řekl, podivil jsem se. Nikdy mě sám od sebe nepožádal.

Dal jsem ruku na místo a vyčkával. Při větším soustředění jsem uvnitř v jeho břiše vycítil slabý magický podpis – nespoutanost, obrovská magická moc, tvrdohlavost, laskavost... „Má něco z nás obou." Užasl jsem.

„Ano." Řekl šťastně Harry, usmíval se, plakal. „Myslíš, že to bude kluk?" více jsem ruku natiskl. Poslouchal jsem, nemohl jsem se těch dojmů zbavit, líbilo se mi to. Tohle jsem nezažil. Nikdy.

„To... já nevím, jsem teď úplně v šoku." Usmál jsem se, neustále krouživými pohyby hladil jeho bříško. „Jsem tak šťastný. Všechno půjde k lepšímu, neboj. Zabijeme toho hnusnýho bastarda a budeme si žít vlastní život,... jako rodina."