Spojeni osudem [Drarry] ✓

26. kapitola: Spíš s ním?!

Pohled Hermiony:

Seděla jsem v křesle a dávala pozor na čas – 22:39. Před asi tak půl hodinou jsem byla svědkem toho, jak se Harry vypařil ze společenské místnosti a odešel někam chodbami. Teoreticky by na tom nebylo nic špatného, kdyby ovšem nebylo tak pozdě. Už delší dobu se chová divně a pořád je do něčeho zahloubaný. Chová se divně.

22:58

Začínám se o něho docela bát. Hned, jak se ukáže, tak mu vyčiním jeho pozdní příchody! Už toho mám dost. Až ho takhle jednou načapá McGonagallová, krýt ho nebudu. Stejně mi v něčem lže. Vždy, když se ho na něco zeptám, mluví vyhýbavě a nikdy mi nedá jasnou odpověď. Něco tají – jsem si tím jistá.

Konečně se odklopil obraz Buclaté dámy a do společenky vešel... no, asi Harry, ale byl pod Neviditelným pláštěm. Vstala jsem z křesla a šla na místo, kde jsem myslela, že bude stát. Chvíli jsem šmátrala, než se mi podařilo najít jeden cíp neviditelné látky.

„C-co tady děláš Hermiono?" zeptal se mě.

„Čekám na tebe. Kam pořád chodíš?" vypadal mou otázku poněkud zneklidněný a já získala podezření, že se opět pokusí vykroutit z odpovědi. „Pravdu Harry!" řekla jsem rázně. „Máš nějakou holku a trávíš s ní někde noc? Čteš si knihy v oddělení s omezeným přístupem? Chodíš na Astronomickou věž? Trávíš čas v Komnatě nejvyšší potřeby?" najednou se Harryho výraz změnil oproti výrazům, které měl, když jsem vyjmenovávala místa jeho možného pobytu. „Komnata?" zeptala jsem se ho a jemu se v očích něco mihlo. Tak tady tedy tráví čas... „S kým tam jsi?" přemáhavě jsem se usmála, abych ho povzbudila. Vlastně to nebylo úplně přemáhavě, jelikož jsem si začala myslet, že si Harry konečně našel nějakou holku. „No tak,... jak se jmenuje?" žďuchla jsem ho do ramene.

„S nikým tam nejsem." Tenhle pohled znám. Lže.

„Harry, normálně mi to řekni. Úplně v klidu a bezcitně. Povídej." Už to vypadalo, že mi opravdu řekne pravdu, když vtom se znovu odklopil obraz a já zírala na Draca Malfoye, jak se vrací do Nebelvírské věže.

Koukal ze mě na Harryho a já viděla v jeho očích kapku něčeho, co vzdáleně vypadalo, jako strach. „P-promiňte. Nechtěl jsem vás vyrušit v rozhovoru, jen jsem si byl pro něco v komnatě." Vykulila jsem na něho oči a přitom se podívala na černovláska.

„H-Harry?" nejistě jsem ho chytila za ruku.

„Co? Potkali jsme se tam." Řekl vyhýbavě a odstoupil ode mě. „Musím jít. J-jsem unavený." A s těmito slovy odešel do chlapeckých ložnic. Tak takhle to tedy je...

„Vysvětlíš mi to ty?!" obrátila jsem svou pozornost na Malfoye a vztekle dupla nohou, abych ukázala své rozhořčení. O tomhle se všichni jen dohadují, a jestli mi to tenhle blonďák teď potvrdí...

„Co ti mám vysvětlovat?" chtěl mě obejít a jít do ložnice, ale já mu zatarasila cestu. „Uhni!" varoval mě.

„Drž se od něj dál! Jestli je pravda to, co se říká, chci, abys mi to tady a teď potvrdil! Spíš s ním?!" vyletěla jsem na něj a rovnou se zeptala na otázku, kterou jsem měla na srdci. Bože, ať řekne ne – prosím, ať řekne ne.

Odstrčil mě stranou a vylezl na schody, na kterých se ještě na okamžik otočil a podíval se na mě s prohnaným úšklebkem. „I kdyby ano, tobě do toho nic není." A s těmito slovy odešel nahoru do chlapeckých pokojů. Ne – to není pravda. Jak tohle Harry mohl udělat...?

---

Trochu kratší kapitolka :D. Dnes opět přidám 3 :)♥.