Spojeni osudem [Drarry] ✓

29. kapitola: Špatná strana

Pohled-?

Prásk!

Zvuk přemístění se ozval na cestě před Malfoy Manorem. Postava zahalená pláštěm se rychlostním poklusem přemístila k bráně a poklepala hůlkou na místa, o kterých věděla, že když se jich dotkne magie, brána se otevře – tak se i za chvíli stalo a osoba se vydala po cestě rovnou ke dveřím, kde zaklepala pomocí velkého klepadla v podobě dračí hlavy na dveře. Čekala jen pár vteřin, než jí otevřel Červíček – pánův sluha. Zvědavě si ji prohlédl, nastavil svou masitou ruku a zažádal tak o její hůlku – ta mu ji s vědoucím pohledem podala.

„A dělej, nemám ráda čekání." Pokárala ho.

„Jistěže." Řekl a začal hůlku prověřovat. Majitel – správný. Oprávnění – správné. Členka smrtijedských schůzí – ano. Hůlku jí opět podal a s mírnou úklonou odstoupil ode dveří, aby je mohl lépe otevřít. Dívka po něm hodila výraz nevděku a vydala se chodbami do útrob Manoru přímo do síně, kde se dnes měla konat smrtijedská rada. Po schodech vystoupala nahoru a stanula tak tváří v tvář všem přítomným – Avery, Šedohřbet, Yaxley, Carrowovi, Lestrangeová, Macnair, Travers a plno dalších.

Všichni v místnosti zaregistrovali její příchod, ale nijak ho nekomentovali. Dívka došla ke svému čestnému místu u dlouhého stolu a posadila se na nepohodlnou židli, kterou na celém místě nenáviděla ze všeho nejvíc.

Pán Zla zde zatím nebyl přítomen a tak většina smrtijedů jen debatovala a bavila se o – Ministerstvu, mudlovském světě, Bradavicích a dalších různých blbostech, které ale tuto dívku vůbec nezajímali. Ona by nejraději trávila čas vymýšlením dalších intrik a mátla kamarády svou maskou přátelství – tak, jak je to u ní obvyklé. V knihách by se snažila hledat kletby; nové mučední techniky; bolesti, které by se daly způsobit hůlkou nebo i mudlovské metody, jak někomu ublížit.

Šum a vzrušené štěbetání narušily dlouhé kroky jdoucí směrem k hlavnímu místu v popředí stolu. Bosá chodidla pleskala o kamennou podlahu a upozorňovala tak na příchozího. Temný Pán přešel ke své židli, elegantně na ni dosedl a ruce položil na desku stolu, přičemž na odiv vystavil své dokonale vybroušené nehty.

„Vítejte." Pronesl svým vážným hlasem. „Jistě víte, proč jsem dnešní schůzi svolal. Vyskytly se důležité věci, které je potřeba vyřešit." Vstal a začal chodit mezi svými věrnými posluhovači – jak je v duchu nazýval. „Malfoyovi." Řekl krátce. „Trestem za zradu je smrt, ale jsou tu jisté věci, které je potřeba ještě před tím vyřešit." Zastavil se před dívkou, která přišla jako poslední a významně na ni pohlédl. „Tak mluv. Jak to vypadá s Dracem Malfoyem?" zeptal se jí a ona se při hrubosti jeho hlasu neviditelně zachvěla.

„Můj pane,..." začala a hlas se snažila udržet jistý a nezlomný. „to, co jsem vám prve řekla, stále platí a za svým prohlášením si stojím. Draco Malfoy a Harry Potter jsou spolu v páru nebo jsou jen milenci. Tak či tak, je to dobrá příležitost pro váš plán můj pane." Pán Zla ve skrytu své duše bojoval s touhou někoho přímo teď a tady zabít – ne teď. Na to budu mít dost času později, pomyslel si.

„Dobrá tedy." Řekl a položil ruce na opěradlo dívčiny židle. „Jsou Bradavice střežené?" strach, který právě teď v dívce bublal, byl více než znepokojivý. I když jí nezáleželo na bezpečí její vlastní koleje ani žádné jiné, nechtěla, aby byl její přítel poblíž, zatímco přijde obléhání. Nemohla ale Temnému Pánovi lhát – to nešlo. Zařekla se, že bude zjišťovat informace a teď to musí dokončit. Nesmí se ohlížet na nikoho – ani na chlapce, kterého miluje. Nesmí!

„Ne můj pane." Řekla ztichle, jako by se bála vlastního slova. V davu smrtijedů se rozhostilo štěbetání, které bylo okamžitě uťato bledým obličejem Temného Pána, jenž po všech hodil ten nejvražednější pohled, jaký byste kdy čekali před smrtí. Dívka se na židli nepříjemně zachvěla a podřízeně sklopila hlavu, aby nemusela čelit tváří v tvář svému pánovi, který by kdykoli mohl vytáhnout hůlku a použít na ni Cruciatus – jelikož je ale tato holka jeho oblíbenou hračkou a nástrojem, neublížil by jí, pokud by to nebylo nezbytně nutné.

„Takže Bradavice jsou nestřežené." Vydal ze sebe Temný Pán a zle se zašklebil. „To je více než lákavé. Jsi si tím stoprocentně jistá?" dívka lehce přikývla a opět sklopila hlavu – pořád lepší být v roli podřízené feny než zažít bolestivé mučení. Pán Zla nepotřebuje ničí svolení k tomu, aby mohl někoho potrestat – nikdo by proti tomu neměl jedinou výtku. „Podej mi ruku." Přikázal jí a napřímil hůlku tak, aby byla lépe vidět. Zahlédl jemný záchvěv na dívčině těle a sám se v mysli chválil za svou důraznost v hlase, kterým ostatní děsil až do morku kostí.

Dívka natáhla třesoucí se ruku k Temnému Pánovi – ten ji za ni chytil, vyhrnul rukáv a odhalil tak její černé tetování v podobě ďábelsky vyhlížejícího Znamení. Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit pozvedl svou bílou, kosti podobnou hůlku a přitiskl její špičku na lebku Znamení zla.

Dívka ucítila příval magie, která jí prostupovala rukou k loktům, ramenům, až se nakonec rozlila do celého těla a hledala její vlastní magický podpis. Nebyl to pocit, jako by vám někdo sekal ruku nebo něco podobného – tohle bylo dobré, bezbolestné a přitom stejně účinné jako mučící kletby – Pán Zla takto mohl zjistit informace o používání jejích posledních několika kouzel. Mohl vědět, co vše udělala pro sabotování kouzelníků ze světlé strany.

Dívka na sebe byla pyšná za to, co se jí podařilo všechno udělat, a doufala, že to její pán ocení. Díky tomu, že jí Brumbál důvěřuje, se k němu mohla dostat do takové blízkosti, že se jí podařilo poslat do jeho hůlky neviditelná vlákna, která přerušila spojení s magií majitele. To znamenalo, že Brumbálova bezová hůlka byla nyní nepoddajná a ředitel už nebyl jejím právoplatným vlastníkem.

Díky tomuto se jí podařilo oslabit obrany hradu, jelikož Bradavický štít se skládá z magie profesorských hůlek. Každá hůlka vystřelí své jiskry a díky tomu se štít posiluje. Nyní, když je Brumbálova moc odkloněna, bezová hůlka ztratila účinek a štít, který ředitel před dávnou dobou posílil, ztrácí kusy magie. Bezová hůlka je nejmocnější ze všech hůlek, tudíž, až z obrany Bradavic zmizí její magie, štít se oslabí natolik, že ho budou smrtijedi moct zbortit a dostat se tak za ochrany.

V knihách se jí podařilo najít několik matoucích kouzel, která využila na svého přítele. Navíc... podle této dívky její přítel stejně nepochopí, co s ním matoucí kouzla dělají, a žije život, jaký žil doposud. Nic nebrání tomu, aby zaútočili na Bradavice. Brumbál je ze hry, štít je oslaben, matoucí kouzlo lze použít na každého kouzelníka na škole čar a kouzel. Vše je připraveno pro útok.

---

Tak co? Tipnete si, kdo může být ta záhadná žena?♥