Spojeni osudem [Drarry] ✓

7. kapitola: Druhá šance

Pohled Draca:

Nemůžu tomu uvěřit. Potter o mně opravdu chce vědět víc? On mi opravdu chce dát šanci?

„Já..." začal jsem hledat správná slova, která bych mu řekl. „Nevím, jak se k tobě teď mám chovat." Usmál jsem se a pohladil Harryho po tváři. Opravdu nemám tušení, jak se k němu teď budu chovat, když už ví, že ho miluju.

„Pro začátek bys mě mohl pustit." Zasmál se a trochu pohnul rukama nad svou hlavou. Já okamžitě pochopil a začal mu rozvazovat provaz, který obepínal jeho zápěstí.

„Už ti někdo řekl, jak moc máš krásné oči?" když jsem viděl, jak mu rudnou tváře, neudržel jsem úšklebek, který jsem ihned poté nahradil svým upřímným úsměvem.

Uvolnil jsem Harryho ruce a opatrně z něj slezl. On si sedl vedle mě na postel a pomalu si začal zapínat košili a hábit.

„To mi zatím ještě nikdo neřekl. Většinou spíš říkají, že mám oči..."

„Po matce." Doplnil jsem ho. On jen souhlasně přikývl a usmál se.

„Chci se o tobě dozvědět víc Draco. Chci o tobě vědět všechno." Nebyl jsem si jistý, jestli jsem ochotný mu všechno říct. Samozřejmě něco málo mu o sobě určitě řeknu, ale rozhodně ne nic, co by mě nějakým způsobem zesměšnilo.

„Zahrajeme si hru." Řekl jsem. „Každý budeme mít jednu otázku, na kterou se toho druhého budeme moct zeptat. Já se na něco zeptám tebe a ty zase mě, ať o sobě neříkám tajnosti jen já." Ušklíbl jsem se.

„Dobře. Ptám se první." Protočil jsem očima. Je tak roztomilý, když se snaží mít nade mnou navrch. „Proč jsi dneska brečel?" zmrazeně jsem se mu zahleděl do očí a poté svůj zrak raději sklopil. Říkat mu něco tak osobního?

„Kvůli otci." Řekl jsem jednoduše. „Teď se ptám já." Nahlas jsem se zasmál a bylo vidět, že i černovlásek se hodně přemáhá, aby nevyprskl smíchy. Asi nečekal, že mu na jeho otázku odpovím jen dvěma slovy.

„Tak se ptej." Řekl Harry. Mě ale žádná otázka nenapadala, tak jsem jen tak seděl a přemýšlel, na co se ho zeptat.

„Měl si někdy něco s klukem?" zeptal jsem se ho narovinu. On ale uhnul pohledem do strany.

„Počítá se, když jsem se opil?" Tak takhle to tedy je. Harry Potter asi nebude takový svatoušek, když už se stačil v takovém věku opít.

„Počítá." Řekl jsem.

„Ha. Teď se ptám já, protože tys mi už odpověděl."

„Ne ne Pottere, teď se ptám já." Hodil jsem po něm falešně ublížený výraz. On se nad mým gestem jen pozastavil a pokynul mi rukou, ať se ptám. „Upřesni, s kým přesně si něco měl, když ses opil." Chvíli jsem čekal a vypadalo to, že mi to černovlásek jen tak neřekne. „Ale no tak, já ti klidně řeknu, že jsme se s Pansy vsadili o deset galeonů, že políbím Blaise." Harry vykulil překvapeně oči.

„Blaise Zabiniho?" uchechtl se.

„Přestaň se šklebit a raději mi řekni, s kým sis užil ty." Potter viditelně zčervenal, takže jsem usoudil, že to bude asi něco trapného. „Ale no tak, horší než Blaise to rozhodně nebude." Zasmál jsem se a přátelsky Harryho bouchl do ramene.

„Líbal jsem se s Ronem." Nikdo mi nemůže mít za zlé, když vybuchnu smíchy, protože něco takového jsem opravdu nečekal. Weasley?

„Aha. Tak jsem se asi spletl, může být někdo horší než Blaise." Zasmál jsem se a stále sledoval, jak černovlásek víc a víc rudne. „To nic. A není náhodou Weasley s tou Grangerovic holkou?" Harry jen přikývl.

„Teď už ano."

„A jinak jsi nikdy nic s klukem neměl? To ses opravdu jen jednou políbil s Ronaldem Weasleym a nic víc? Tomu se mi ani nechce věřit."

„Zaprvé, nikdy jsem to nevyhledával a zadruhé, teď se ptám já. Přeskakuješ otázky." Pokýval jsem souhlasně hlavou a mírně se pousmál.

„Ptej se."

„Upřesni, kvůli čemu jsi kvůli otci brečel." Tohle mu říct nemůžu. Co by si o mně myslel? Řeknu mu jen to, co mi nějakým způsobem neublíží. Kdyby se otec dozvěděl, že Harryho miluju, určitě by ke mně poslal prvního smrtijeda, aby mě zabil. Nemůžu riskovat, že to Potter vyžvaní Grangerové nebo Weasleymu.

„Lucius ze mě chtěl udělat smrtijeda. Přesněji, nutí mě, abych přijal Znamení..." polkl jsem. „Voldemorta a stal se jedním z dalších jeho pěšáků." Harry se na mě soucitně podíval.

„Myslel jsem, že právě po tomhle toužíš. Být smrtijed... To už je velká věc ne?"

„Velká věc možná, ale rozhodně se jím stát nechci. Můj otec je tak děsný tyran. Nenávidím ho. Nenávidím, jak se chová k mámě a..." zmlkl jsem, protože jsem se bál pokračovat ve svém proslovu. Teď už opravdu vyzrazuju Potterovi i to, co by neměl nikdo vědět.

„Nemusíš mi to vysvětlovat, jestli nechceš." Tohle mě dostalo. Myslel jsem, že se černovlásek bude snažit mi nějakým způsobem domluvit, abych mluvil dál, ale on ne. Líbí se mi na něm, jak je ke mně ohleduplný.

„Mám otázku." Řekl jsem.

„Poslouchám." Řekl Harry a složil si ruce do klína.

„Teď už o mně víš víc než kdokoli jiný. Teď už si asi dokážeš udělat obrázek o tom, jaký jsem doopravdy, tak se tě zeptám rovnou." Nervózně jsem polkl. „Mám u tebe šanci?" sledoval jsem, jak se Potter podíval někam do tmy a poté zase na mě. Zahleděl jsem se do těch jeho zelených očí a čekal na odpověď.

---

Už se nám to tu krapet rozjíždí...♥ xD

Drarry fanoušci, koho máte raději z tohoto páru? Draca nebo Harryho? - tak na 80% vím, co odpovíte :D.

Doufám, že se příběh zatím líbí :).