Spojeni osudem [Drarry] ✓

45. kapitola: Kuchyně

Pohled Draca:

„To myslíš vážně?" zeptal jsem se ho nevěřícně.

„Myslím, ale nechci, abys na mě spěchal. Plně si uvědomuji, že to dítě je možná klíč k tomu, abychom našli nějakou společnou cestu, ale taky nevím, jestli od té cesty chci odemknout zámek, rozumíš?" přikývl jsem.

„Mám tomu rozumět tak, že mám šanci, ale nebude zadarmo. Tak?" optal jsem se a černovlásek s úsměvem přitakal.

„Jo. Asi tak nějak. Souhlasíš s tím tedy?" stiskl jsem mu ruku a pohladil mu prsty.

„Jistěže s tím souhlasím. Nic jiného ani nechci." Řekl jsem šťastně a zastavil se. „Ehm, smím tě obejmout?" optal jsem se se slyšitelným strachem v hlase. Harrymu se na tváři objevil další potutelný úsměv, než si mě za pas přitáhl k sobě a objal mě. Položil jsem své ruce za jeho krk a přitáhl si jeho hlavu na rameno. Nějakou dobu jsme takto setrvali a já byl tak nadšený, že jsem ani nevnímal, že jsme se konečně dostali do hradní kuchyně.

Harry se zastavil před obrazem s ovocem a stiskl na něm hrušku. V úžasu jsem sledoval, jak se obraz odklopil a odhalil nám tak prostornou kuchyň, ve které se to hemžilo možná stovkou domácích skřítků. Harry vešel bez jediného slova, ale já stál ve dveřích a bál se i dýchat. A to se dělo opravdu málokdy.

„Tak pojď Draco." Vyzval mě černovlásek a opět nastavil svou ruku, za kterou jsem ho ihned uchopil. Vešli jsme do velké místnosti a v tu chvíli se k nám přiřítilo hned několik skřítků, kteří se na nás dívali a Harrymu strkali pod nos všemožné dobroty. Mě si nikdo moc nevšímal – chovali se, jako bych tam ani nebyl. Ani se jim nedivím. Ještě před rokem jsem se k nim choval jako ke kusům hadru a oni tu nedůvěru vůči mně zcela jistě vycítili.

„Harry Potter." Vyjekl nadšeně jeden ze skřítků a já v něm poznal svého bývalého služebníka – Dobby, řekl jsem si. Ten, kvůli kterému se otec rozčiloval, protože nám ho Harry vzal, ukradl nebo jak to mám říct slušně. Osvobodil ho? Ano – to je to správné slovo. „Dobby je moc šťastný, že se tu pan Harry Potter ukázal, pane. Čím vám mohu posloužit, můj pane?" a zastříhal ušima.

„Dali bychom si něco k jídlu Dobby." Skřítek se podíval na mě a s mírnou úklonou se potutelně usmál.

„Jistě pane. Hned to bude, pane." Posadili jsme se k menšímu stolu do rohu místnosti, na kterém se okamžitě objevily dva předkrmy. Harry vmžiku chmátl po svém ovocném dortu a lžičce. Zálibně jsem se díval, jak se láduje a říkal si, že je opravdu moc roztomilý.

„Ty si nedáš?" podíval jsem se po stole, když jsem si všiml předkrmu, který na něm byl postavený.

„Nemám hlad, děkuju." Řekl jsem. Necítil jsem se tu příliš příjemně. Měl jsem pocit, že mě každou chvíli nějaký z těch křítků zakleje nebo přemění ve zvíře.

„Ale no tak. Musíš něco jíst." Pokrčil jsem rameny a sledoval, jak skřítci pobíhají sem a tam po kuchyni a připravují jídlo. „Prý takhle vaří pořád. Dobby mi říkal, že si neradi narušují rozvrh a tak vaří pořád stejné porce. I přes léto vaří pro všechny studenty a přitom tu jsou jen učitelé." Moc jsem ho nevnímal, protože jsem byl plně soustředěn na jednu skřítčí slečnu, která právě umývala nádobí a plakala. Pozvedl jsem obočí, beze slova vstal ze svého místa a přešel k ní.

„Ehm, promiň, není ti něco?" optal jsem se starostlivě a skřítka na mě svýma velkýma očima zamrkala, než polekaně upustila talíř. Díky mým hbitým reflexům a hraní famfrpálu jsem talíř zachytil bezhůlkovou magií a vrátil ho do škopku.

„Trixie se moc omlouvá, pane. Trixie je strašné nemehlo. Trixie se za to potrestá, pane." A pustila kohoutek na vařící vodu. Rychle jsem jí ruce chytil, aby je nemohla dát pod proud a odtáhl ji pryč.

„Neblázni. Já se přece nezlobím." Uklidnil jsem ji. „Chtěl jsem se tě jen zeptat, proč pláčeš." Přiznal jsem se jí a ona se na mě smutně koukla.

„Trixie nebyla opatrná, pane. Trixie neudělala dobré jídlo, proto se Trixie musela potrestat." Ukázala mi své prsty, na nichž měla pár řezných ran – ani se jí nedivím, že jí to tolik bolelo, když ještě k tomu myla nádobí v teplé vodě. Muselo jí to strašně pálit.

„Neudělala dobré jídlo?" žádal jsem vysvětlení.

„Trixie upekla jahodový dort, protože ví, jak ho má pan Malfoy rád, ale zkazila ho a pán si ho nedal. Trixie je smutná, že neudělala panu Dracovi radost." To kvůli mně? Kvůli mně si ublížila? To proto si pořezala ruce a dala je do horké vody? To kvůli tomu, že jsem nesnědl její předkrm? Bodlo mě u srdce.

„Trixie, tys neudělala nic špatně. Já jen neměl hlad." Povzdechl jsem si, a i když jsem to nikdy dřív neudělal, pohladil jsem ji jemně po odhalených velkých ouškách, abych jí ukázal, že pro ni nepředstavuji hrozbu. „Pokud ti to ale udělá radost, klidně ho sním. Dobře?" potutelně jsem se usmál a šel si sednout zpět ke stolu, kde na mě nevěřícně hleděl Harry.

Beze slov jsem do sebe nasoukal polovinu menšího dortu a tvářil se jako ten největší labužník. „Máš to moc dobré Trixie." Řekl jsem s plnou pusou a vše po kouskách spolykal. Harry na mě pořád zvláštně pohlížel, ale právě v tuto chvíli mi to bylo úplně jedno. Dojedl jsem a cítil se plný. Trixie něco zapískala a naplno se usmála.

„Trixie je moc šťastná, že příteli Harryho Pottera chutnalo její jídlo. Trixie jde připravit další chod." Než jsem jí stačil říct, že už nemůžu, byla za dveřmi a zmizela. Podíval jsem se na Harryho a zasmál se – on se ale mračil. Až teď mi skutečně došlo, co vlastně Trixie řekla: přítel Harryho Pottera.

---

Zdravím vás všechny u nové kapitoly. Mám pro vás oznámení :) ♥.

Na mém profilu se objevila nová knížka, kterou jsem vymýšlela společně s nejlepším kamarádem a už je dopsaná (má přesně 62 kapitol). Každý den vydám 3 kapitoly, tudíž celá kniha uvidí světlo světa už v půlce května. Co vy na to? Dáme na Avengers: Unforgettable events nějaké ohlasy?

O čem vlastně příběh je: Jedná se o zapeklité problémy Petera Parkera s kameny nekonečna. Co kdyby totiž nelusknul v Endgame Tony, ale Peter? Změnilo by se něco? A co když se časem Peterův vztah k Tonymu otočí na plné obrátky a on se zamiluje?

To a mnohem více vás čeká v nové knížce, která ani v nejmenším nebude krátká, přesto si myslím, že vás velmi pohltí♥. Jedná se o Starker (tudíž Stark + Parker). Když budete mít čas, mrkněte. Rozhodně stojí za to, si knihu přečíst♥. Budeme rádi za jakékoli ohlasy a komentáře. Předem děkuji těm, kteří dají příběhu šanci.♥

Podle mě se jedná zatím o mou nejlepší práci♥♥. :)