The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

V. Pizza

„Pořád ta samá chyba, zasekla ses. Neměla by-“

„Ses snažit přemoci své schopnosti, když si nejsi jistá, že jsou již dostatečně rozvinuté. Místo toho bojuj s tím, co zvládáš a nauč se lépe vnímat nepřítele a jeho činy, abys je byla schopna odhadnout dopředu, jasně. Opakuješ mi to pokaždý.“  protočila jsem očima a, stále ležíc na zádech, jsem se podepřela lokty tak, abych se mohla podívat na boha mířícího blíž ke mě.

„Protože se vždy snažíš o něco, co zatím stále nedokážeš.“ odpověděl mi klidně. Vzápětí jednu z rukou, které měl doteď spojené za zády, natáhl mým směrem. Na to jsem zareagovala pouze tak, že jsem si ji odtažitě, se zdviženým obočím, prohlédla.

„Copak? Něco se ti snad nelíbí?“ posměšně zvedl koutek úst do křivého úsměvu.

„Ty se mi nelíbíš. A tahle hnáta obzvlášť.“ zazubila jsem se na něj na oplátku.

„Nevěříš mi snad?“ pokračoval.

„Tobě?“ nemohla jsem zabránit alespoň menšímu smíchu.

„Nikdy. Hlavně po tom, co jsem to dvakrát zkusila a vzápětí znovu skončila na zemi.“ dodala jsem okamžitě a vyčítavě se zamračila jeho směrem. Jeho výraz však mluvil jasně. Nejspíš právě proto jsem jej s rezignací chytila za předloktí stejně, jako on mě. Jakmile jsem se však měla začít zvedat, trhla jsem rukou k sobě, pustila ho a převalila se, takže ležel vedle mě. Vzápětí jsem už však byla na nohou.

„Co si to vůbec dovoluješ!?“ bouchl. Jen jsem nasadila vítězný úšklebek.

„Ani nevím. Ale podle všeho jsem dost zlomyslná a podlá osoba a po tom, co jsi mi tohle dvakrát nabídl a pak mě zas pustil na zem, jsem si připadala, že ti něco dlužím.“ mrkla jsem na něj a vzala si mikinu ležící opodál. Ani jsem se už neobtěžovala s děkováním za trénink tak, jako tomu bylo na začátku a vydala se na základnu.

„Co furt děláte, že vždycky přijdeš tak hotová?“ Tess nade mnou zavrtěla hlavou, jakmile jsem se usadila na pohovku vedle ní. V odpověď jsem však jen pokrčila rameny.

„Řekla bych, že trénujete, ale nejsem si jistá, jestli bys pak byla tady a takhle.“ prohodila. Nad tím jsem jenom protočila oči.

„A nebo...“ protáhla a udělala jeden z těch jejích hloupých výrazů.

„Co děláš ty?“ změnila jsem téma, než začne vymýšlet teorie, jak s Lokim mám bůhví co.

„Připravuju se na misi. Není jistý, jestli mě budou potřebovat, ale pokud jo, musím mít ty informace.“ povzdechla si a rozklikla další složku na notebooku, který opět měla na klíně. V tu chvíli se však dovnitř nahrnula létající plechovka s Rogersem a hromotlukem v patách. Začali se dohadovat o nějaké misi, samozřejmě s Tonym a Kapitánem v čele, tak jsem tam jen tiše seděla a poslouchala. Když jsem konečně začala chápat, o co jde, jednomu z nich konečně došlo, že tady mimo nich jsem i já a má kamarádka.

„Co tady děláte?“ nedůvěřivě si mě přeměřil pohledem.

„Poslouchám. Ale jinak tady taky bydlím.“ ochotně jsem mu vysvětlila a pokrčila přitom rameny.

„Pokud vím, tak se bavíme my tři, bez tebe a jí.“ zamračil se.

„Mám jen jeden dotaz, Kapitáne. Udělala jsem snad něco, že se ke mě chováte tak nepřátelsky?“ usmála jsem se a vychutnávala si jeho zmatený výraz. Už už se nadechoval na odpověď, když se znovu otevřely dveře.

„Ty jsi toho udělala dost.“ Jacobovi se na obličeji rázem objevil pobavený výraz.

„Vadí ti to snad?“ přivřela jsem oči.

„No mě ne, ale tady vlajce by mohlo...“

„Vlajka, že mi to nedošlo dřív.“ plácla jsem se do čela, když mi došla i poslední přezdívka, co s oblibou používám, načež se mimo Jacoba rozesmál i Stark s Tess.

„Jdu si dát pizzu a pak nemám co dělat...“ začal a úplně ignoroval vše kolem nás. A to včetně Rogerse, který vypadal, jako že po něm za chvíli skočí.

„Jo, je mi to jasný. Hawai, díky.“ zareagivala jsem okamžitě.

„Hawai ne. Vždyť je to hnusný.“ zamračil se.

„Ber nebo nech.“ založila jsem si ruce na hrudi.

„Stejně je to nechutný, jak něco takovýho můžeš jíst?“ s nechápavým výrazem si stoupl těsně přede mě.

„Mohla bych říct to samý.“ vítězně jsem se usmála a naklonila hlavu mírně na stranu.

„Neprovokuj, maličká. Navíc jsme mluvili o jídle, ne večeru.“ rukama se opřel o opěradlo vedle mé hlavy, sklonil se tak, že byl kousek ode mě a poslední větu pro jistotu zašeptal.

„Ty tady nejsi ten, kdo si může určovat podmínky.“ prohodila jsem, jakoby nic.

„Trest tě nemine.“ šeptl.

„Ale jsi ten, co bude mít smůlu.“
oběma rukama jsem si jej za tváře přitáhla do krátkého polibku, načež se oddálil a nabídl mi svou. Při vzpomínce na dnešní trénink jsem se zarazila, ale hned vzápětí se vzpamatovala a vložila svou dlaň do té jeho. Vytáhl mě na nohy a zamířil pryč.

„Je mi líto, Kapitáne. Nezapomeňte prosím odpověď, zeptám se totiž, jakmile budu po jídle a nebudu mít práci.“ dodala jsem ještě a pak se také vydala do Jacobova pokoje, míjejíc boha lží.

*Pohled Lokiho*

Ani jsem se za nimi neohlédl. Radši jsem nechtěl vědět, co teď budou dělat. Přišel jsem, když se na ní ten tupec přisál a víc toho ani vidět nechci.

„To snad nemyslí vážně! Jen tak si tady přede mnou, před svým otcem, jde s nějakým idiotem-“

„Slovník, Starku!“ přerušil ho ten v americké vlajce. Teda, v boji to na sobě míval, teď byl v klasickém midgardském oblečení.

„S dovolením, pane Starku, musíte si uvědomit, že i kdyby vás začala považovat za otce, vždycky si bude dělat, co chce.“ ozvala se ta Wadina kamarádka.

„Po kom to asi má...“ ozval se znovu Kapitán. Protočil jsem nad jejich hloupostí očima, znovu se otočil a zamířil zpět do svého pokoje.

Chtěl jsem si číst, ale na to mi v hlavě kolovalo až moc myšlenek. Bohužel se všechny točily kolem jedné agentky téhle zpropadené organizace. Od toho, jak někdo, s pouze polovičním původem, může ovládat takovou moc a kdo vlastně je, přes různé nápady, jak ji získat na svoji stranu, aby mi pomohla utéct, kdyby se k něčemu v budoucnu opět schylovalo, až po to, jak se někdo jako ona může tahat s chlapem, který nebude mít IQ o moc vyšší než Thor. Vypadá jako ten typický frajírek, co neumí nic víc než bojovat. Přesně jako Thor... Ona má na víc. Je drzá, ale také vytrvalá a cílevědomá. Přijde mi, že kdyby se mi podařilo hromotluka sesadit z asgardského trůnu, bylo by skvělé, vedle sebe mít i schopnou královnu. Ovšem tak nad tím přemýšlet nesmím. A hlavně to nesmím nechat zajít dál, protože co si budem, ať jste jakýkoliv, ji si nejde moc držet od těla. Obzvlášť, pokud si zamane opak.

Hei!

Takže jo, kapitola byla slíbená na včerejšek, já vím, ale do Osla jsme dojeli v půl jedenáctý večer a na pokoj se dostali až po další hodině. Po tisíci kilometrech, které jsme jeli patnáct hodin, během čehož pršelo (jedeme na motorce..), mým jediným cílem byla postel, pardon 😌

Každopádně hezký večer z Trondheimu, snad vás kapitola pobavila 💖🙈