The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XXIV. Černá magie

S nádechem jsem se otočila směrem k ní. Byla stejně vysoká a stála opravdu blízko, takže jsme si vzájemně hleděly do očí.

„To by sis přála, co?" odsekla jsem s úšklebkem. Freye se tak na půl vteřiny na obličeji usadil opravdu nespokojený, zamračený výraz. Poté se ale vítězně pousmála. Začala opět chodit kolem mě. Působila nebezpečně a mě bylo hned jasné, že tohle gesto neznamená nic milého. Otočila jsem se zpět směrem k trůnu, tedy za ní.

„Záleží ti na nich, i když to nepřiznáš, že?" svůj pohled měla stále namířený na mou osobu, ale rukou mávla směrem za mě. V tu chvíli se dveře otevřely. Fajn, tohle umím taky.

Pomalu jsem se s neblahým tušením otočila. Vzápětí jsem ztuhla. Freya věděla, kde ma páku. A zatáhla za ni, byla jsem v pasti. Přede mnou stáli v poutech Loki a Phil, s nimi tři muži, které Freya nejspíš také najala. Frustrovaně jsem si povzdechla. Jak je možné, že mě vidí v podstatě poprvé a hned ví co dělat, aby dostala, co chce.

„Takže? Nebo snad musím nejdřív zajít dál?" v hlase těsně za mnou jasně byla znatelná spokojenost. Těšilo ji, že jsem v koncích, i když to nebylo od pohledu snadno poznat.

„Myslím, že by ti mělo být jasné, že ukázat mi ty dva stačit nebude." oznámila jsem jí klidně.

„No dobrá. Ale ty bys měla vědět, co bude následovat." řekla naprosto stejně.

„Do toho." povzdechla jsem si a sklopila pohled. Bohyně pomalu přešla k Lokimu.

„Zdravím, již dlouho jsme se neviděli." vsadila bych se, že se na něj usmála.

„Měl jsem k tomu jisté důvody." uchechtl se a věnoval jí jeden ze svých výmluvných úsměvů.
To bylo vcelku ro- Ehm, cože? zavrtěla jsem okamžitě hlavou. Bohyně se mezitím rozhodla začít.

„Vědělas, že se dostanu z těch pout." vyhrkla jsem, než stihla proti bohu poslat svou sílu.

„Ano, nebyly pro tebe. A také jsem chtěla vědět, jak daleko jsi s výukou." dodala.

„Moment... Jak o tom víš?" zarazila jsem se. O tomhle nevěděl ani nikdo v S.H.I.E.L.D.u, natož ona.

„Zlatíčko, jsem bohyně. Mám svou moc, kterou dokážu využít. A to obzvlášť, pokud jde o mou krev." natáhla ke mě ruku. Zaváhala jsem. Bylo mi jasné, že to nebude jen tak. Polkla jsem a tu svou trochu pozvedla.

„Wade, nedělej to!" vykřikl Phil. Freya se na mě jen přívětivě usmála. Moment, to umí?

Zavrtěla jsem hlavou a s rukou pomalu pokračovala. Zrakem jsem se zaměřila na ty dva. Phil byl vyděšený. Bál se o mě. Loki tušil, že se stane něco zlého. Pohled mi opětoval a jasně mi tím říkal, že je to hodně špatný nápad. Tak, aby to pochopil jen on, jsem ho upozornila na Phila. Sklopil hlavu a tím mi naznačil, že si mám dělat co chci.

Znovu jsem se podívala i na Freyu. Ta jen netrpělivě nadzvedla obočí. Pomalu jsem svou ruku položila na tu její. Obě jsme stiskly. Ona se spokojeně usmála a zavřela oči. V tu chvíli mým tělem začala pulsovat bolest. Pevně jsem k sobě sevřela víčka a stěží se držela na nohou. Začala jsem cítit jak slábnu. Slyšela jsem, jak na mě Phil křičel, ale bylo to v dálce, nerozuměla jsem mu.

Freya má stejnou magii a stejnou krev, musela toho nějak využít. Začala jsem přemýšlet, co se asi děje, když jsem opravdu dopadla na kolena a bolest se znásobila. V tu chvíli mi to došlo.

*Pohled Lokiho*

Sledoval jsem děj přede mnou a snažil se nedat najevo, že mě aktuální situace vcelku děsí. Co na tom nejvíc zaráželo mne samotného byl ale fakt, že mi šlo hlavně o Wade. Zhruba jsem tušil, co Freya dělá, ale bylo moc pozdě. Brala si její energii a tím svou dceru pomalu zabíjela. Několikrát jsem se pokusil se vytrhnout muži, který držel mé řetězy, ale marně. Podíval jsem se na agenta vedle mě. Byl nepříčetný, nevím jestli strachem nebo vztekem. Wade mi jasně naznačila, abych ho chránil. A pokud přežije a já to nedodržím, přijdu o významnou spojenkyni. V lepším případě, druhá možnost totiž obsahovala mou smrt. Ne, že bych jí proti Freye dával velkou naději. Smířeně jsem se postavil a sklopil hlavu, jen zrak jsem stále nechával upřený na bohyně přede mnou.

Najednou sele ale něco změnilo. Freya se prudce nadechla, jako kdyby se bránila něčemu nepříjemnému. Wade prudce otevřela oči a já se zděsil. Netušil jsem, že by něco takového vůbec patřilo mezi její schopnosti. Oči byly naprosto celé černé a to znamenalo jen jedno. I přes to, že jí už zabývala jen malá část síly, zvládla ovládnout černou magii. Freya měla takové pouze duhovky, a to s touto magií byla spojená. Což byl, spolu s našimi spory, důvod, proč jsem se jí vyhýbal. Ovšem Wade ji ovládla úplně, ne jen z části. Černá magie byla moc, která se svým způsobem nacházela ve všech typech magií. Včetně Seidu, který obě ovládaly. Byla to nejnebezpečnější a nejnáročnější magie, proto jsem blondýnce proti zkušenější bohyni nedával moc šancí.

Pozoroval jsem, jak se agentka přestala třást a zlostně zabodla pohled do své matky. Té po obličeji předběhl náznak překvapení a strachu, který ovšem okamžitě zamaskovala. Wade se postavila a tentokrát to byla ona, kdo nepouštěl ruku té druhé. Freya se však okamžitě vzpamatovala a začala se opět snažit převzít její moc. Ruce jim od prstů, přes zápěstí až po část předloktí zčernaly. Obě se pozorovaly a čekaly, která z nich vydrží kratší dobu. Trvalo to třeba minutu, během které se toho začalo dít mnoho i kolem nás.

Mužům, které Freya musela posílit jedním ze svých kouzel, také zčernaly prsty na rukou a nyní těžce oddechovali. Nejspíš byli spojeni s její magií. Coulson vedle mě na tom byl o poznání hůř a bylo jen otázkou času, kdy ztratí vědomí. V místnosti se udělalo neskutečné horko, to jsem přisuzoval Wade. Stál jsem tam a pozoroval situaci. Síly byly vyrovnané, Wade byla bohyně pouze z poloviny a měla mnohem méně zkušeností, takže se jí Freya stále vyrovnávala. Blondýna otočila hlavu mým směrem. Z černé magie jsem vždy měl respekt a při pohledu do jejích očí jsem ztuhl. Okamžitě mi však došlo o co jí šlo a tak jsem přikývl na souhlas.

Wade zavřela oči a ještě více se soustředila na všechnu svou sílu. Freya je zavřela také, ovšem vypadala o něco víc vyčerpaně. Svůj pohled jsem sklopil na má pouta, která mi nasadili po cestě sem. Ta nyní zčernala a začala se roztavovat. Spokojeně jsem se usmál, prudce se otočil a vrazil pěstí jednomu z mužů. Postaral jsem se o dva z nich a nakonec pomohl agentovi i s tím posledním.

Coulson se už už nadechoval, aby něco řekl, když jsem jej srazil k zemi a sám si lehl vedle něj. V místnosti se udělalo ještě větší horko. Magií jsem toho Wade kamaráda donutil zůstat ležet na zemi a sám se převalil na bok směrem k bohyním.

V tu chvíli se pustily a každá z nich odletěla několik metrů od místa, kde do té doby stály. Místností, a vlastně celou budovou, projela vlna černé magie a všechny, kdo tam stáli, pohltila. Rozhlédl jsem se a poslední, co jsem viděl, byla Wade ležící na zemi v bezvědomí.

Hei!

*Udělala Freya na někoho první dojem, dobrý či zlý?*

Jinak, zaprvé, tahle kapitola vychází extrémně pozdě, ale co jsem se vzbudila, seděla jsem skoro do jedné na online hodinách a odpoledne jsem měla ještě online trénink, do toho učení, psala jsem a další výmluvy 😅

Zadruhé, doteď byly kapitoly o 1000 - 1300 slovech, ale od příští by měly mít 1500 - 2000 slov, tak snad budete mít aspoň trochu radost

A jako poslední,
CHCI VÁM VŠEM PODĚKOVAT ŽE TO ČTETE, OBZVLÁŠTĚ TĚM, KTEŘÍ MĚ PODPORUJÍ HLASEM NEBO KOMENTÁŘI,
neskutečně si toho vážím a vždy mě to potěší ❤️❤️

✨ Elsker deg ✨