The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XXXV. Výročí

Vzbudilo mě, když jsem ucítila Lokiho ruku předjíždět po té mé.

„Co chceš?" zamumlala jsem, aniž bych otevřela oči.

„Tebe, nadvládu... Mám pokračovat?" ozvalo se po chvíli.

„Pokud nic důležitého, tak nechápu proč jsi mě nenechal spát."

„Protože na mě ležíš?"

„Nevím, komu ta postel patří."

„Měla bys jít," řekl zničehonic. Překvapeně jsem otevřela oči a podívala se na něj. Všimla jsem si, že se pod jeho typickým neutrálním výrazem skrývá ještě něco jiného.

„Vyháníš mě z mého pokoje?" Ušklíbla jsem se nakonec doufajíc, že ať už jde o cokoliv, přejde ho to.

„Wade..." zavrčel. Takže nepřejde. S povzdechem jsem se přetočila a zapřela se lokty o jeho hrudník tak, abychom si viděli přímo do očí.

„Stalo se něco?" zeptala jsem se narovinu. Nemělo cenu se snažit to z něj dostat nějak nenápadně, nejspíš by to poznal. A stejně si nejsem jistá, že mi odpoví popravdě. Bradu jsem si podepřela dlaněmi na znamení, že se nikam nechystám.

„Mělo by?" Nezaujatě pozvedl obočí. Snažil se to skrýt a myslel si, že to nebudu řešit.

„Možná jsi bůh lží, ale ten obličej mě neoklamal, takže teď už je pozdě. Co se děje?"

„Nic, čemu na tom nerozumíš?" odsekl. Neměla jsem náladu z něj zdlouhavě tahat, o co mu jde. Dvakrát sem se zeptala a pokud to nedokáže ocenit, ale pokouší mou trpělivost, je to jeho chyba.

„Víš co? Pořád si stěžuješ, jak se o tebe nikdo nezajímá, ale můžeš si za to sám. Když se ptám, odháníš mě. Možná proto je Thor oblíbenější, on s ostatními mluví... I když víc než je potřeba. Takhle skončíš jako já. S tím rozdílem, že já to tak chci a dělám to schválně, ty ne." Naštvaně jsem se zvedla a počkala, než zapůsobí kouzlo, které mne Loki nedávno naučil. Vzápětí jsem byla převlečená. Vyměnila jsem si s ním poslední krátký pohled, který z obou stran postrádal jakékoliv emoce, a vydala se pryč. Tedy, přesněji do kuchyně.

Na chvilku jsem se zastavila ve dveřích abych zjistila, kdo se v místnosti nachází. Stark, Thor, Tess s Natashou a May, skvělá kombinace... Nyní se ale všichni rozhlíželi a pravděpodobně se snažili zjistit, jak je možné, že se najednou v místnosti zvedl takový průvan. Nad tím jsem akorát zavrtěla hlavou a namířila si to přímo ke kávovaru.

„Tos byla ty?" zeptal se Stark, jakmile mě všichni zaregistrovali.

„Abyste se taky nezbláznili." Mimoděk jsem mávla rukou a vítr opět ustal. Zaznamenala jsem, jak se po sobě všichni podívali.

„Na tohle si asi jen tak nezvyknu. Proč jsi to vůbec udělala?" pokračoval. Otráveně jsem nad tím protočila oči a pokračovala v přípravě svého oblíbeného nápoje.

„Kdybych to udělala schválně, vypadalo by to jinak."

„Musela být naštvaná nebo rozrušená. V takových situacích se mi stává něco podobného, akorát já přivolám bouřku," vložil se do toho druhý bůh.

„Loki?" tipla si pobaveně Natasha.

„Není nic nového se s ním hádat, ne?" Přes rameno jsem se na ní podívala.

„Vlastně jsem vás všechny chtěl požádat, zda byste mého bratra mohli dnes tolerovat," ozval se opět Thor.

„O to se snažím co jste se tu objevili s tou lodí. Co víc po mně chceš?" odpověděl mu jako první Stark.