The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XVI. May

Tryskáč přistál na mýtině, kde nebylo nic v dohledu. Tedy mimo silnice, která vedla někam do dálky, přistávací plošiny a jednoho quinjetu. Přestoupili jsme tedy do něj a během půl hodiny jsme přistávali v tajné základně. Stoupla jsem si tak, že za mnou stáli Stark s Thorem a kus ode mě byl Loki. Nasadila jsem povýšený výraz a počkala, dokud se quinjet neotevře. Prohlédla jsem si dva nastoupené agenty, mezi kterými stál speciální tým, který základnu vedl.

[Pozn. a.: Toto je především pro lidi, co neviděli AOS, takže neví, kdo a proč je v týmu, ostatní tento odstavec klidně mohou přeskočit. Dole obrázky, abyste věděli, kdo z nich jak vypadá]
Daisy, přezdívkou Quake, takzvaný Inhuman, což znamenalo, že má schopnosti. U ní šlo o vlny, které mohly vytvořit zemětřesení a zároveň fungovaly podobně jako mé ovládání vzduchu. Vedle ní, nejspíš, Deke, který je, pokud jsem to správně pochopila, z budoucnosti. Upřímně, nic moc. Vedle nich částečná Japonka, se kterou jsem se už setkala. Nejlepší, alespoň údajně, agentka S.H.I.E.L.D.u, May. Vysoký, tmavý muž by měl být Mack, kterému bylo nedávno předáno velení. Má dost svalů, ale jinak mi nepřijde nějak výjimečný, takže sázím na vůdčí schopnosti. A samozřejmě známá dvojice Fitz-Simmons. Fitz je, jestli jsem to pochopila správně, jejich technik a výrobce, co se týče zbraní a různých pomůcek na mise, zatímco Jemma Simmonsová je biochemička. Ne, nevím, co přesně to znamená a nejsem si jistá, že to vědět chci. A přesně tohle byl ten slavný tým úžasných agentů. No, zajímalo by mě, jestli jsou na stejný úrovni jako populární a dokonalí Avengers...

„Ráda tě zase vidím.“ promluvila jako první May.
„Melindo, mě nemusíš lhát, jsme na tom stejně.“ pozvedla jsem koutek úst.
„Jsem Al Mackenzie, pro vás Mack. A rád bych dělal, co musíme, místo vyřizování starých neshod.“ ozvalo se hned, co se May nadechla, aby mi odpověděla.
„Znám vás, číst složky ještě umím. Moje jméno nepotřebujete, jsem tady jenom jako doprovod Lokiho.“ ukázala jsem na boha vedle mě. Mack mi přikývl. Jakmile jsem však vystoupila z quinjetu, Stark se okamžitě pustil do seznamování. Protočila jsem očima a zamířila za člověkem, u kterého jsem si byla jistá, že se představování chce vyhnout.
„Ukážeš mi, kde máme s Lokim pokoje?“ zeptala jsem neutrálně. May mi jen přikývla a vydala se pryč. Mávla jsem na Lokiho na náznak, že má jít taky a rozešla se za ní.

„To, že tě ráda vidím, jsem myslela vážně, jen abys věděla.“ řekla po chvíli tiché chůze.
„Chtěla bych říct to samé, ale... Pamatuji si jen odstrkování.“ pokrčila jsem rameny.
„Tvého otce mi je líto, stejně jako matky.“ změnila rychle téma.
„Nechceš otevírat minulost, že ne?“ pohledem jsem ji jasně naznačila, že to je to poslední, co teď chci.
„Abychom se totiž taky nedostaly až k tobě.“ dodala jsem.
„Tak hele. Já ti nic neudělala. I teď pouze plním svou práci, tak mě neprovokuj, nebo to zle skončí.“ zastavila se. Přenesla jsem váhu na jednu nohu a založila si ruce na hrudi.
„Právě, proto si všímej práce a ne mě. Jinak to zle skončí pro tebe.“ oplatila jsem ji a kývla na náznak, že má pokračovat.

„Jo a musím se pochlubit. Překonala jsem tvůj sedmý level, jsem na osmém.“ dodala jsem těsně před zmizením v místnosti, která se údajně měla stát mým provizorním pokojem.
Vybalila jsem si a po několikahodinovém letu se převlékla. Černé legíny a tílko s logem S.H.I.E.L.D.u jsem vyměnila za šedé šaty do půlky stehen a černou bundu s logem organizace za červený kardigan téměř ke kotníkům. Bílé boty jsem vyměnila za černé, semišové kozačky na podpatku končící až nad koleny. Vlasy jsem si z volného drdolu rozpustila a vydala se pryč.

Pro jistotu jsem zaklepala a počkala, jestli mi Loki odpoví. Dveře se místo toho prudce otevřely a v průchodu se objevila postava, která měřila asi dva metry a nyní ode mě stála sotva dvacet centimetrů.
„Zdravím, že mě pustíš?“ řekla jsem, spíš jako oznámení, odstrčila boha lží dovnitř a sama vešla za ním.
„Co je?“ zeptala jsem se, když jsem si všimla, jak zamyšleně mě pozoruje.
„Kdo je ta žena?“ zeptal se. Povzdechla jsem si, ale neotáčela se. Od kdy ho takové věci zajímají?
„Proč se ptáš?“ řekla jsem místo odpovědi.
„Nevypadala jsi, že jí vidíš ráda. A taky potřebuju zjistit, kdo je tady asi největší hrozba.“ dodal. Když jsem se otočila, pozoroval mě s hlavou mírně nakloněnou na stranu.
„Řekla bych, že buď ona, nebo ta Daisy, má schopnosti.“ vysvětlila jsem mu. Chvíli jsem mu ještě říkala, co jsem o kom našla v té složce, ale umlčelo mne zaklepání na dveře. Pokynula jsem Lokimu, že má dotyčného pustit dovnitř.
„Dále!“ ani to nedořekl a už ve dveřích stála nějaká agentka.
„Kdo jsi?“ křikl po ní dřív, než jsem to stihla já.
„Agentka Petersonová, těší mě.“ představila se žena s krátkými vlasy. Kývla jsem jí na pozdrav a čekala, co nám dal řekne.
„Ehm, Mack chtěl svolat schůzi v řídící místnosti, pojďte prosím se mnou.“ vzpamatovala se. S Lokim jsem si ještě vyměnila pohled a pak jsme se vydali za ní.