The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

IX. Dýka

Celou dobu jsem jen znuděně šla za Thorem a ostatními a poslouchala ty jejich kecy. Mohla jsem být jinde. To je to, nad čím přemýšlím vždycky při vstávání. Teď jsem však také neměla na mysli nic jiného. Zbystřila jsem až při průchodu kolem zbrojnice. Se zájmem jsem si prohlížela místnost, ve které se nacházely uloženy nejrůznější nástroje určený k zabíjení. A žádný z nich určitě nepocházel ze Země. Zpomalila jsem a prohlížela jsem si ty možnosti, které se přímo nabízely k vyzkoušení.

„Chceš se podívat?" ozvalo se.

„Mohu?" otázku jsem směřovala spíše k Benovi.

„Času dost, jen jdi. Ve tři u quinjetu." přikývl a já se od nich odpojila. Avšak po zjištění, že jsem tak neudělala jediná, ze mě okamžitě opadlo veškeré nadšení.

I přesto jsem se zaujetím přešla k vyrovnaným dýkám a přemýšlela, jestli a kterou bych měla vyzkoušet.

„Zkus tuhle.“ ozvalo se těsně vedle mého ucha. Loki byl těsně za mnou, div mi hrudníkem nenarazil do zad. To by však bylo to poslední, co by kdy udělal. Teď měl ruku nataženou přede mě a v ní svíral jednu z dýk. Musím uznat, že, na rozdíl od jeho helmy, vybral snad tu nejhezčí, nad kterou jsem dost přemýšlela. Chytila jsem ji za stříbrné ostří co nejdál od něj a vytrhla mu ji. Nechtěla jsem, aby to vypadalo, jako že jsem si ji vzala kvůli němu, tak to totiž nebylo. Detailněji jsem si prohlédla i její druhý konec, rukojeť byla zelená a měla na sobě zlaté ornamenty. O dlouhý krok jsem ustoupila doleva, jelikož na druhé straně se stále nacházela jeho ruka a já se chtěla hlavně dostat z jeho dosahu. Uchopila jsem ji a zamyslela se, jak moc daleko mám zajít při tom zkoušení. Když už mě totiž k tomu vybídl...

Zpříma jsem se mu podívala do očí. Všimla jsem si, jak se mu rozšířili zorničky a jak zpozorněl, protože mu okamžitě došlo, nad čím přemýšlím. To už však bylo pozdě a já vyrazila proti němu.

~~~

„Už jsi mohla dávno vyhrát, kdybys ovšem taky kouzlila." konstatoval po chvíli boje a vyslal proti mě další vlnu zelené záře, kterou jsem vykryla štítem z proudícího vzduchu.

„Tys taky mohl už několikrát vyhrát, kdybys uměl pořádně bojovat." provokativně jsem se na něj ušklíbla.

„Pak bys to možná zvládl i bez kouzel." dodala jsem. V zápalu boje jsme si ani jeden nevšimli, že za námi přišli Stark s Benem, Thorem a jeho přáteli. Vyhla jsem se další vlně energie a přitom nenápadně použila vzduch tak, aby Loki spadnul. Dopadl na břicho a k mým nohám, nad čímž jsem se jen pobaveně usmála. Nohou jsem mu stoupla na záda a dýku mu zezadu přitiskla ke krku dřív, než stihl cokoliv udělat.

„Hni se a budeš toho litovat." oznámila jsem mu.

„Nepodřízneš mě." konstatoval s naprostou jistotou.

„Spíš ti uřízne vlasy." ozval se Stark, který si akorát sundaval masku z obličeje.

„Něco podobného bylo v plánu." pozvedla jsem koutek úst a neodpustila si alespoň malé říznutí do krku. Jen sykl a více se vzepřel. Sundala jsem z něj nohu a jen tak tak se zarazila, abych mu nepodala ruku, jako jsme to dělávali při trénování.

„Loki... Co jsi zase udělal?" Thor, který už byl připraven zakročit, stejně jako Stark, se káravě podíval na svého bratra. Nevlastního samozřejmě.