The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XIX. Pojistka

Když se uklidnila, nechal jsem jí samotnou, aby mohla přemýšlet. Nevěděl jsem přesně, jak se cítí, ale chápal jsem, proč ji to tak vzalo. Nevím, co bych dělal, kdyby se tady jen tak objevila Frigga naprosto v pořádku. Ale i tak. Ten muž ohrožuje všechny naše plány. Nebo aspoň ty moje. Po chodbě jsem šel sám, ale nakonec se přede mnou objevil on.
„Zdravím, při našem posledním setkání jsme se nepředstavili. Jsem Phil Coulson." řekl ironicky. Víc už však nezvládl, protože jsem ho chytil pod krkem a natlačil na zeď.
„Jak je možné, že žiješ?" sykl jsem.
„Ty jsi ten poslední, komu bych to řekl." odpověděl mi s naprostým klidem.
„Kam jdeš?" pokračoval jsem. Nemělo smysl se snažit to z něj dostat, ublížit mu nesmím.
„Za ostatními." odsekl. Možná jsem jeho krk svíral moc pevně. Tedy, za mě už by byl dávno mrtvý, ale to jsem nemohl udělat, kvůli Wade. Stisk jsem tedy povolil.
„A holka, která několik let měla za to, že jsi mrtvý, tě nezajímá?"
„A tebe snad ano?"

Tohle mě odzbrojilo. Proč to vlastně dělám, proč mi na tom záleží? Empatie je něco, čemu jsem se vždy ze všech sil snažil vyhnout, tak proč se mi to najednou nedaří?
„Jdi za ní a zkus to napravit. Jestli ne, tentokrát už mrtvý zůstaneš." varoval jsem ho a zamířil k sobě. Tam jsem si lehl na záda a přemýšlel. Myslím, že snad ani nemusím říkat o čem.

*Pohled Wade*

„Saffron..." vešel někdo. I kdybych nepoznala ten hlas, bylo jasné o koho jde, vzhledem k faktu, že tohle oslovení už dlouho nikdo nepoužil. A když říkám dlouho, myslím tím opravdu dlouho.
„Jsem Wade." narovnala jsem, doteď skloněnou, hlavu, ale oči se mi zabodly do stěny napravo.
„Omlouvám se. Fury říkal, že ses s tím vyrovnala, nechtěl jsem se po několika týdnech objevit v pořádku. Hele, byl jsem mrtvý. Několik dní, možná týdnů. Když se jim povedlo mě přivést k životu, změnilo mě to. A nebylo snadné se tomu postavit. Pak jsem přišel o ruku," odmlčel se a nadzvedl svou levačku. To mě donutilo se na něj podívat. „tohle je vylepšená protéza, co mi Fitz-Simmons vyrobili. Málem jsem umřel.. Znovu, a ne jednou. Málem se mi to povedlo na cizí planetě, jindy zase v budoucnosti. Vím, že jsi člověk, který se stará o ostatní," Upřímně jsem opravdu měla co dělat, aby se nezačala smát, ale nakonec jsem to zvládla a dál pozorovala Coulsona, jak se ke mě přibližuje, aby si sednul. „a nechtěl jsem tě zatěžovat takovýma věcma, bylo ti patnáct." dodal.
„A teď mi je devatenáct. Viděla jsem svojí mámu, která mi vždycky byla nejblíž, jak nehybně leží na zemi a dívá se na mě prázdnýma očima bez života. Běžela jsem za tebou, protože jsi mi zbyl, ale místo toho jsem viděla, jak tě Loki probodl. Jsem teď někdo jiný a byla bych radši, kdybys poté přišel a my tím prošli spolu, nebo by ses díky mě do takových problémů nedostal." zabodla jsem svůj pohled do jeho očí. Jeho výraz byl ale nepřítomný.
„Nevěděl jsem, že je Hannah mrtvá." vydechl. To už seděl vedle mě. Chytila jsem ho za ruku a stiskla ji.

~~~

„Jsi v pořádku?" Stark na mě upřel svůj pohled hned, jakmile jsem spolu s Philem dorazila do řídící místnosti. Jen jsem nad tím protočila očima a dál ho ignorovala. Ani jsem se nemusela podívat na může vedle mě, aby mi došlo, že se mě pohledem ptá, jestli Stark ví, že jsem jeho dcera. Kladně jsem kývla hlavou a došla ke stolu, kde opět všichni stáli. Všichni až na Lokiho. Phil se postavil vedle May, vyměnili si úsměvy a pak se, strašně nenápadně, chytili za ruce. Jen jsem se tím směrem zamračila, jinak jsem se zase soustředila na informace. Chvíli jsme se bavili a poté se dokonce objevil i Loki. Udělala jsem mu místo vedle mě a poslouchala. Měli nějakého muže jménem Tyler Brooke, který dříve spolupracoval s Hydrou a teď má několik tajných hovorů, nejspíš s tou dvojicí, která má tu část Berserkerovy hole. Prý tomu nasvědčovaly i jiné informace, které o něm S.H.I.E.L.D má.

„Udělám to." navrhla jsem.
„Co?" nechápal Mack.
„Zjistím, co ví, všechny informace. Víme, že by měl být v tom klubu," prst jsem zabodla do bodu na mapě Londýna, „takže si s ním trochu pokecám." navrhla jsem nakonec.
„Ne." ozvalo se dvojhlasně.
„Ale proč ne? Jsem agentka, stejně jako všich- většina lidí, co tady stojí." zaprotestovala jsem.
„Máš svůj úkol, plň ten. Víš, co se stalo naposledy, když jsi ho nehlídala." Stark se podíval přímo na dotyčného.
„Máš snad pocit, že potřebuju hlídat nějakou chůvou? Kdybych chtěl, jste už všichni mrtví." ohradil se Loki okamžitě.
„Zvládnu obojí, můžu se zaručit, že tady nic nevyvede." odignorovala jsem bohovu poznámku a také mu věnovala významný pohled.
„Nebudeme nic riskovat. A už vůbec tě samotnou nepošlu za někým, kdo byl v Hydře, nevíš, do čeho se chceš pustit." slova se ujal Coulson, který, jako vždy, byl naprosto klidný. I tak jsem ale věděla, že mu jde hlavně o mé bezpečí. Nebo jsem aspoň doufala, že se za těch téměř pět let nic nezměnilo.
„Právě že vím. Zvládu to, věř mi. Vím co dělat, aby nic nepoznal. Nebude mít podezření." snažila jsem se ho ujistit.
„Řekl jsem ne. Pošlu tam Daisy, ta to s lidmi umí, a May jako pojistku. Ostatní budou hlídat východy, když se něco zvrtne, dostaneme to z něj násilím." rozhodl. Nadechla jsem se, abych mu dál odporovala, ale nakonec jsem pusu opět zavřela a přikývla. Thor se Starkem na mě koukali jako na přízrak, Loki se to snažil zamaskovat, ale nebyl na tom o moc jinak. Hrdě jsem pozvedla bradu. Docela jsem na své pověsti a chování pracovala a opravdu nepotřebuju, aby zrovna ti dva zjistili, že pravda je jiná. A u boha lží je to nepřípustné úplně.
„Jenom jedna pojistka? Změkl jsi."

✨ Elsker deg ✨