The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XI. Zranění

Lokiho jsem z větší části stále ignorovala. Když bylo třeba, něco jsem mu odsekla, ale jinak jsme spolu vůbec nemluvili. I přesto, že občas stále zkoušel se se mnou bavit, většinou mu vcelku rychle došlo, že nemá smysl se snažit. Aktuálně tady v podstatě nikoho nemám, ale nijak mi to nevadilo. Sem tam jsem něco prohodila s někým z cirkusu (rozumějte Avengers) a víc jsem nepotřebovala. Navíc se dneska Loki zase letěl i s Thorem podívat na Asgarďany a tentokrát jsem nemusela dělat ocásek. Chtěli mi dát volno, ale to jsem v podstatě měla celou dobu, takže jsem mohla na misi s jedním z nováčků. Byl to ten agent v zácviku. Ano, ten, co na mě tenkrát zkusil zaútočit. Když jsme se vraceli, cítila jsem se jako nová. Na chvíli jsem se opět mohla věnovat své práci a nemusela se zajímat o nic jiného. S úsměvem jsem vylezla z quinjetu. Šla jsem sice trochu kulhavě, ale to mi v ničem nezabránilo. Obličej se mi však změnil v otrávený, jakmile jsem viděla dva, mimochodem ozbrojené, agenty s Lokim postávajícím mezi nimi. Ty pistole navíc proti bohu byly naprosto k smíchu. Co tady teda ještě dělá? S povzdechem jsem k nim zamířila..

„Co jsi dělala?" Loki se zamračil směrem k mé ruce, kterou jsem si zakrývala krkavý bok.

„Jednou si nehrála na chůvu." prskla jsem v odpověď a odstoupila od jedné ze zdravotnic, která se chystala mé zranění ošetřit.

„Nepotřebuju pomoc." odsekla jsem. Za jejím nechápavým pohledem jsem si mohla všimnout i něčeho jiného, jako kdyby se mi posmívala. Nejspíš měla za to, že během chvíle přilezu a poprosím, aby mi to ošetřila. Nemohla jsem jí však nechat, aby mi ruku sundala. Z obleku, který byl totiž propálený nejen na mém boku, ale i břiše a zádech, by jí mohlo dojít, že původně se tam nacházelo i mé zranění. To už však bylo zahojené všude mimo ten bok, tam byla rána nejhlubší. Naštěstí jsem s sebou měla i bundu s logem S.H.I.E.L.D.u, takže jsem měla čím oblečení zakrýt.

Nakonec se mi podařilo se nepozorovaně dostat až ke mě do pokoje. Co nejrychleji jsem ze sebe strhla bundu a sundala si tričko, načež jsem začala zkoumat svůj bok. Normálně by šlo o dost ošklivé zranění, ale mě už kůže téměř srostla. Nevypadalo to tak zle a já za to byla svému původu vděčná, ať už byl ve skutečnosti jakýkoliv.

„Léčíš se, nemám pravdu?" ozval se za mnou temný sametový hlas. Vcelku jsem se lekla, ale navenek dělala, jakože nic. Jak jen je možné, že se k vám někdo tak vysoký dokáže tiše a nenápadně přiblížit?

„Vypadni." odsekla jsem mu polohlasně.

„Můžu to spravit i rychleji." nabídl.

„Nesahej na mě!" udělala jsem rychlý krok do strany a otočila se k němu čelem.

„O co ti sakra jde?" křikla jsem a rozhodila rukama.

„Pokud sis ještě nevšimla, jsi vcelku mocná a nejsi Midgarďanka. Navíc jsi jediná, s kým se tady dá bavit." spojil ruce za zády a nasadil naprosto nevinný úsměv.

„Jsem Midgarďanka. Alespoň z části." vydechla jsem, což bylo jasným znamením, že se vzdávám. Loki ke mě s křivým úsměvem udělal krok a přiložil svou ruku na ránu. Ucítila jsem teplo, zatímco jsem pozorovala, jak místo, kde jsme se dotýkali, začalo zářit. Pevně jsem k sobě semkla rty a jakmile chtěl ruku pomalu stáhnout, prudce jsem, znovu, ustoupila.

„Vím, že normálně by sis mě nevšímal i přesto, že jsem odtud jenom z části. Takže mi řekni, na co mě potřebuješ." založila jsem ruce na hrudi.

„K ničemu, alespoň zatím. Ale jsi mocná. Baví mě pozorovat tvou moc. Navíc si tebou můžu krátit čas, kdy tady musím... Nečinně být." spojil si ruce za zády.

„Tak mi řekni, kdo jsem." napadlo mě.

„Cože?" nechápavě se zamračil.

„Chci vědět, co jsem zač a jaká je má moc. Máš mnoho načteno a hodně toho víš, tak proč to neřekneš i mě. Vsadím se totiž, že už sis tenhle fakt stihl zjistit." vítězně jsem pozvedla koutek úst. Dech, který akorát nabral do plic, na chvíli zadržel a i když opět měl svou chladnou masku, věděla jsem, že přemýšlí, co bude nejvýhodnější. Nakonec se prudce otočil.

„Fajn." ozvalo se a s tím se Loki rozešel pryč. Zamračila jsem se, rychle na sebe hodila tričko, které jsem jako první našla ve skříni, a spěchala za ním. Jakmile jsem však vyšla na chodbu a rozhlédla se, jediný, kdo tu byl, byla nějaká agentka, co tudy v podstatě proběhla. S výdechem jsem se tedy, už pomaleji, rozešla do jeho pokoje.

Zavřela jsem za sebou dveře a zarazila se. Cítila jsem tady magii. Teda, to v přítomnosti Lokiho bylo normální, ale teď to bylo jiné. Použil ji, určitě ji použil. Nejspíš stihl najít něco, co nechce, abych věděla. Malinko jsem se zamračila, poté se však vzpamatovala a jakoby nic se vydala k němu.

„Asi tomu nebudeš rozumět-" začal.

„Rozumím." knihu na stole jsem pootočila více k sobě. Nevím, čím to bylo, ale nejspíš to patřilo ke schopnostem, které přede mnou Loki ukryl.

„Sigyn?" zarazila jsem se nad tím jménem.

„Myslelas, že tam bude Wade Stark, nebo? To je tvé jméno, které ti dala bohyně Freya." vysvětlil mi.

„Má matka..." hlesla jsem a pročítala si své schopnosti. No, moc mi tady toho neodhalil. Pouze že umím ovládat živly, různé energie a magii. Není to v podstatě všechno magie? V duchu jsem se rozmýšlela, jestli mám vyzkoušet, co by mi řekl na fakt, že tady není zmíněné to, co mi utkvělo v hlavě snad nejvíc, nebo jestli by to bylo až moc nápadné.

„Jednou jsem někomu vzala život. Jen tak, tím, že jsem se ho dotkla, nebylo to použití živlů. A o tom se zde nic nepíše." knihu jsem zaklapla, odložila na stůl a sama se otočila Lokiho směrem. Ten totiž doteď stál za mnou. Pevně k sobě semkl rty a mlčel, tak jsem povytáhla jedno obočí. Nejspíš přemýšlel, jestli mi to došlo, nebo ne. A také kolik mi toho řekne.

„Umíš ovládat různé energie, mezi ně patří i ta životní." pokrčil rameny.

„Fajn." šeptla jsem a otočila jsem se zpět ke knize.

„Je tam i něco o mé matce?" zeptala jsem se. Loki stojící za mnou knihu stále ležící přede mnou otevřel a začal listovat.

✨ Jeg elsker deg ✨