The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XXVII. Rodina

*Pohled Wade*

„Budeme s tím muset něco udělat." řekla jsem, když jsem ležela s hlavou položenou na hrudi boha.

„Co a s čím? Nevím o ničem špatném." odpověděl. Pobaveně jsem se na něj podívala. Jemu se na tváři také objevil úsměv.

„Spíme spolu moc často. A vzhledem k tomu, že tě stále nenávidím, to působí ještě hůř." zasmála jsem se a posadila se.

„Oba víme, že ani jedno z toho nemyslíš vážně." opáčil a sledoval, jak se zvedám z postele a mířím si pro oblečení.

„Loki, upřímně doufám, že sis to užil, protože jsem vážně myslela všechno." ušklíbla jsem se na něj, oblékla se a co nejrychleji odešla.

Zamířila jsem na místo, kde snad budu sama, ovšem po zaznamenání teploměru jsem se stavila v pokoji a vzala si přes sebe alespoň mikinu a kalhoty vyměnila za o něco pohodlnější legíny. Základna byla postavena pod majákem, proto mě výtah vyvezl až nahoru pod světlo a já se mohla usadit na kraj zídky.

Opřela jsem se zády o stěnu majáku a jednu nohu nechala nataženou tak, že mi z části visela dolů. Nic jako zábradlí se tu nenacházelo, ale to mi nijak nevadilo. Slunce se pomalu chýlilo k obzoru a já tu chtěla být až do tmy. Přivřenýma očima jsem pozorovala moře pode mnou a myslela na vše, co se v poslední době děje. Tím myslím zhruba poslední dva měsíce, kdy se nad naší základnou objevila loď s Asgarďany a já potkala Lokiho. Pořádně ani nevím, jaký vztah mezi sebou vlastně máme. Když říkám, že ho nesnáším, myslím to tak. Ale na druhou stranu už jsem se mu nejednou svěřila s něčím, co nikdo jiný neví a on udělal to samé. Věřila jsem mu a řídila se jeho radami, věděla jsem, že pokud něco společně naplánujeme, vyjde to. Nemluvě o tom, že jsem si s ním rozuměla asi nejvíc ze všech lidí, kteří se kolem pohybovali.

„Vidím, žes měla stejný nápad." vytrhl mě z myšlenek něčí hlas. Protočila jsem oči, ale stále pozorovala vodu o několik metrů níž.

„Vědět že sem půjdeš, zůstala bych u sebe." poznamenala jsem, zatímco si sedal vedle mě. Slunce už nebylo z poloviny vidět.

„Stejně obdivuju, jak to zvládáš." oznámil brunet a zadíval se do dálky.

„Co přesně? Pokud jde o fakt, že mám za příbuzného zrovna tebe, tak s tím jsem se upřímně zatím nesmířila." pozvedla jsem koutek úst. Stark se na mě na oko ublíženě podíval.

„Myslel jsem, jak to zvládáš s Lokim. Jsi jediná, kdo s ním v místnosti vydrží dýl jak deset minut. A to započítávám i Thora." dodal a já se musela zasmát.

„Není to tak těžké pokud pochopíš, co a proč dělá." odpověděla jsem.

„Snaží se ovládnout svět a po cestě zabíjí pár lidí, protože je psychopat... Vidíš? Chápu to a stejně ho nemůžu vystát." podíval se na mě s naprosto vážným výrazem.

„Vlastně bych řekla, že mu rozumím, protože si jsme docela podobní." pohled jsem mu oplatila.

„Tak to mi vysvětli, zrovna ty a podobná jemu?" podle jeho obličeje jsem usoudila že přemýšlí, jestli to myslím vážně.

„Ani jeden z nás jsme nedostali na výběr, prostě jsme se museli přizpůsobit okolí." pokrčila jsem rameny. Vlny pod námi narážející do majáku mě přitahovali, chtěla jsem si s nimi hrát. Ale před Tonym jsem opravdu nemohla použít magii, nechci vědět jak by to skončilo. Navíc voda vždy byla element, který pro mě bylo těžší ovládat. Možná to ale bude tím, že nejblíž mám jednoznačně k ohni...