The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XXXII. Výlet

„Nejsi jediný, kdo tam nechce, ale jestli máme získat tu hůl, je to jediná možnost. Každopádně si myslím, že bych měla mít schopnost nás tam dostat..."

„Teoreticky by to mělo být možné, ale nejsem si jistý, zda jsi na to dost silná." Loki zamyšleně svraštil čelo.

„Sama možná ne, ale pokud bych k tomu měla dostatek moci, dejme tomu takový... Tesserakt ovládající prostor. S ním by to bylo snadné, nebo ne?" Podívala jsem se mu zpříma do očí.

„Jenže Tesserakt nemáme, byl zničen spolu s Asgardem." Zavrtěl hlavou.

„Vím že to není pravda, snažíš se zbytečně. Nenechal bys jeden z kamenů nekonečna napospas. A už vůbec ne s tušením, že ani konec vašeho světa ho nemohl zničit. Zůstal by volně ve vesmíru, což bys zrovna ty také jen tak nedovolil," opáčila jsem, zatímco mi na tváři hrál pobavený výraz. Bůh s výdechem stiskl víčka k sobě a dal mi tak najevo svou rezignaci.

„Vidíš že to jde." Ušklíbla jsem se.

Loki poraženě zvedl ruku, načež se mu v ní objevila modře zářící kostka. Chytila jsem jeho obličej do dlaní a s úsměvem ho políbila.

„Asi si uděláme výlet na tvůj rodný svět," dodala jsem při prohlížení oné krychle. A přitom na pohled vypadá tak neškodně...

~~~

Bylo šero a my s Lokim stáli na vršku majáku, připraveni vyrazit. Tedy, bůh vypadal jako obvykle, ale já se znovu musela rozloučit s kraťasy. Přes bojovou kombinézu, kterou jsem nosila na mise v zimě, jsem měla přehozený akorát smaragdově zelený plášť.

„Stejně ti bude zima," oznámil mi pobaveně.

„Bohatě stačí když neumrznu," odsekla jsem a natáhla ruku jeho směrem.

„Dostanu to zpátky," znovu mě upozornil, pomalu a s důrazem na každé slovo, přičemž mi podal Tesserakt.

Kostku jsem chytla oběma rukama a přemístila ji před svůj hrudník. Když jsem ji znovu pustila, ruce jsem oddálila pouze o pár centimetrů do stran. Předmět však zůstal levitovat. Modrá záře ještě zesílila a promíchala se s bílou magií z mých rukou.

„Připraven?" zeptala jsem se se zrakem upřeným na Lokiho.

„To řekni ty mě." Gestem naznačil prostor před námi. Pootočila jsem dlaně a záře z Tesseraktu vyrazila před nás. Těsně před zdí se z ní stal ovál, který nám měl umožnit vstup do jiného světa. Ruce jsem spojila a Tesserakt mezi nimi zmizel.

„Dostaneš to zpátky na Midgardu, ještě bys mě tam nechal," vysvětlila jsem Lokimu a zamířila za ním do průchodu.

Když jsem vyšla a rozhlédla se, stáli jsme uprostřed temné pustiny pokryté ledem. Mimo nás dvou tady nikdo nebyl. Nebo jsem nikoho alespoň neviděla. Objala jsem se rukama, Loki měl s tou zimou pravdu. Pouze jsem protočila oči nad povšimnutím, jak mě pobaveně pozoruje.

„Fajn, říkal si, že nás tam dostaneš." Snažila jsem se ho popohnat, abychom někam vyrazili. Nelíbilo se mi tady. A představa setkání s obyvateli se mi jevila jako ještě horší.