The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

II. Wade

*Pohled Tonyho*

„F.R.I.D.A.Y., chci, abys našla všechny složky o agentce... Starkové. Pak mi je vytiskni. A ať o tom nikdo neví." řekl jsem, když jsem byl sám v místnosti. Celý včerejšek, od Lokiho až po tu blondýnku, co mi ukradla příjmení, mě vcelku rozhodil, abych byl upřímný.

„Jistě, pane." dostalo se mi odpovědi.

„Pokud dovolíte, moc toho o ní ze složek nezjistíte. Můžete sice zjistit něco o jejích akcích, ale na zbytek byste možná měl promluvit přímo s ní." ozvalo se za mnou. Aha, takže úplně sám tu asi taky nejsem.

„A ty jsi kdo?"

„Agentka Dennings, kamarádka... Vaší dcery." odpověděla mi vyšší bruneta.

„Jak víš, jestli to doopravdy je má dcera?" s neskrývavým zájmem jsem se posadil na mou židli.

„Už když nastupovala do S.H.I.E.L.D.u, nechala si udělat testy. Přeci jen, mají tady o vás informace, ze kterých se daly určit výsledky." s naprostým klidem pokročila rameny.

„A víš, kde... Ji najdu?" pokračoval jsem.

„Momentálně ne. Ale možná z Furyho vyrazíte, jestli dneska má nějaké povinnosti. Jestli ne, bude někde v části základny, kde bydlí agenti a bude hlídat toho grázla." obešla mě a do skleničky si natočila čistou vodu.

„Můžeš mi aspoň říct, jak se jmenuje?" stoupl jsem si a frustrovaně rozhodil rukama.

„Jmenuje se Wade Saffron Stark. Ale vám doporučuji ji oslovit prostě agentko. Ostatní jsou zvyklí, že pokud se nepoužije příjmení, je to na ní."

„Má snad něco proti svému příjmení? Proč tedy nemá to matky?" zamračil jsem se.

„O tom se nemluví. A ano, má proti svému příjmení úplně všechno."

„A proč jí nemůžu oslovit prostě křestním?" vyhrkl jsem, než mladá agentka stihla opustit místnost.

„Věřte mi, nechcete ji tak oslovit, dokud vám to nedovolí." pousmála se.

„Ale proč?"

„Protože to dovolí jenom lidem, kterým věří a má je ráda. Jinak je zle." znovu pokrčila rameny a zmizela. Dobře, celý tenhle rozhovor byl až moc divný. Ale asi má pravdu, měl bych zjistit, co má s Thorovým bratrem za úkol a začít u ní...

*Pohled Wade*

Neochotně jsem vylezla z postele a zamířila ke skříni. Po cestě jsem ještě z nočního stolku vzala složku a otevřela ji. Bezva, takže dneska dělám průvodce. Ani to nevypadá, jako že jsem chůva nějakýho zločince. Spíš, jako kdyby návštěvě přiřadili osobní služku, což se mi ani v nejmenším nelíbilo. No, dneska tedy žádná akce, aspoň že tak.

Vzala jsem si černé košilové šaty s perlami na volných dlouhých rukávech. K tomu jsem si pro jistotu oblékla i černé látkové kraťasy, načež jsem zamířila do koupelny. Umyla jsem si vlasy a z části je vysušila. Pak mi to však došlo. Obula jsem si sametové černé kozačky na podpatku, které mi končily někde v polovině stehen, a vyrazila na chodbu. Rychle jsem odemkla dveře pokoje, který byl k tomu mému až moc blízko.

„Vstávej, za čtvrt hodiny jsem tady a jdeme na snídani. Dnešek chci mít co nejrychleji za sebou, stejně jako ty." znovu jsem dveře zavřela, dost hlasitě na to, abych nabrala jistotu, že se probral a zamířila zpátky k sobě. Vlasy jsem si dofénovala, stáhla je do culíku, který mi sahal téměř po pas, udělala si řasenku a opravdu tenké linky. Poté jsem si vzala do ruky mobil a zamířila za Lokim.

„Jdeme, dělej." otevřela jsem dveře a počkala, než se vyloudal na chodbu.

„Vždycky jsi po ránu tak příjemná?" pousmál se provokativně.

„Když mám hlad." pokrčila jsem rameny a zamířila do kuchyně. Tam jsem se posadila ke stolu, u kterého mimo mě a boha lží seděla jen jedna agentka. Po cestě jsem si ještě stihla vzít talíř s její připravenou snídaní.

„Ptal se po tobě." řekla místo pozdravu.

„Doufám, žes mu narovinu vysvětlila, že mě ani v nejmenším nezajímá." odpověděla jsem jí chladně.

„Wade, je to tvůj táta."

„Jenom biologický. Nemám s ním žádný vztah ani nic společného, tak nevím, proč by se to mělo měnit."

„Jasný. Jenom jste povahově bez jediného rozdílu a tvoje oči a vlasy jsou taky jako přes kopírku."

„Omluvte mě dámy, sice nevím, co je kopírka, ale pokud to mělo znamenat, že se tady Wade podobá té létající plechovce, někdo z nás nejspíš špatně vidí." vložil se do toho nezaujatě Loki.

„Vy na Asgardu asi nemáte moc kadeřnictví, kde by se odbarvovaly vlasy, co?" má kamarádka, Tess, se okamžitě ujmula slova.

„Tak podívej. Wade mi mohou říkat jenom lidé, kterým věřím nebo pro mě něco znamenají, takže ty nad tím ani nepřemýšlej." prudce jsem vstala. Místo odpovědi se mi však dostalo jen Lokiho pokrčení ramen.

„Nebudu to řešit. A už vůbec ne před ním. I když zrovna on by ti mohl můj nezájem o Starka vysvětlit. Není to přeci tak dlouho, co zabil svého otce, jen aby si namluvil, že patří k té, v uvozovkách, lepší rodině." misku se zbytkem cereálií jsem odložila na linku a šla si sednout vedle do obýváku.

*Pohled Lokiho*

Otočil jsem se za ní. Nechápavě jsem se zamračil. Jak toho o mě ví tolik, to mě ještě napadlo. Ale proč dokáže i prkotinu, na které vám nikdy nezáleželo, podat tak, že se vás to dotkne? Ta holka je zvláštní a já chci přijít na to, v čem se od těch ostatních krys tolik liší. Otočil jsem se zpátky k jídlu, když jsem si všiml zkoumavého pohledu té druhé agentky. Nechápavě jsem nadzvedl obočí.

„Jen se bojím, aby si z tebe nevzala příklad. Dokonce jste Starka, nevědomky, oba označili za létající plechovku." pobaveně zavrtěla hlavou a pokračovala v jídle, které si během debaty s blondýnkou přinesla. Kdyby si z mého zabití Laufeye chtěla vzít příklad, ještě by se mohla stát mým spojencem...

Jídlo jsem nechal na stole a zamířil vedle. Z té místnosti jsem však co nejrychleji zase vycouval.

„Je půl deváté, v tu dobu obývák nenavštěvuj." bruneta u stolu na mě pobaveně mrkla. Svůj znechucený výraz jsem opět rychle vyměnil za ten chladný.

„Dej jim tak deset minut, pak buď zmizí k němu z nich, nebo po sobě přestanou lézt." dodala.

„Tak mi o ní zatím něco řekni." posadil jsem se na stejnou židli jako předtím.

„Proč? To si s ní domluv sám."

„Tys neviděla? Vždyť by mě nejradši zabila. Nic by mi neřekla."

„Určitě by tě nezabila, když jí tak fascinuje ta norská mytologie."

„Cože?"

„Norská mytologie. To je všechno kolem Yggdrasilu nebo jak se ta lípa jmenuje, devíti světů, vás a dalších... Stvoření."

„Není to lípa, ale vždyzelený jasan." ozvalo se za mnou.

„Promiňte, ale slyšela jsem, jak mě tady kamarádka promlouvá před návštěvou." pokračovala a pohledem probodla dívku sedící naproti mě.

✨ Jeg elsker deg ✨

Ps: Petie, ta je pro tebe, nic mi nedělej, děkuju 😂❤️