The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XIV. Hůl

Ležela jsem v posteli na břiše, lokty se opírala o matraci a hlavu si opírala o ruce. Takže když si to shrnu... Díky někomu ze Starkovy rodiny mám i údajně Inhumanské schopnosti, což přesně nevím, co znamená. A má matka nebyla bohyně. Tedy, v podstatě ano, ale znamenala něco víc. Zatímco se lidé modlili k bohům na Asgardu, oni se modlili k ní. Uctívali ji. Měla být ta, kdo povede Asgard, nejmocnější, nám známý, svět ve vesmíru, avšak sama to odmítla s tím, že možná se náš rod někdy k vládě dostane, ale o ni určitě nepůjde. A díky ní mám schopnosti, které mám teď. Mimo jiné k nim patří i ovládání životní energie. To znamená, že ji můžu brát nebo dávat ostatním. A také mohu brát jejich schopnosti a poté je použít. Navíc, aby toho nebylo málo, Loki mi to všechno nejspíš zatajil, protože nechtěl abych věděla, že nejen, že jsem stejně silná jako bohové jejich královské rodiny, ale pravděpodobně se má moc může ještě rozvíjet. A s tím i sílit... Bojí se, že kdybychom bojovali, měla bych šanci jej porazit, drží mě zpátky, přemýšlela jsem. Po nějaké té hodině jsem ale, konečně, doopravdy usnula.

Spánek mi však nejspíš nebyl přán, protože víc jak tři hodiny mě spát nenechali. Kvůli přerušovanému, opravdu hlučnému, zvuku a několika vystřelům jsem otevřela oči a otočila se na záda. V pokoji, kde ještě před chvílí vládla tma, ticho a klid, nyní blikalo červené světlo. Protočila jsem oči, vstala a přes sportovní podprsenku, ve které jsem spala, jsem si akorát přehodila bundu s logem S.H.I.E.L.D.u, černé legíny jsem si nechala a pouze pro jistotu jsem si s sebou vzala malou pistoli. Prohrábla jsem si vlasy, otevřela dveře a bosa si stoupla mezi futra. Rozhlédla jsem se a uviděla, jak ke mě míří tři agenti. Stoupla jsem si doprostřed chodby a zvedla ruku na náznak, že mají stát. Opravdu tak udělali, ale vzápětí na mě namířili své zbraně.

„Vážně si být vámi rozmyslím, jestli chci mířit na agentku devátého stupně. Já se jenom chci zeptat, co se děje." založila jsem si ruce na hrudi.

„Jeden z hostů zabil hlídku a teď utíká, prosím ustupte." odpověděl mi. Jako naprogramovaný... Jen jsem přikývla a vydala se přímo proti nim. Dál na mě mířili zbraní, tak jsem tu jednu pomalu sklopila, protáhla se mezi nimi a zamířila na druhou stranu.

„Není vaší povinností nám pomoci?" ozval se další. Zastavila jsem a s úsměvem se otočila.

„Když jsem ho měla na starosti a Fury mi ten úkol vzal, říkala jsem, že budu čekat na jeho prosbu. Takže kdybyste mě hledali, snídám." pokrčila jsem rameny a opět pokračovala v cestě.

„F.R.I.D.A.Y., mohu tě o něco požádat?" řekla jsem do prázdné kuchyně. Nikdy jsem ten program či co to je neměla ráda, ale teď by se mohla hodit.

„Zajisté, slečno Starková." odpověděla mi a já se zarazila.

„Slečno, agentko, říkej mi jakkoliv, ale moje příjmení vynech. Každopádně, byla bys tak laskavá a odřízla kuchyň od toho otravného alarmu?" přešla jsem ke stolu a vzala si jablko.

„F.R.I.D.A.Y., určitě mi tady někde budeš schopná promítnout jednu ze složek S.H.I.E.L.D.u." sedla jsem si na gauč v obýváku. Během chvilky mi tu naběhl hologram s informacemi a já začala číst.

„Nástup, potřebujeme pomoc." přišel za mnou po chvíli sám ředitel s Hillovou a dvěma agenty v závěsu. Složku jsem nechala zmizet, pozvedla jedno obočí a hlavu otočila jejich směrem.

„Poslouchám." prohodila jsem jakoby mimochodem a kousla si do jablka.

„To byl rozkaz, budete mít Lokiho opět na starost. A teď s ním něco udělejte." stoupl si až přede mne. Já však zvedla ukazováček ve znamení, že mají počkat.

„Jasně jsem říkala, že si počkám na vaši prosbu, ne rozkaz." usmála jsem se po spolknutí jablka.

„To snad nemyslíte vážně..." zamračil se. Já mu však pouze opětovala přímý pohled do očí a čekala. Po asi deseti sekundách, kdy se nikdo ani nepohl, jsem hlavu opět natočila do strany a nadechla se. Fury zvedl bradu, nejspíš měl pocit, že tak vypadá víc důstojně. A nebo že vyhrál.

„Já své podmínky zadala jasně. A taky jsem vám jasně říkala že vím, že mě potřebujete." provokativně jsem se na něj usmála. Ředitel ale jen zaťal pěsti.

„Vezměte si ten úkol hned zpátky. Prosím." dodal tiše. Beze slova jsem vstala a jako kdyby se vůbec nic nedělo se vydala směrem, kde jsem tušila, že by Loki mohl být.

Došla jsem až ke skladu a opřela se o futra mezi dveřma. Není jediný, kdo se umí plížit.

„Ahoj kluci." prohodila jsem, pozorujíc nejen boha, ale i agenty.

„Můžu si ho na chvilku půjčit? Jenom si trochu popovídáme, díky." všem Midgarďanům jsem naznačila, že mají odejít a tak také udělali. Stále však mířili zbraněmi přímo na Lokiho. Ten i přes fakt, že ho tím nemohli zranit, měl pozvedlé ruce, také připraven zaútočit.

„Pak, že proti mě nepůjdeš." prohlásil jako první.

„To jsem neřekla. Spletl sis to s faktem, že jim nic neřeknu." zazubila jsem se na něj.

„V tom případě mě to mrzí... Nebo vlastně ne." řekl a mezi rukama vytvořil zelený plamen.

„Je mi líto, jak jsem řekla, přišla jsem si totiž jenom promluvit."

„A co mi teda chceš, když si myslíš, že mě přemluvíš." nasadil posměšný výraz.

„Vím, že se k tobě nechovali nejlíp. Na druhou stranu, co jsi mohl zrovna ty čekat? Mám ten úkol zpátky, vydrž ještě chvíli a pak se ti to může vyplatit." narovnala jsem se. Na to se však jen uchechtl.

„Proč bych ti to měl věřit?" začal mě skenovat pohledem.

„Měla jsem za to, že jsi bůh falše a tak tě nikdo neobelže." zazubila jsem se na něj. Loki však jen semkl rty do úzké čárky.

„Četla jsem o tom, kam jsme měli letět a myslím, že by tě to mohlo zajímat." pokrčila jsem rameny. Založil si ruce za zády, narovnal se, a tázavě pozvedl obočí. Ovšem i tak si jsem jistá, že nečekal že uslyší, co jsem řekla. Líně jsem k němu došla a pozvedla koutek úst.

„Chtějí najít Berserkerovu hůl."

Loki se sekl uprostřed pohybu.

„Co? Ne, t-to není možné. Něco tak mocného by se nenacházelo na Midgardu..." zavrtěl hlavou

„Neříkej mi, že zrovna ty tu pověst neznáš." založila jsem si ruce na hrudi.

„A ty jí znáš odkud?" zamračil se.

„Někomu tady to nejspíš řekl, protože to je v různých knihách o vaší mytologii." pokrčila jsem rameny.

✨ Elsker deg ✨