The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

I. Úkol

„Za deset minut v zasedačce, chce vás Fury." rozrazily se dveře ke mě do pokoje. Jakmile jsem však otevřela oči, ten, co to řekl, už byl pryč. Otráveně jsem se vyhrabala z postele, zavřela dveře a vydala se ke skříni. Vybrala jsem si černé volné kalhoty s mašlí, tmavě zelený crop top na ramínka a k tomu krémově bílé Vansky a rychle si to vzala na sebe. Část vlasů jsem si stáhla do drdolu a zbytek nechala volně splývat až po boky. Vzápětí jsem zamířila do zasedačky a po cestě se ještě stavila v kuchyni pro jablko.

„Zase pozdě, agentko S-"

„Jo, to říkáte vždycky, už byste si mohl zvyknout." protočila jsem očima a stoupla si asi metr vedle nastoupené řady agentů.

„Nejlepší agentka by se měla naučit chodit v čas."

„Pokud neví, že vám nezbývá, než si na ní počkat. A teď mi řekněte, co tady dělám před desátou ráno." pro jistotu jsem zkontrolovala hodinky na mé levé ruce.

„Všichni jste tady, protože potřebujeme někoho, kdo bude hlídat naši... Návštěvu." z nás pohled přesměroval na lidi před sebou. Kolem stolu seděli Avengers a před nimi stál Thor.

„Včera jste dostali složku, takže jistě víte, o čem je tady řeč. Někteří si dokonce zjistili více informací i o dalších událostech." významně si mě prohlédl.

„Takže, jde do toho někdo dobrovolně? Potřebujeme pouze ohlídat jeho." ukázal do rohu místnosti. A tam seděl on. Ten hajzl. Opovržlivě jsem se ušklíbla. Poté se na mě a ostatní agenty vrátili pohledy Avengers, Furyho, Hillové, i toho rádoby boha. Prohlédla jsem si těch dvacet lidí v řadě, co se snažili nenápadně najít někoho, kdo by to vzal a oni by mohli odejít.

„Srabi." řekla jsem polohlasně, ale i tak se to v naprosto tiché místnosti dostatečně rozlehlo. Udělala jsem krok vpřed a přikývla na znamení, že úkol beru.

„Věděl jsem to. Budete-"

„Tak proč jste sem volal i je? Někteří ty ranní tréninky opravdu potřebují a vy jste je o jeden právě okradl." ušklíbla jsem se.

„A proto se již mohou vrátit. Jen jsem doufal, že by vás mohlo být víc." po jeho první větě se zbytek agentů sebral a co nejrychleji zmizel.

„Proč? Na něj, to myslíte vážně?" nasadila jsem pobavený výraz.

„Pokud dovolíte, sice agentka mého bratra vcelku podceňuje, avšak myslím si, že momentálně nebude mít moc možností a nebo nějaký důvod, proč by se měl pokusit vzepřít." ozvalo se.

„Podceňuju? Vždyť se na něj podívej. Vlasy jak holka, dokonce si je tak upravil, navíc vypadá jako anorektička a upír v jedné osobě. S tím svým párátkem, kameny nekonečna a armádou z vesmíru nezvládl porazit partu ubohých Midgarďanů. Nebo, častěji říká krysy. Což dost vypovídá o tom, že jeho plány jsou buď dost primitivní a nebo mají hodně neschopného vůdce." na všechna označení lidí jsem použila uvozovky.

„Sundej mi ty pouta a já ti ukážu tu tvojí neschopnost, ty malá čubko!" rozkřikl se černovlasý bůh a vstal.

„Počkáme, až budem sami, ať je to jeden na jednoho." mrkla jsem na něj.

„Agentko Starková, předem vás varuji, že při tomto úkolu pravidla porušíte jen jednou." ozval se opět Fury, než stihl kdokoli cokoli říct.

„Jo. A pak mě pokáráte, nebo půjdu k soudu jako posledně, odkud mě však vytáhnete s nějakým menším trestem, protože vám je naprosto jasné, že jste beze mě, moc se omlouvám Kapitáne, v prdeli." založila jsem si ruce na hrudi.

„Moment. Proč má moje příjmení?"

„A chová se stejně jako on?" doplnil Starka Barton.

„To chování, bohužel, budou geny, řekla bych." otočila jsem se k nim.

„Tony, to... Je tvá dcera?"

„Jestli jo, tak mi o tom nikdo neřekl." rozhodil brunet rukama.

„Chci testy otcovství, Bannere." otočil se ke jmenovanému.

„Tak to prrr, nejdřív by ses měl zeptat mě a hned bys zjistil, že já na něco takového nikdy nepřistoupím. Ještě by to vyšlo pozitivně." také jsem rozhodila rukama.

„Nerad vás ruším, ale agentka Starková je tady kvůli svému úkolu, ne rodinným záležitostem." ozval se Fury.

„Už jsem vám jasně říkala, co si myslím o tom, když mě oslovujete příjmením." otočila jsem se k němu.

„Prosím?" ozvalo se, opět za mými zády.

„Teď chci podrobnější informace o úkolu." naprosto jsem ignorovala toho arogantního blbce za mnou. Jestli máme něco společného, tak maximálně to, že jsme arogantní a nemůžeme vystát další lidi s takovou vlastností.

„Agent Fausen vás zavede do místnosti, kde bude Loki pobývat. Jsou tam i všechny informace." oznámila mi Hillová na ředitelův pokyn. Kývla jsem na souhlas a zamířila za oním agentem.

„Vstávej, odcházíme." oznámila jsem bohu, když jsem kolem něj procházela.

„Něco jsem snad řekla." když mě neposlechl, přišla jsem až k němu a za řetěz, který k sobě vázal pouta, jej donutila si stoupnout. I přesto, že má výška končila někde v úrovni jeho ramen, jsem ho táhla za sebou. Po chvilce se mi vytrhl a pokračoval sám.

„Opravdu ti dali za úkol hlídat jeho? Zajdu za Furym, můžeme to mít společně a-"

„Jacobe, já nepotřebuju hlídat, dobře?" podívala jsem se na agenta vedle mě.

„Ale kdyby něco, spojení přes vysílačku se mnou máš a chci být u toho. A jestli se ti jen pokusí ublížit... Přeci jen, je z Asgardu a má tak mnohem větší sílu."

„Já mám taky větší sílu, takže si myslím, že už bys měl jít." chladně jsem si ho přeměřila pohledem, když odemkl dveře od jednoho z pokojů.

„Jak myslíš. Tady ovladač k poutům a klíč k pokoji, kdybys chtěla náramek, musíš nejdřív za Furym." podal mi černou krabičku s čudlíkem připojený ke klíči, který nevypadal, jako že by měl zamykat dveře od pokoje z vibrania. Poté si mě k sobě přitáhl za pas a spojil naše rty.

„V práci ne." odstrčila jsem ho a bez rozloučení vešla do pokoje za Lokim.

„Díky Odinovi, už jsem myslel, že budu zvracet." ozval se, zatímco už stál u knihovny.

„Tak hele, něco si vyjasníme. Mám za úkol ti dělat chůvu, což už tak je na mou funkci dost ponižující. Takže mi prokaž tu laskavost, drž hubu a nevšímej si mě. To je totiž jediný způsob, jak můžeme fungovat bez tvého zranění." sedla jsem si a začala pročítat složku.

Hei!

Tímto vás vítám u mého nového příběhu, který není o nikom jiném, než o samotném bohu lsti a falše 🔥
Doufám, že vás kapitola zaujala a budou vás bavit i ty další ❤️

✨ Jeg elsker deg ✨