The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XXVI. Změna

Fitz-Simmons nám začali vysvětlovat, kde a za jakých okolností část hole našli, ovšem mě s Lokim to vůbec nezajímalo. Oba dva jsme pozorovali ten stříbrný předmět, který zářil slabě modrým světlem a vznášel se kousek nad speciálním pouzdrem. Cítila jsem z něj neuvěřitelné množství energie, chtěla jsem se toho dotknout. Hlavu jsem otočila směrem boha vedle mě, ovšem ten byl moc zamyšlený na to, aby mě vnímal. I přes ten neutrální výraz jsem poznala, že se mu v hlavě objevil plán a on se v něm nyní pokouší najít potencionální chyby.

„Loki, zvládneš to přečíst?" zeptala se Jemma.

„Měl bych... Ale bude to nějakou chvíli trvat." odpověděl a věnoval mi významný pohled.

„Ohlídám ho u té zbraně." oznámila jsem. Coulson přikývl na souhlas a naznačil Simmonsové, aby hůl vrátila zpět do pouzdra.

„Saffron, víš že máš mou důvěru. Ale tady musíš být obzvlášť opatrná. Jsi si jistá, že k sobě nechceš nějaké agenty, kteří by ho hlídali s tebou? Přeci jen, pokud se té zbraně dotkne-"

„Vím co by to znamenalo, neboj. Postarám se o něj. Agenti můžou klidně počkat před vchodem, ale v místnosti s ním budu sama. A říkala jsem ti, ať mě tím jménem neoslovuješ." přerušila jsem Phila, vzala si pouzdro a spolu s Lokim se vydala k němu od pokoje.

Do místnosti jsem vešla první a okamžitě zamířila ke stolu, na který jsem se chystala pouzdro položit. Zbrzdil mě pouze Loki, který mi z kapsy vytáhl klíče a zamkl nás. Poté co nejrychleji došel za mnou a rukou mi pokynul, ať to otevřu. Koukala jsem přitom na něj, protože mi bylo jasné, že ve chvíli kdy se podívám na hůl, budu já ta, kdo ji vezme.

„Bojuj s tím. Jsi bohyně, ne podřadný válečník, kterého by to mohlo ovlivnit." Loki se mi zpříma díval do očí, mluvil potichu a klidně, přesto jasně. Snažila jsem se jej poslechnout a ignorovat tu mocnou magii, která jakoby volala po tom, abych se jí zmocnila. Ale měl pravdu. Patřím k nejmocnějším stvořením v celém vesmíru, nemůže mě přeci ovládnout něco takového. Natož když se jedná pouze o jednu část, zdaleka ne v plné síle. Pohlédla jsem na hůl, od pohledu pouze obyčejný kus kovu. Tedy až na vyryté runy a namodralou záři...

Lokiho ruka se natáhla za oním předmětem, ovšem poté se zarazila kousek od svého cíle. Všimla jsem si, že se na chvilku zamyslel, nakonec ji však vrátil na stůl. Tentokrát jí ale položil na mou dlaň.

Věděla jsem, že se té hole nemůže dotknout. Ale on taky. Musel tím pádem mít jiný důvod. Tázavě jsem pozorovala jeho obličej a přemýšlela, o co mu asi šlo.

„Chtěl jsem zjistit, jakou moc má pouze ta jedna část." oznámil mi, jakmile si toho všiml.

„Velkou. Pokud získáme všechny..." natěšeně jsem se usmála a tentokrát to byla má ruka, čí se natáhla kousek od hole. Cítila jsem, jak kolem ní proudí magie a užívala si to. Úsměv se mi ještě rozšířil, chápu co Loki vidí na získání moci.

„Něco vtipného?" zeptala jsem se, stále s úsměvem, boha, který se při mém pozorování zasmál.

„Jsi bohyně, neskutečně mocná bohyně. A koukáš na to jako na něco posvátného, jsi z té magie úplně mimo." zavrtěl nade mnou hlavou.

„Narozdíl od tebe jsem nevyrůstala na Asgardu, abych měla možnost se s tou tvojí magií potkávat pořád." ohradila jsem se. A tohle byla ta stránka Lokiho, kterou jsem měla nejradši. Byl schopný se smát i mluvit o naprosto nepodstatných věcech, jen si nesměl držet odstup. To se ale dělo jen v některých chvílích, kdy jsem s ním byla sama. Byl to v tu chvíli někdo úplně jiný. I když já s ním také byla jiná. Vzhledem k tomu, že znal můj původ, mohla jsem si dovolit ukázat, že mám moc. A chtít získat větší.