The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XII. Trénink

Když jsem usoudila, že z toho, co jsem si podle Lokiho přečíst mohla, vím dost, knihu jsem zavřela.
„Můžeme si zase jednou zatrénovat.“ navrhla jsem. Loki se nadechl a bez jakékoli odpovědi se vydal ke dveřím. Protočila jsem oči a rozešla se za ním.

„Kdybych věděl, že si tě na svou stranu získám hned, jakmile ti ukážu tu knihu, mohla jsi ji vidět už dávno.“ protnul ticho.
„Tak moment, kdo řekl, že jsem na tvé straně?“ podívala jsem se na něj. Akorát jsem procházeli částí areálu, kde se cvičili agenti.
„Však brzy budeš.“ oznámil mi s naprostou jistotou.
„Tak to určitě, až budu chtít ovládnout Midgard, najdu si někoho, kdo neprohrál v New Yorku.“ zasmála jsem se. Ani nevím, kdy jsem slovo Midgard začala používat.
„Přeci jen tenhle svět utrpěl ztráty.“ řekl, jako by to pro něj znamenalo alespoň částečné vítězství. Polkla jsem. Tohle mě nenapadlo, na tohle téma jsem se opravdu dostat nechtěla.
„No jo, jsi populární.“ uchechtla jsem se.

„Používej své schopnosti, stejně nebudeš mít šanci.“ křikl po mě, zatímco se mu v rukou tvořila zeleně zářící koule.
„Právě jsi mě silně urazil. Každopádně ne, díky. Někdo tady je.“
„Jdem na něj, nebo se dál budeš schovávat, takže skončíme?“ vypálil po mě.
„Dokončíme, co jsme začali.“ rozhodla jsem a vyhla se. Chvíli jsme se jen tak zkoušeli, až mě Loki chytil pod krkem a zvedl do vzduchu.
„Říkalas něco?“ zeptal se pobaveně, když jsem začala sípat.
„Chabý pokus.“ dostala jsem ze sebe a z kapsy si vytáhla dýku. Využila jsem, že mám obě ruce volné a zatímco mi bůh bral zbraň z jedné, druhou jsem vytáhla další a bodla ho. Ne nijak silně. Překvapilo ho to a on mě pustil na zem. Podkopla jsem mu nohy, sklonila se a dýku mu přiložila ke krku.
„Lepšíš se.“ přerušil to krátké ticho.
„Ty ne.“ odpověděla jsem. V tu chvíli mě však někdo chytil a odtáhnul o kus dál. Všimla jsem si, jak se Thor přiřítil k Lokimu a za pomoci své sekery jej donutil zůstat ležet. Mě mezitím agent držel ruce za zády.
„Okamžitě mě pusť.“ zavrčela jsem.
„Je mi líto, budu vás muset zadržet.“ ozvalo se za mnou. V tu chvíli se ve mě něco hnulo. Podkopla jsem mu nohy a sotva dopadl na zem, už jsem nad ním stála, opět s dýku v ruce.
„Doprdele,“ zaklel a mnul si temeno hlavy, kterým se praštil o zem. „kde ty věci bereš?“ dodal při zpozorování mé zbraně.
„Zůstaneme u vykání. Co tady chcete, oba?“ prskla jsem. Jacob na zemi dal ruceme do obranného gesta.
„Úkol.“ odpověděl prostě.
„Wade, pusť ho.“
„Dovolila jsem ti mě oslovovat?“ ustoupila jsem do strany a otočila se směrem obou bohů. Bohužel ten hloupější se tyčil nad tím, kterého jsem tady považovala za největšího spojence. Což je vcelku ironické, když si vezmu, co všechno mi způsobil a že ho zároveň pořád chci zabít...
„Víš co, nejdřív bys mohl pustit svého bratra. Nevlastního.“ dodala jsem při spatření Lokiho naštvaného výrazu. Thor s nechápavým výrazem odstoupil a Loki se mohl zvednout ze země. Normálně bych mu klidně pomohla, ale teď, před nimi...
„Co se tady dělo?“ zeptal se Thor. Jacob už byl také na nohou. A pro jistotu stál i kus ode mne. Pokrčila jsem rameny.
„Bratře, nepředstírej, že ti to nedošlo. Opravdu si myslíš, že tady budu s těmi červy?“ začal Loki a ke konci už zněl rozčileně. A poté se mezi nimi strhla hádka.

„Tak co? My se hádat nebudem?“ zamračeně jsem se otočila na svého bývalého.
„Jsem tu, abych tě vyzvedl, ne abych po tobě křičel.“ zavrtěl hlavou.
„Moment, co? Zeptám se tě ještě jednou tak, jak jsem teď chtěla udělat a ty mi řekneš lepší důvod co tu děláš, fajn?“ zarazila jsem se.
„Jsem agent na úrovni šest a mám vzít složku, u které jsem právě zjistil, že budu potřebovat úroveň sedm. Ty s čerstvou decítkou mi ji určitě pomůžeš doručit. Sám Furry to navrhl.“ vysvětlil mi vzápětí.
„Za prvé; pokud vím, tak ředitel stejně ty úrovně dává podle toho, kdo co potřebuje, o jeden stupeň ti jí určitě zvýší. A za druhé; pokud sis toho za těch pět let, co jsme spolu byli, nevšiml, já rozkazy nepřijímám, pokud nechci.“ nezaujatě jsem si založila ruce na hrudi. V duchu jsem však byla rozčilená. Pět let, opravdu? Tak dlouho s ním přeci nikdo nemůže vydržet, o mě ani nemluvím...
„To bys měla, jestliže tě zaměstnává.“ opáčil. V tu chvíli jsem si všimla, že dokonce ani bohové se už nehádají.
„Ale nemusím, jestliže je beze mě S.H.I.E.L.D. bezradný.“ pokrčila jsem rameny. Už se nadechoval, aby mi zase něco odpověděl, ale já jej gestem ruky zastavila.
„Vezmi Bena, ten má osmičku.“ otočila jsem se, považujíc naší debatu za ukončenou.
„Ten má misi, chce mi někoho přidělit. Ale, my si tam můžeme promluvit. O nás a tak.“ navrhl a já se zarazila.
„Žádný my není. A i to je jeden z důvodů, proč s tebou do quinjetu už nikdy nevlezu.
„Odkdy není? Pokud vím tak ty jsi ta, která tomu chtěl dát šanci.“ podivil se a přistoupil blíž.
„A pokud vím já, tak ty jsi ten co vypadal, že mě hce jenom do postele.“ rukou jsem strhla tu jeho ze svého boku.
„Tak hlavně že to ti, na rozdíl od quinjetu, nevadilo.“ ušklíbl se.
„Tak dost!“ ozvalo se dvojhlasně. Úplně jsem zapomněla, že tady jsou.
„Máš cos chtěl, hádali jsme se.“ zazubila jsem se a rozešla se k obou bohům.
„Víš, že chci něco úplně jiného.“ vyrazil za mnou.
„Tak poslouchej, ty-“
„Jestli odsud nevypadneš, tak se také postarám o něco úplně jiného.“ přerušil mě varovný hlas. To už jsem byla otočná. Místo Jacoba jsem však viděla jen Lokiho záda. Ustoupila jsem do strany a přála si, aby se ani jeden z nich neuklidnil. Nechápejte mě špatně, ale tomu zmetkovi by někdo měl dát co si zaslouží. Teda, ne, že by to tak neměli oba, ale nejsem si jistá, jestli by Lokiho přemohl zrovna Midgarďan, takže...

Udržovali si oční kontakt. Nevím kdy ani kde, ale Jacob měl v ruce pistoli a byl připraven ke střelbě. Loki na tom však nebyl o moc jinak. Ruku podél těla měl sevřenou v pěst, ale i tak mu z ní unikala slabá zelená záře. Pravou měl místo toho těsně před sebou, otočenou vzhůru. Nad ní už byl menší zelený plamen a jemu stačilo pouze pohnout zápěstím a Jacob neskončil dobře. Fajn, tak tohle zase nepotřebuju. Navíc ho mám hlídat a nevím, co by na mrtvého agenta řekl Fury, hlavně po informaci, že jsem Lokiho nezastavila.
„Nechte toho!“ ozval se Thor. Oba se zarazili a na chvilku váhali, ale ani jeden nechtěli udělat první krok, který by se mohl ukázat jako osudová chyba. Nezbývalo, než abych zasáhla.
„Dost! Jste jak malý děti, ovládejte se!“ protočila jsem očima. Ovšem to, na rozdíl od Thorovy snahy, fungovalo. Oba se najednou stáhli.

Hei!

Někdo nějaký názor, jestli to teď vůbec někdo čte? 😅🙈

✨ Elsker deg ✨