The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XVIII. Emoce

„Loki, už jsme tady třetí den. Co jsme mohli už víme.“ druhou větu jsem zašeptala.
„A ty jim stoprocentně věříš, že si nic nenechali pro sebe?“ podíval se na mě. S výdechem jsem pokrčila rameny.
„Úrovně v S.H.I.E.L.D.u mluví za to, jak důvěryhodní agenti jsou a jak těžké mise můžou dostat. Na téhle základně mám nejvyšší úroveň, neměli by mi nic tajit, jinak z toho budou mít problém. Ale jsou to špioni, nikdy mě neviděli a tebe naopak jo. Kdyby to bylo obráceně, asi bych si byla jistější.“ pozvedla jsem koutek úst. Šli jsme dál, když kolem nás proběhla Daisy.

„Počkej! Kam tak spěcháš?“ chytila jsem ji za ruku, aby musela zastavit.
„Na pomoc se sem vrátil náš bývalý ředitel, to je na dlouho.“ usmála se.
„Chyběl ti, nemám pravdu?“ úsměv jsem jí oplatila. Se všemi kromě Starka, Thora a May jsem si docela rozuměla, ale Daisy mi byla nejblíž. Jen mi přikývla a úsměv se jí ještě více rozšířil. Pustila jsem jí a ona okamžitě pokračovala v cestě.
„Dívka chovající se jako malé dítě, uboze vázaná k jinému Midgarďanovi. Lidé mají slabiny, které lze tak lehce zranit.“ zavrtěl nad tím Loki hlavou, jakmile jsme jí byli z doslechu. Musela jsem se zasmát. Tyhle řeči o lidské slabosti mě vždycky spíš pobavily. Pokračovali jsme dál směrem, kterým předtím odběhla Daisy.
„Každý má nějakou slabinu, není to jenom lidskou ubohostí.“ odpověděla jsem mu.
„Já ne. A u tebe jsem si jí taky nevšiml.“
„Ty ne, nebo už ne?“ zeptala jsem se o něco vážněji. Jen semkl rty k sobě a opět se podíval přímo před nás.
„Neboj, máme to stejně.“ ukšlíbla jsem se. No, aspoň že Thor je taková drbna a řekl mi o Frize. Loki si na ní určitě vzpomněl, tím jsem si byla jistá. Ostatně, já začala vzpomínat na někoho, kdo mi také byl tak blízký.

Už zpoza rohu jsem slyšela, jak se všichni s někým zdraví. Ani nevím proč, ale ten, kdo jim odpovídal, měl strašně povědomý hlas. Nevzpomínala jsem si komu patří, ale určitě jsem toho člověka znala. Třeba mi to dojde, až ho uvidím.

No, vzpomněla jsem si okamžitě. Zastavila jsem se na místě, pootevřela pusu údivem a přísahám, že mít něco v ruce, už jsem to upustila na zem. Krátce se na mě podíval a opět se zaměřil na ostatní, kteří se s ním vítali. Během vteřiny mu to však došlo a tak se na mě podíval stejně překvapeně. V tu chvíli mi bylo všechno jedno, prostě jsem k němu co nejrychleji přiběhla a objala ho. To mi hned opětoval. Zavřela jsem oči a snažila se zadržet slzy, ale marně.

„Jsi to opravdu ty? V-viděla jsem jak-“

„Jsem to já i přes to, cos viděla.“ přerušil mě stejně tiše. Po chvíli jsem se ale oddálila. Pak mi to došlo.

„To, jak je tohle možné, mi vysvětlíš později, ale teď mi řekni, proč ses neozval, neposlal mi nějakou zprávu...“ vyčítavě jsem se na něj zamračila.

„Bylo to pro tebe lepší. Navíc máš mámu.“ nasadil omluvný výraz. Jen jsem zavrtěla hlavou. Jen co se nadechl, aby mi odpověděl, bez jakéhokoli slova jsem odešla zpátky do svého pokoje.

Phil Coulson. Ten člověk mě vychoval. Nikdy jsem neměla rodiče, jen lidi, kteří se o mě starali a byli mi hodně blízcí. A mezi ně patřil. Až dokud jsem neviděla, jak mu při útoku na základnu během New Yorku Loki prohnal hrudníkem žezlo. Ale co, to už bylo pět let zpátky, přes to už jsem se měla dávno přenést. No, snažila jsem se, ale kdyby se tu teď neobjevil živý a zdravý, asi by mi to šlo líp.

*Pohled Lokiho*

Nechápavě jsem se otočil za Wade, která téměř běžela zpátky, nejspíš k sobě do pokoje. Vždycky vypadala chladně, jako by jí na nikom nezáleželo a najednou...

„Odkud se znáte?“ vyhrkl jako první Stark směrem k tomu muži. Neznal jsem ho, ale ten obličej se nedal zapomenout. Další věc, kterou jsem nechápal. Když někoho probodnu, má snad zůstat mrtvý, nebo ne? Pohledem jsem těkal mezi tím agentem, co nebyl schopný mu odpovědět a chodbou, ve které zmizela Wade. Když jsem usoudil, že jen tak mluvit nebude, vydal jsem se za ní. Zaťal jsem ruce v pěst. Tohle přeci nemám zapotřebí.

Opatrně jsem otevřel dveře do jejího pokoje a vešel. Opravdu jsem jí takto nikdy neviděl. Neprojevovala emoce, nebo city. A teď seděla na posteli a po tvářích jí stékalo několik slz. Chtěl jsem něco říct, ale než jsem vymyslel co, předběhla mě.

„Pamatuješ, co pro tebe znamenala Frigga?“ začala, ani se na mě nepodívala.

„Mou matku sem netahej.“ zamračil jsem se.

„Nevlastní matku.“ opravila mě. Trhl jsem sebou. Thor jí nejspíš něco řekl. Ale co, to nevím. A také mi stále nedochází, kam tímhle míří.

„Znáš toho muže?“ zeptal jsem se místo toho.

„Vím přesně, proč jsi jí i přes ten fakt považoval za blízkého člověka. Chovala se, jako bys byl její syn, protože pro ní jsi znamenal rodinu. Podporovala tě a snažila se, abys byl dobrý, protože věřila nejen tobě, ale i v tebe.“ pokračovala si po svém. Ne, opravdu nevím, kam těmi sentimentálními řečmi chce dojít, ale daří se jí, abych měl horší náladu. Viděl jsem, že se kouše do rtu.

„A jinak, ano, znala. Byl pro mě v podstatě stejný, jako ona pro tebe. Vždycky mě dokázal utěšit, když jsem dřív byla dost citlivá. No, to se změnilo,“ s odmlkou se na mě podívala a její oči jiskřily, nejspíš hněvem. A to doslova, byly rudé, jako kdyby v nich plál opravdový oheň. Ztuhl jsem a ona pokračovala „když jsem mu chtěla vběhnout do náručí s tím, že máma umřela, ale někdo nejmenovaný ho probodl žezlem.“ nebezpečně to zavrčela a mě něco odhodilo na zeď. Vítr, jak jinak.
„Kdybych to stihla, měla bych tenkrát v úrovni jeho srdce hlavu. Občas docela lituju, že se tak nestalo.“ vydechla a tím nejspíš její sentimentální chvilka skončila, protože mě přestala dusit a mlčela. Nejistě jsem se k ní rozešel. Něco mě k ní táhlo. Možná to byl fakt, že potřebuju, aby z pozice mého jediného spojence byla při smyslech. Jo, určitě to je tím. Opatrně jsem se vedle ní posadil a, opět docela nejistě, jsem jí dal ruku kolem ramen. Když sebou trhla, ztuhl jsme v očekávání, že mě odežene, ale tak se nestalo. Přitáhl jsem si jí k sobě úplně. Zabořila obličej do mého hrudníku a brečela.

Hei!

Tak doufám, že nějak přežíváte karanténu, já to mám jen tak tak se nezbláznit 😅 Každopádně snad se to s kapitolama teď zase zlepší, klidně se nebohte napsat že chcete další kdyby nic 🙈❤️

✨ Elsker deg ✨