The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XV. Spojenec

„Proč jí chcete?" zamračil se.

„Už jednou se s tím setkal specializovaný tým a my to schovali. Nevíme jak, ale někdo se k tomu dostal a není jistý, jestli není... Jako ty." pokrčila jsem rameny.

„Takže jste se rozhodli, že já budu ten, kdo vám ochotně pomůže to někam zavřít?" nasadil posměšný obličej.

„Thor jim asi řekl že ty budeš ten, kdo jim o tom, na rozdíl od něj, něco řekne. A já jim neřekla, že takhle dobrovolný to nebude." pozvedla jsem koutek úst. 

„Takže co, teď se mnou chceš být spojenec, nebo?"

„To záleží..." zmlkla jsem a gestem ruky agentům, kteří se zničehonic nahrnuli mezi dveře, naznačila, že mají odejít.

„Fury! Stáhněte je, jestli to chcete vyřešit v klidu." křikla jsem, když se nic nedělo a byla si plně jistá, že za agenty stojí i sám ředitel.

„Snažili jsme se a teď máme dva zraněné, agentko. Doporučuji vám ustoupit." ozvalo se, to už i Loki vedle mě stál připravený k boji.

„Řediteli, chtěl jste, abych za něj znovu vzala odpovědnost a teď kazíte, kvůli čemu jste mi to dal. Prostě je stáhněte, pokud začnete útočit, stejně nemáte šanci." odpověděla a dala jsem ruku před tu Lokiho, nad kterou už vytvořil zelený plamen. Asi deset sekund se nic nedělo, poté se místnost vyprázdnila a já v ní, opět, zbyla jen s Lokim.

„Na tvých plánech." pokračovala jsem, jako kdyby nás nikdo nevyrušil.

„Mé plány jsou dost jasné." prohlásil, ale nejspíš neměl v plánu to nějak podrobněji rozebírat. 

„Nepatří k nim, náhodou, zničení Midgardu, že ne?" chtěla jsem se ujistit.

„Nikdy jsem nechtěl Midgard zničit, pouze mu vládnout. Vláda je to, co lidé tajně chtějí, co potřebují." řekl s mrazivým klidem. Přitom se mnou stále udržoval oční kontakt.

„Pak máš spojence. Můžeme s nimi spolupracovat, dokud hůl nenajdou a poté si ji vzít. Bude to nejsnazší, jestliže tu hůl Fury chce, celý S.H.I.E.L.D udělá vše pro to, aby ji také získal."

„Nebo-"

„Žádný nebo. Buď teď budeš, aspoň prozatím, spolupracovat, nebo se připrav na celu, ze které neutečeš." přerušila jsem ho. 

„Jak si dovoluješ-" začal, avšak já ho přerušila náznakem, že má zmlknout. Mezitím jsem mu na ruku stihla dát náramek, ze kterého se vzápětí stala pouta. 

„To nemyslíš vážně!" rozkřikl se. Jen jsem pokrčila rameny a vyvedla ho z místnosti na chodbu. Tam si ho převzali agenti.

„Ještě se uvidíme." řekla jsem s úsměvem jako odpověď na jeho nenávistný obličej, kterým mě propaloval.

„Díky Fury," začala jsem sarkasticky, „ale příště mě poslechněte hned." dokončila jsem, už čelem k řediteli.

„To ironické díky mělo patřit Starkovi, to on stáhl agenty i přes mé rozkazy." odpověděl mi, vcelku opovržlivým tónem, a poté odešel. Podívala jsem se na Starka, kývla mu na náznak vděku a vydala se druhým směrem než agenti s Lokim a Fury.

~~~

Vystoupila jsem z černého Range Roveru, obešla jej a otevřela dveře i Lokimu.

„Přijdu si spíš jako osobní služka, abys věděl." odfrkla jsem si směrem k bohovi s povýšeným výrazem. Nečekala jsem na Starka s Thorem a rovnou ho vedla do letadla. Potom jeho výstupu na základně ho asi čtyři dny ještě podrobněji hlídali a poté jej opět nechali mě na starost. Ovšem musel mít ten náramek, co jsem mohla ovládat na dálku. Rozumějte náramek, díky kterému Loki dostával šoky. A to i když použil svou magii. Dovedla jsem ho tedy až ke dvěma sedadlům směrovaným na sebe, které se nacházely na konci letadla a naznačila mu, aby si sedl. 

„Ani se nehni." výhružně jsem v ruce zvedla ovladač k náramku, poté ho schovala zpět do kapsy a zamířila ven. Převzala jsem si složku s pobrobnějšími informacemi. 

„Kde je můj bratr?" ozvalo se najednou. 

„V letadle, kde by měl být?" odsekla jsem.

„Ty jsi toho psychopata nechala samotného v mém soukromém tryskáči?" zděsil se Stark.

„Nic neudělá." protočila jsem očima. On sice nejspíš měl v plánu v debatě pokračovat, ale jen co se stihl nadechnout, já už zase stála u schodů přistavených k letadlu.

„Neříkala jsem to?" prohodila jsem, když se Stark s Thorem posadili do přední části, zatímco já si sedla naproti bohu lží.

„Nebereš ten úkol nějak vážně? Pojď si sednout k nám." řekl Stark a poklepal na sedačku vedle sebe.

„Myslím, že zůstanu na aspoň o něco snesitelnějším místě." odpověděla jsem, pohodlně se opřela o sedačku a rozevřela složku.

Četla jsem jména agentů, kteří mají základnu na starosti. Šlo o ten tým, který Bersekerovu hůl poprvé našel. Nikoho z nich jsem však neznala a ani jsem o nich nikdy neslyšela. Tedy až na...

„May?" šeptla jsem a znovu si to jméno přečetla. Poté jsme si všimla Lokiho tázavého pohledu.

„Jedna agentka, už jsme se dlouho neviděly." mávla jsem nad tím rukou a znovu si prohlédla papír. Melinda May. Ta ženská mě nikdy neměla moc ráda. Pamatuju si, jak mi říkala, že teprve, až se naučím bojovat, bude se se mnou bavit. Jenže když tohle povíte pětiletému dítěti, vezme to vážně. Možná proto jsem v té době začala trénovat různá bojová umění... Fajn, dost sentimentálnosti.

„Wade, t-"

„Už jsem ti říkala, ať mě neoslovuješ." přerušila jsem Starka otráveně. 

„Tak promiň. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli se se mnou nenapiješ?" jakmile to dořekl, otočila jsem se a naklonila se do uličky tak, abych na něj viděla. S nadějným úsměvem ukazoval na letušku v uličce, která by nejspíš měla donést pití. A u něj to určitě znamenalo alkohol. Pozvedla jsem koutek úst a aniž bych věnovala sebekratší pohled bohu sedícímu proti mě, okamžitě jsem se zvedla a zamířila za nimi

„Co je v nabídce?" zeptala jsem se, naoko nezúčastněně.