The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XX. Informace

Seděla jsem u stolu, upíjela si z namíchaného alkoholu a nenápadně sledovala, jak si Daisy vede s Tylerem. Zavrtěla jsem hlavou a protočila oči.
„Tohle nemá, opravdu nemá, cenu, je příliš nápadná." oznámila jsem do mikrofonu. Sice nevím, co za logiku je dát ho do sluchátka, které zároveň máte přidělané k uchu, ale nevadí, funguje to. Odpovědi jsem se nedočkala, jak jinak. Kousla jsem se do rtu a přemýšlela, co by mohlo odvrátit Mayinu pozornost tak, abych mohla zasáhnout. Mezitím Daisy Tylera asi přestala bavit, protože něco řekl, zvedl se z židle u baru a zamířil pryč. Všiml si, že ho pozoruju, tím jsem si byla jistá. A hodlala toho využít. Vydala jsem se tedy proti němu. Krátký oční kontakt stačil, aby se zastavil a zůstal koukat. Jen jsem se pousmála a přemýšlela, kudy zmizet, aby nás nikdo neviděl.

~~~

Potichu mi začal zvonit mobil. Jak je to sakra možný, když jsem ho včera vypínala? Otevřela jsem oči. Pokoj byl celý šedobílý, jen závěsy měly sytě rudou barvu. Skrz ně poté pronikaly první sluneční paprsky až na stejnobarevné povlečení. Ohlédla jsem se za sebe a všimla si stále spícího blonďáka. Spokojeně jsem se usmála a hovor odmítla. Mobil jsem znovu vypla a pro jistotu ho vzala s sebou do koupelny. Tam jsem si připravila oblečení ze včerejška, osprchovala a oblékla se. S vlasy stále v neupraveném volném drdolu jsem se namalovala a rychle si naházela věci do tašky. Mezitím mi ale zase začal zvonit mobil. Daisy mi ho musela přes ten svůj počítač zapnout, určitě. Nevím sice, jak by to dokázala, ale jiné vysvětlení, než že hacker z party lidí co mě hledá má za úkol mě kontaktovat, jsem nevymyslela. S povzdechem jsem to přijmula.
„Chviličku." oznámila jsem, vzala si tašku a potichu se přes ložnici proplížila do obýváku spojeného s kuchyní.
„Wade, jsi v pořádku? Kde jsi?" ozvala se okamžitě Daisy. No, co jsem říkala?
„Umím se o sebe postarat, takže ano, jsem v pořádku. A kde jsem vám fakt říkat nebudu, chci si v sobotu ráno dopřát trochu klidu." odpověděla jsem, volnou rukou vytáhla malou černou flashku z počítače a dala si jí do tašky.
„Okamžitě mi řekni, co se stalo a kde teď jsi." tentokrát to byl, vcelku nervózní, Phil, kdo promluvil.
„Jsem u Tylera, nemůžu vám to říct přesně, všechno je v pohodě, vy byste to zkazili. A co se stalo... Dejme tomu, že na někoho jako je on nebude fungovat kamarádský pokec. Budu muset končit." oznámila jsem nakonec.
„Máš hodinu, pak tě chci na základně. Daisy tě zaměří a jestli tady nebudeš, jedeme tam, kde jsi teď." řekl.
„Dvě minimálně. A budete mi muset poslat souřadnice základny." Po těchto slovech jsem zavěsila.

~~~

Jakmile jsem vešla do základny, už tam stál nejen Phil, ale i Mac, Stark, May a opodál dokonce Loki.
„Přeji dobré ráno. I když po tom, co jste mě vzbudili..." uraženě jsem se na ně zamračila.
„Co jsi sakra dělala?" vylítl okamžitě Stark.
„Co je tobě do toho?" založila jsem si ruce na hrudi.
„Jak jí znám, tak teď vytáhne flashku s informacema, které ten Tyler měl a bude doufat, že si Phil nevšimne toho na krku." ozvalo se zničehonic. Podívala jsem se za ně a všimla si, že odněkud právě vyšla Tess. Neměla jsem sebemenší ponětí, kde se tady vzala, ale opravdu jsem to nehodlala řešit.
„Znáš mě až moc dobře." usmála jsem se, z kapsy vytáhla flashku a hodila ji Daisy, která stála vedle mé kamarádky.
„Měl blond vlasy a tmavě hnědý oči, bylo mi hned jasný, co budeš dělat. Jenom oni mi nevěřili." vítězným pohledem přejela všechny v místnosti. To už jsem stála u ní, takže mluvila jenom polohlasně.
„Ty oči byly do černa." upozornila jsem ji a pak jsme se rozesmály.

~~~

Seděla jsem v Lomiho pokoji a pročítala složku o projektu T.A.H.I.T.I., kde bylo všechno o Coulsonově vstání z mrtvých. No co, to on si se mnou chtěl promluvit a teď tu není. Jo, správně, když nemám co dělat, zkoumám informace o různých akcích S.H.I.E.L.D.u. Daisy teď nejspíš buď rozšifrovává některé informace a nebo se snaží najít víc o těch dvou. Vzhledem k tomu, že jsem ještě od nikoho nedostala vynadáno, pravděpodobně Tyler aspoň něco věděl.
„Takže DNA Kree? To ho oživilo?" ozvalo se zničehonic za mnou. S výdechem jsem složku prudce zaklapla a zaklonila se.
„Proč tě to zajímá?" oplatila jsem mu s úsměvem.
„Když někoho zabiju, má zůstat mrtvý." koutek úst se mu zvedl do pobaveného úsměvu. Normálně bych mu vynadala, ale tentokrát jsem se musela zasmát. Vstala jsem a hodila složku na stůl.

„Ten muž... Proč jsi to z něj nedostala násilím? Moc i sílu na to máš." začal najednou.
„Nebyl k tomu důvod. A také to bylo riskantnější." pokrčila jsem rameny.
„Takže jsi jen tak-"
„Vadí ti to snad?" uchechtla jsem se. K mému údivu ale nic neřekl.
„Nejsem s Jacobem... Vlastně bych ti měla poděkovat." dodala jsem.
„Takže se určitě podvolíš." nebezpečně se usmál. Nechápavě jsem pozvedla obočí. V další vteřině už mě ale narazil na zeď. Ruce přišpendlil vedle mé hlavy a podíval se mi zpříma do očí. Pobaveně jsem zvedla koutek úst.
„Že by i bůh jako ty občas měl problémy se sebeovládáním?" uchechtla jsem se.
„Jak je možné, že jsi tak v klidu?" vyhrkl.
„Nechápu o co ti jde, Loki." přiznala jsem.
„Většina dívek se mě bojí nebo po mě touží, jak je možné, že jsi v klidu a odporuješ mi, což si nikdo, nikdo nesmí dovolit?" zavrčel a přivřel oči.
„Buď mi chybí pud sebezáchovy, nebo vím, že jsem silnější. I když to nejspíš bude obojím." s úsměvem jsem na něj mrkla. Polkla jsem. Loki se mi přestal dívat do očí. Což jsem brala jako pozitivum, dokud mi nezačal zkoumat obličej. Vzpomněla jsem si na důvod svého rozchodu s Jacobem. Tentokrát ne. Pousmála jsem se a čekala, co bude následovat.

Lokiho úzké rty se přitiskly k mým. V tu chvíli jako kdyby se zastavil čas. Zahodila jsem všechno a začala spolupracovat. Jednou rukou mi od ramene přes ruku přejel až k boku a vzápětí mě chytil za zadek. Nohy jsem mu obmotala kolem pasu a nechala se odnést na postel. Jakmile mě však položil, přetočila jsem nás tak, abych na něm obkročmo seděla. Ruce jsem spojila za jeho krkem a věnovala mu další polibek. Lokiho rty se přesunuly na můj krk. Najednou jsem se odtáhla.
„Děje se něco?" podíval se na mě.
„Nesnáším tě." pokrčila jsem rameny.
„To bude vzájemné." usmál se, což jsem mu oplatila.

Hei!

Nahoře obrázek Tylera, kdyby náhodou někoho z vás zajímalo, jak vypadal.

A klidně mi do komentářů dejte názor na kapitolu nebo příběh celkově, vždy mě to potěší a i pokud jde o připomínky, ráda zjistím, co mám podle vás zlepšit ❤️🤪

✨ Elsker deg ✨