The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

XXV. Paměť

*Pohled Wade*

Pomalu jsem otevřela oči a snažila se zaostřit. Nade mnou se tyčil Loki s mě neznámým výrazem.

„Opatrně, hlavně zůstaň v klidu." řekl jako první, naoko bez sebemenšího zájmu. V tu chvíli jsem si vzpomněla, co se stalo a vypálila do sedu.

„Teď jsem ti něco řekl." zavrčel bůh.

„Kam zmizela Freya?" otočila jsem se na něj místo odpovědi. Loki si povzdychl a postavil.

„Nevím, když jsem se probral, byla už pryč. Je silnější, všichni máme štěstí, že jsme pořád na živu." řekl, zatímco mi podával ruku a pomáhal vstát.

„Hlavně ty." dodal tlumeně, když jsem také stála na nohou asi pět centimetrů od něj a stále se ho nepouštěla.

„Věděla sem, že to zvládnu." opáčila jsem.

„Ale co kdyby ne?" jeho výraz mi jasně naznačoval, jak moc mu přijdu lehkomyslná. Na to jsem už neměla co říct, tak jsem jen pokrčila rameny.

„Saffron?" ozvalo se někde za mnou zničehonic. Otočila jsem se a spatřila agenta, svázaného magií, aby zůstal přesně tam, kde ho chtěl mít Loki.

„Phile..." okamžitě jsem se k němu vydala a přemýšlela, co mu řeknu po tom, co všechno viděl.

„Okamžitě ho pusť, nebo to udělám já." přikázala jsem nekompromisně.

„A kouzelné slovíčko, jak říkají Midgarďané?" pobaveně se na mě ušklíbl.

„Oba víme, že tě mohu kdykoliv zabít, nebo přinejmenším zranit."
Úsměv mu z tváře opět zmizel. Phil se postavil, jakmile mohl. Když jsem však došla až k němu, viděla jsem, že váhá.

„Jestli se bojíš, abych bych ti neublížila... Nikdy bych nic takového nedovolila, sobě ani někomu jinému. No tak, znáš mě, víš, že jsem na straně S.H.I.E.L.D.u a tak to bude vždycky." zastavila jsem.

„Za to může on, nebo ne?" zeptal se místo toho, s pohledem upřeným za mě.

„Co? Ne, nemůže. Poznal, že mám moc, ale naopak. Pomohl mi to začít ovládat, rozvíjet." zastala jsem se boha.

„Co za to chce?" pokračoval.

„Nic. Nemám zapotřebí cokoliv požadovat. Jsem si jistý, že pokud budu chtít, Wade mi pomůže sama. A také vím, že taková moc může být v nezkušených rukou nebezpečná." začal Loki dřív, než jsem tu debatu stihla zastavit.

„Jakto, že nejsi u Avengers? Fury by tě jen tak mezi normálními agenty nenechal." Coulson se opět zaměřil na mě.

„Neví to. Nikdo to neví. A nesmí to zjistit, takže mi musíš slíbit, že to zůstane jen mezi námi." věnovala jsem mu významný pohled.

„Wade, nemůže to vědět." Loki už stál u nás, s rukou na mém rameni.

„A co chceš dělat? Vymazat mu paměť?" zeptala jsem se s dávkou sarkasmu a opět se otočila jeho směrem. Ovšem výraz, kterým mě pozoroval, se mi ani v nejmenším nelíbil.