The Goddes from Midgard {Loki fanfic}

IXXX. Kvůli mně

Došla jsem až do velké místnosti, kde se nacházel zbytek Asgarďanů. Někteří stáli, ale většina seděla v hloučcích na zemi. Většinu dětí jsme však minuli při příchodu do lodi, když si hráli venku. Na můj vkus tady byli moc dlouho, potřebovali domov. Přelétla jsem pohledem po všech přítomných a pomalu se rozešla. Najednou jsem ale uslyšela něčí hlas.

„Až vodu dostaneme, napiješ se, ano? Tvůj otec pro ní šel... Zatím vydrž," ozvalo se kus za mnou. Když jsem se otočila, seděla tam žena s nějakým klukem, nejspíše synem, v náručí. Vypadal, jako že je sotva při vědomí. Žena si jej starostlivě prohlížela. Vedle ní seděl další kluk, ještě o něco menší, a držel za ruku toho druhého. Bez přemýšlení jsem k nim přišla.

„Mohu vám nějak pomoci?" zeptala se žena hned, co zaznamenala mou přítomnost.

„Zaprvé mi nevykejte. A zadruhé vy mě ne, ale já vám snad ano," usmála jsem se, sedla si před ní a natáhla se po prázdné flašce ležící opodál. Otevřela jsem ji, namířila do ní prst a sledovala, jak se plní vodou. Podala jsem jí ženě, která ji nejistě převzala. Vzápětí už ale dala napít tomu klukovi.

„Děkuji." Žena se na mě jemně pousmála.

„Ty jsi tady s králem, že jo?" ozval se najednou ten druhý kluk. Matka se na něj káravě podívala.

„No, spíš kvůli... Princi."

„Jak se jmenuješ?" pokračoval klučina.

„Magnussi přestaň, je to neslušné," napomenula jej žena.

„To je v pořádku, opravdu," ujistila jsem jí a zamyslela se. Vůbec jsem s nimi nechtěla řešit, že jsem z Midgardu. Chtěla jsem zapadnout, alespoň trochu. A navíc, pokud řeknu jméno, které mi dala Freya, je pravděpodobnější, že mě budou znát.

„Jsem Sigyn," vydechla jsem nakonec. Žena se na mě překvapeně podívala a sklonila hlavu, nejspíš na náznak úklony. Nechápavě jsem se na ní podívala.

„Nemusíte se... Klanit," řekla jsem nejistě se svraštěným obočím.

„Jste bohyně, je to zvykem." Opatrně zvedla hlavu. Já se na ní pobaveně usmála.

„Zůstaneme u toho, kdy jste mi tykala, dobře? Nepatřím do královské rodiny, tak se neklaňte. Jsem prostě jako jedna z vás." Rozhlédla jsem se. Můj pohled se zastavil na bohu nenuceně opřeném o futra vchodu. Loki mě pozoroval s neutrálním výrazem. Ve chvíli, kdy si všiml že ho vidím, se pobaveně usmál. To ovšem hned zase zakryl.

„Mohu?" Ruku jsem opatrně natáhla směrem ke klukovi, kterého žena stále svírala v náručí. Na chvilku zaváhala, ale nakonec přikývla. Dotkla jsem se chlapcova čela a zamračila se.

„Úplně hoří. Jak dlouho je na tom takhle?" Prohlížela jsem si ho. I jeho kůže mi přišla poněkud bledá.

„Od doby, co jsme opustili Asgard. Medici zde nemají své vybavení ani bylinky na léčení," vysvětlila. V jejím hlase byla slyšet zoufalost.

„A když jsi bohyně, pomůžeš mu?" vyzvídal zase ten malý kluk. Smutně jsem se na něj usmála a po chvilce vstala.

„Nemám takovou moc. Ale vím o někom, kdo ano," řekla jsem a zmizela mezi ostatními.

„No čau. Co ty tady, mezi poddanými?" ušklíbla jsem se na boha a zastavila až u něj.

„Sleduji tvé seznamování s Asgardem," začal pobaveně, „Jak se ti zatím líbí?" pozvedl obočí.

„Je fajn, akorát... Ten kluk je nemocný." Malinko jsem se zamračila. Loki se podíval směrem, kterým jsem přišla. Poté už jen pokrčil rameny, zatímco já na něj zůstala nevěřícně zírat. Zavrtěla jsem hlavou, tak jednoduše se mě nezbaví.