Save Me (Roger Taylor FanFiction)

1: Just Smile

*December 1st 1969*

STÁLA JSEM V HOSPODĚ a poslouchala jsem živou hudbu, kterou zajišťovala kapela jménem Smile, s Freddiem Bulsarou.

„Takže, drahoušku, co jsem ti říkal? Jsou úžasní, že ano?" pobízel mě hned, co kapela přestala hrát.

„Jo, jsou úžasní! Ale, abych pravdu řekla, s Timem bys mohl vytřít podlahu. Chápu, že je to tvůj kamarád a tak, ale stejně." Cítila jsem se trošku hrozně za to, že jsem to řekla, ale slyšela jsem už Freddieho párkrát zpívat. Když ke mně přišel na moje narozeniny společně ještě s pár mými dalšími kamarády, všichni jsme byli ohromení jeho provedením Happy Birthday.

„No, nebudu se o to ani pokoušet," konstatoval.

„Okay," řekla jsem protáhle, čímž jsem mu ukázala, že mě nepřesvědčil.

„Time, tady jsme!" zakřičel Freddie na svého kamaráda, aby k nám přišel a pozdravil nás. Trval na tom, že mě seznámí s kapelou.

Tohle zrovna nebyl můj šálek čaje. Nesnášela jsem ty davy lidí, co pijou a kouří, zatímco poslouchají hlasitou hudbu. Jsem spíš typ holky, co sedí doma a předstírá, že vnější svět neexistuje.

Freddiemu se ale dneska nějak povedlo mě přesvědčit, abych s ním šla večer ven. Freddie byl můj nejlepší kamarád na celém světě. Potkala jsem ho minulý rok, když jsem se přistěhovala ze Skotska dolů do Londýna a hned, co jsme se seznámili, Londýn už nebyl tak děsivý.

Tim Staffell k nám došel se dvěma zbývajícími členy kapely v závěsu. Kytarista měl dlouhé a kudrnaté tmavě hnědé vlasy; vypadal jako velmi vysoký pudl. Ten druhý byl o něco menší, s dlouhými blonďatými vlasy a hned mě zaujal. Čelo se mu lesklo potem z toho, jaké výkony podával za bubny.

„Freddie! Jsem rád, že jsi to stihnul," vykřikl Tim, když se mu konečně podařilo protlačit se skrz dav. „A tohle musí být Julia?"

„Uh, vlastně jsem Julie." Nerada jsem opravovala lidi.

„Julie! Promiň, Julie." Vzal mi ruku a docela tvrdě mi jí potřásl.

„Um, to je v pořádku," odpověděla jsem mu. Byla jsem ráda, když mou ruku konečně pustil.

„Tohle je Brian May." Vysoký kluk, co vypadal jako pudl, předstoupil a potřásl mi rukou. Mnohem jemněji nutno podotknout.

„Ahoj, Julie, díky, že jsi přišla." Jeho hlas byl velmi jemný a milý a byl přesně takový, jaký jsem od něj očekávala.

„A tohle je Roger Taylor." Vskutku atraktivní blonďatý bubeník udělal krok dopředu a políbil mi ruku.

„Zdravím," řekl chraptivým hlasem, když se zase postavil do své plné výšky. Takže milovník ženské společnosti.

„Ahoj." Trošku jsem se začervenala a chvíli na něj zírala, když se zeptal, jestli někdo nechce drink.

Z transu mě dostalo až šťouchnutí do mé ruky od Freddieho. Zašklebil se na mě a řekl: „Zlato, Roger se tě zeptal, co chceš na pití."

„Uh, Irn Bru."

Ou, moment. Jsem v Londýně. V tom případě žádný Irn Bru.

„Ne, promiň, jenom colu," zasekávala jsem se v řeči a cítila jsem se docela trapně za můj přeřek.

„Já si myslel, že jsi ze Skotska," řekl mi Roger, díky čemuž jsem se začervenala ještě víc. Proč se červenám, když někdo poukáže na mou národnost?

„Jo, jenom občas zapomenu, že už tam nejsem." Z mého hlasu šlo jasně vyčíst, že se cítím trapně.

„Uvolni se, drahoušku," zašeptal mi Freddie, když Roger odešel. Hlasitě jsem se nadechla a vydechla. Poplácal mě po koleni, aby mě uklidnil.

Když se Roger a Brian vrátili, porozdávali to, co si všichni objednali. Když jsem si přebírala svoje pití od Rogera, naše ruce se trošku dotkly a uvnitř mě se něco pohnulo.

„Takže," začal Tim, „pokud jsi Skotka, jak to, že nepiješ?"

Urgh. Tahle otázka!

Jako skotský abstinent pro mě byl život těžký, když se mě lidi neustále ptali, co se mnou je. Lidé říkají, že „skotský abstinent" je oxymoron.

„Že jsem Skotka, ještě neznamená, že jsem alkoholik, víš." Byla jsem frustrovaná a Freddie to očividně poznal.

„Dneska jste hráli fakt dobře, kluci," rychle změnil téma.

Zatímco ostatní si povídali o kapele, Roger se ze své židle přesunul vedle mě na gauč, až skoro seděl i na Freddiem.

„Tak jak se ti líbila show?" zeptal se nahnutý blízko mě.

„Bylo to úžasné, za bubny ti to jde."

Pokud na světě bylo něco, co mě dohánělo k šílenství, byli to bubeníci. Jsou tak atraktivní.

„Děkuju," odpověděl s opravdu pěkným úsměvem.

„Jak jste se vlastně dali s kluky dohromady?" zeptala jsem se. Snažila jsem se udržet naši konverzaci. Proto jsem měla ráda Freddieho; s ním jsem se snažit nemusela, když došlo na povídání.

„No, Brian a Tim spolu začali hrát minulý rok a vyvěsili letáky, že shánějí bubeníka. Přihlásil jsem se a oni mě vzali, pak jsme pojmenovali kapelu Smile, protože studuju zubařinu. To je asi tak všechno, nic víc. Ale rád bych věděl, co dostalo holku ze Skotska až sem dolů do Londýna?"

Bylo něco o mně, co jsem nechtěla, aby kdy věděl, ale jinak jsem byla jako otevřená kniha.

„Tak já jsem se odstěhovala z malého městečka blízko Glasgow, protože jsem vždycky chtěla být fotografka a myslela jsem si, že tady bych mohla mít víc příležitostí. Moje kamarádka měla byt, ze kterého se stěhovala, tak ho přenechala mně, je to jenom jednopokoják, takže to není nic drahého, co bych si nemohla dovolit. Rodiče si myslí, že zahazuju svůj život, protože jsem nikdy nechtěla jít na univerzitu, ale ono to prostě nikdy nebylo pro mě, takže asi tak. Promiň, nejsem nijak zajímavá na rozdíl od tebe, bubeníka v rockové kapele."

„Který studuje zubařinu? Jo, opravdu zajímavé."

„I tak si myslíš, že skotská servírka, která si sotva může dovolit fotoaparát, je víc zajímavější?"

Oba jsme se zasmáli a já si uvědomila, že se mi Roger líbí čím dál víc.

„Líbilo by se mi, kdybychom byli přátelé," uvažoval.

„Mně taky, Rogere."

❄❄❄ 

Tentokrát tu máme něco jiného a to překládaný příběh s ROGEREM!! 

Doufám, že se vám bude líbit! ♥️

PS: Radím na začátku každé kapitoly zkontrolovat datum, abyste pak nebyli překvapení.. ;)

Lie xx.