Perfektní brácha

17. Nečum

Proč jsem se s ním cítila tak příjemně?
Zavřela jsem oči a ucítila jeho ruku, jak mě objala. Usmála jsem se a usnula.
Ráno jsem se probudila a prudce se posadila. Musela jsem si první uvědomit, jak jsem se sem dostala. Koukla jsem na ještě spícího Davida a zadívala se na něho. ,,Je to tvůj bratr, nemůžeš chtít víc" zas mlel mozek. No a samozřejmě srdce se muselo do naší praštěné konverzace taky vesrat. ,,Ale nevlastní, je to kluk jako všichni ostatní". ,,Vždyť si se teď rozešla s Alešem, to chceš rovnou začít nový vztah?" Odporoval mozek. ,,Běž si dát radši snídani" ozval se žaludek.
M: ,,Sorry kluci, ale žaludek tentokrát vyhrál" šeptla jsem si pro sebe a ušklíbla se. Tyvole tohle už je na psychiatra, ale to je jedno. Zvedla jsem se z postele a za mnou se ozval David.
D: ,,Čau, počkej jdu taky"
Kývla jsem a počkala na Davida. Oba ve věcech na spaní jsme šli do kuchyně a byli jsme dost rozespalí. No a proč asi? Protože Maruška ve 2 ráno chodila po baráku.
Dala jsem si műsli s jogurtem a David si udělal rohlík.
Rozhodla jsem se, že si to půjdu sníst na terasu, jelikož bylo hrozně hezky. Achjooo já bych tak ráda šla do bazénu, ale neeee já si zlomím na začátku prázdnin ruku. No, ještě že tam nemůže David taky. Bych musela žárlit. Cccc. Dojedla jsem a odnesla misku do myčky. Pak jsem se šla převléct a napsala Lucce, jestli nejde ven. Domluvili jsme se, že v 9 ke mně příjde. Oblíkla jsem si kraťasy a crop top a šla dolů na ní čekat. Na schodech jsem potkala Davida. Jak už byl za mnou, cítila jsem jeho pohled na mě.
M: ,,Nečum"
D: ,,Ty máš oči vzadu? To je celkem creepy"
M: ,,Jo jdu ven, takže asi nebudeš mít koho otravovat, ale být tebou, jdu aspoň na zahradu, nebo tady zakrníš"
D: ,,Bla bla bla, pozvu si Vojtu, jsem se s ním seznámil na Team Wars a bydlí tady kousek tak příjde"
M: ,,Okej"
Trochu mě zarazilo, že hraje taky Team Wars. Si třeba někdy spolu zapaříme.