Perfektní brácha

30. Musíme ven

Chtěla jsem na něho zařvat, ale Vojta mi těsně před mým výlevem zakryl pusu. Co se tu sakra děje?!
Koukla jsem na Vojtu a on kývl směrem na podivného pána, který držel nenápadně v ruce zbraň a koukal na prodavačku.
M: ,,Musíme ven" špitla jsem.
L: ,,Jsi úplně blbá? Chceš, ať tě zastřelí?!"
M: ,,Zkusím se problížit ven a zavolat o pomoc" vylezla jsem z naší skrýše, ale někdo mě stáhl zpátky. Ten někdo byl David. Posadil mě na jeho klín a držel mě.
M: ,,Pusť mě, já už nikam nejdu"
D: ,,Znám tě" řekl David. Hned na to jsme uslyšeli výstřel. Vykoukli jsme ven a schytal to nějaký pán. Z toho, co po té řekl pan tajemný jsem pochopila, že se mu snažil zbraň vzít.
P(pachatel): ,,Co si o sobě ku*va myslíš?! Mám tu všechny postřílet?!"
Začala jsem se opravdu bát. Jediné, co mě uklidňovalo bylo, že jsem byla stále v objetí Davida. Lucka se tiskla k Vojtovi a ten jí držel kolem ramen. Vím, že to v této situaci je vedlejší, ale ti dva se k sobě fakt hodí. Rozhodně více, než já s Vojtou.
D: ,,Doprdele však ten týpek vykrvácí!"
V: ,,Davide buď zemře jen on, a nebo on, i ty!"
L: ,,Lidi přestaňte se hádat, napsala jsem kámošce, ať zavolá policii"
M: ,,Zatím to vypadá nadějně, jelikož nemá žádného rukojmího, ale to se může brzo změnit"
Vykoukla jsem a týpek mířil na prodavačky zbraní, zatímco ony dávaly do tašky všechny peníze.
P: ,,Všichni, co jsou schovaní hned vylezte, nebo vás zabiju!"
Zařval najednou. Pár lidí, kteří byli schovaní tak vylezli a sedli si tak, aby na ně viděl. Jenže ten debil neví, že už policie stejně jede.
L: ,,Pojďte, nebo nás fakt zastřelí"
M: ,,Souhlasím s Luckou"
Zvedli jsme se a pomalu šli k ostatním. Mimochodem bylo tam asi jen 10 lidí+2 prodavačky.
Týpek na nás namířil zbraň a pokyvl, abychom si sedli.
P: ,,Hej ty, zavolej fízly, ať mi ven nachystají auto s plnou nádrží a volnou cestu"
Řekl prodavačce.
T: ,,Nebo jí zabiju!" Najednou mě chytl za zápěstí, vytáhl mě na nohy, chytil pod krkem a ke spánku mi přiložil zbraň.