Perfektní brácha

33. Překvápko!

Najednou byla má představa pryč. Byly pryč i všechny mé myšlenky.
Vrátil jsem se do těla anebo jsem umřel?

Pohled Mery:
Ležela jsem na pokoji a koukalado stropu. Přemýšlela jsem nad Davidem. Nad tím, co se stalo. On mi zachránil život....
Začala jsem si uvědomovat, že by pro mě udělal cokoli. I přes naše hádky, naschvály a rvačky se máme uvnitř rádi. Ale nevìm, jestli jsem připravená ho mít ráda tak nějak více.
Pak mi ale něco došlo....chytili už Filipa? Vždyť utekl...nevrátí se? Ne, kravina, vždyť tu nikoho cizího nepouštějí.
Aha, opět jsem něco zakřikla. Ve dveřích se totiž objevil Filip.
M: ,,Vypadni!"
F: ,,Hmmm to asi ne. Zabil jsem Davida, co kdybych zabil i Lucii a Vojtu? Nemůžeš s tím vůbec nic udělat. A já si budu užívat tvou samotu, tvůj smutek" usmál se.
M: ,,Filipe měl by ses jít léčit! Seš psychopat! A navíc, David je stále na sàle!"
F: ,,Hmm a co když jsem tam byl a zjistil jsem, že chcípl? A nebo co když mám jako doktora kámoše, kterého jsem tak trošku podplatil?" Měl na sobě zákeřný pohled.
M: ,,Nevěřím ti ani slovo ty idiote!   a navíc, všechny ty doktory, kteří operujou Davida znám a v životě by se nebavili s debilem, jako jsi ty"
F: ,,Sakra! Ale tvou rodinu a kámoše stejně zabiju! Nijak mi v tom nemůžeš zabránit a já se pak budu spokojeně dívat na to, jak se utápís v depresích!" Zákeřně se smál.
M: ,,Si kretén, nic z toho se ti nepovede!"
F: ,,A víš co je smůla? Že se to nikdo nedozví do té doby, než je zabiju"
M: ,,A víš co je taky smůla?" Usmála jsem se a vytáhla z pod polštáře mobil, kde se zobrazovalo volání s Vojtou.
F: ,,Ty krávo! Jak si věděla, že příjdu?!"
M: ,,Hned, když jsem se dozvěděla, že si utekl, věděla jsem, že se vrátíš. Tak jsem se domluvila s Vojtou, že budu s ním volat a kdyby něco, uslyší mě. A překvápko! Je s ním i policie" ušklíbla jsem se.
Zrovna, když už se Filip napřahoval, že mi jednu vrazí, do pokoje vtrhla policie a Filipa zatkla.