M: ,,Noo tak řeknu, že jsem spadla ze schodů"
D: ,,Mery? Ze schodů už si sletěla přece. Nemohla si sletět dvakrát, to by bylo divné"
M: ,,No tak řeknu, že jsem se poprala s jednou krávou co o tobě říkala hlouposti, to je pravda"
D: ,,Né to bude vypadat blbě, že se za mě prala holka"
Nad tou představou jsem se zasmála a Vojta s Luckou taky.
V: ,,Hele tak můžem ke mě, mám tam lékárničku, ať to takhle nevidí vaši rodiče"
L: ,,To je dobrý nápad, tak jděte a my půjdem s Davidem zatím do obchodu, ať máte něco doma" usmála se nevinně Lucka.
M: ,,Lucius o co ti jde" špitla jsem směrem k ní.
L: ,,Ále nic, jen ať máte klid" ušklíbla se a odtáhla Dejva pryč. Bezva.
V: ,,Tak půjdem? Ať to stihnem, než se setmí" nadzvedl koutek do úsměvu a já se tam málem zhroutila. Vojta mi začal připadat nebezpečně hezký.
Kývla jsem a vedle sebe jsme se rozešli k němu. Došli jsme k modernímu bílo šedému domu a Vojta odemkl. Sundala jsem si boty a Vojta mě vzal do kuchyně.
V: ,,Dáš si něco na pití?"
M: ,,Asi vodu, díky"
Vojta se po chvíli vrátil se skleničkou v jedné ruce a s lékárničkou ve druhé. Sedl si naproti mě a mokrým tampónkem mi otřel rány. Jo jinak nebylo to nic strašného. Jen takový malý šrám na obočí, roztržený ret a krev z nosu už mi netekla.
Vydezinfikoval mi to a přelepil.
M: ,,Děkuju" usmála jsem se.
V: ,,To nic nebylo" s úsměvem mávl rukou a všechno uklidil.
M: ,,No nic já už budu muset, nebo mě rodiče přerazí" zasmála jsem se a zvedla jsem se.
V: ,,Chceš doprovodit?"
M: ,,Né to je v pohodě, je to jen 10 minut"
V: ,,No...radši tě doprovodím. Už je tma"
M: ,,Ty máš o mě strach?"
V: ,,Jo..a teď už pojď" hodil po mě mikinu a sám si jednu oblíkl. Trochu mě zaskočila ta jeho slova. On má vážně o mě strach?
ČTEŠ
Perfektní brácha
FanfictionMery byla jedináček. Teda do té doby, dokud se její rodiče nerozhodli pořídit jí adoptovaného bráchu. Mery se od teď bude muset dělit nejen o rodiče, ale i o dům. Jenže co když se místo vysněného malého brášky objeví v jejich domě 17letý frajírek?
