Další den jsme se domluvili, že já, Dejv, Vojta a Lucíš půjdem ven. Od té doby, co jsme se poznali se z nás stal celkem dobrý gang.
Venku dneska nebylo úplně teplo, takže jsem si vzala černé děrované rifle a černou mikinu od Dejva, kterou jsem mu ukradla. Je hrozně pohodlná a voní po něm, takže mu jí nechci vracet.
Vyšla jsem z pokoje.
D: ,,Marušo trochu hejbni prdelí!" Zavolal na mě zezdola David.
M: ,,Ty aby ses náhodou nepo" seběhla jsem schody a obula si tenisky. David na mě čuměl a měl nadzvedlé obočí.
M: ,,No co je? Jdeme" zatleskala jsem mu před obličejem.
D: ,,Jenom, není tohle náhodou moje mikina?" ušklíbl se a založil si ruce na hrudi.
M: ,,Eeee, no mě se nechtěla sundávat" uculila jsem se.
David se zasmál a vyšli jsme ven. S Luckou a Vojtou jsme měli sraz před parkem.
Oba dva už tam čekali. Hupsík.
L: ,,No konečně" zasmála se Lucka.
V: ,,Lucius nechej je, vždyť víš, že chtějí mít i chvilku pro sebe" zakmital obočím Vojta.
M: ,,Vojtine drž hubu" podrazila jsem mu nohu a Vojta se tak tak udržel na nohách.
D: ,,Jdem vy kecky" mávl Dejv a rozešli jsme se na jedno takové boží místo, kde je vysoká zídka, nějaká lavička průlízky. Jo ty jsou určené asi pro malé děcka, ale jako David s Vojtou furt jsou, žeo.
Já jako vždycky zabrala místo na zídce. Jenže se zlomenou rukou bych tam těžko vylezla, takže David s Vojtou spojili ruce, já si na ně stoupla a oni mě zvedli tak, abych vyšplhala na tu zídku. Chudáci no.
Sedla jsem si a spustila nohy dolů.
D: ,,Maruno opovaž se sletět, dneska večer se vrací rodiče a do nemocnice fakt nejedem"
M: ,,Hele nejsem malé děcko" ušklíbla jsem se. David se opřel o zídku a o něčem debatoval s Vojtou a Lucka si vyskočila vedle mě.
L: ,,Tyvole Mery" ukázala do parku.
ČTEŠ
Perfektní brácha
FanfictionMery byla jedináček. Teda do té doby, dokud se její rodiče nerozhodli pořídit jí adoptovaného bráchu. Mery se od teď bude muset dělit nejen o rodiče, ale i o dům. Jenže co když se místo vysněného malého brášky objeví v jejich domě 17letý frajírek?
