Najednou jsem ucítila jeho rty na těch mých. Tento pocit jsem nedokázala popsat. Byl tak dokonalý.
M: ,,Davide to nejde" odtrhla jsem se od něho.
D: ,,Proč ne?" Nechápavě zvedl obočí.
M: ,,Jsme-"
D: ,,Sourozenci" přerušil mě David a povzdechl si.
Oba jsme se odmlčeli. Nevěděla jsem, co říct. Proč jsem někdy tak hrozně poctivá a tvrdohlavá.
Až do 6 jsme tam seděli a pak jsme se zvedli a rozešli se domů.
M: ,,Hele Davide, můžem prosím na ti zapomenout?"
D: ,,No jasný" usmál se David a šťouchl do mě.
M: ,,Jenom...nešli už jsme tudy?" Pokývla jsem na lavičku.
D: ,,Neee vždyť tudy se má jít zpátky, ne?"
M: ,,Davide my chodíme pořád dokola"
D: ,,Ajaj"
M: ,,Tě zabiju, takže tady budeme celou noc chodit dokola? Už se stmívá a ve tmě opravdu cestu nenajdeme"
D: ,,No tak tady přespíme" řekl David jako by se nic nedělo a sedl si na kládu.
M: ,,No tak koukni na google mapy, ne?! Já nebudu spát v divočině"
D: ,,Eeee došly data...a tou divočinou myslíš jako les, jo?" Zasmál se.
M: ,,Noo typický ty, prostě nic neřešíš, co?" Naštvaně jsem si sedla vedle něho a objala jsem se rukama, protože mi byla zima.
Najednou mi David přes hlavu přetáhl jeho mikinu. Usmála jsem se a opřela si o jeho rameno hlavu. David si mě k sobě přitáhl a spokojeně jsem zavřela oči. Neříkám, že to bylo pohodlné, ale s Davidem mi bylo mnohem lépe.
Vzbudila jsem se až ráno okolo 6. Slunce už vychazelo a David byl už vzhůru a koukal na mě.
M: ,,Co koukáš?" Usmála jsem se a protáhla se.
D: ,,Seš krásná, když spíš"
Úsměv mi spadl a já vstala.
M: ,,Pojď, půjdem, mám hlad jak něco" zatáhla jsem ho za ruku a šli jsme vedle sebe domů. Po cestě jsme ani moc nepromluvili, ale to mi vyhovovalo.
ČTEŠ
Perfektní brácha
ФанфикMery byla jedináček. Teda do té doby, dokud se její rodiče nerozhodli pořídit jí adoptovaného bráchu. Mery se od teď bude muset dělit nejen o rodiče, ale i o dům. Jenže co když se místo vysněného malého brášky objeví v jejich domě 17letý frajírek?
