Následující den ráno jsem napsala Lucce, jestli nejde ven. Samozřejmě jsem neměla v plánu jí nic říkat. Davida jsem zahlídla jen po cestě do koupelny.
Vyšla jsem ven a šla do parku, kde jsme měly, s Luckou sraz. Joo park je takové naše srazové místo.
L: ,,No ahoj, tak co? Jak bylo včera?" Hned vychrlila Lucka a zakmitala obočím.
M: ,,Čus, ty seš debil, normálně bylo" zasmála jsem se.
L: ,,Bylo něco? Bylo?"
M: ,,Ne, co by bylo?" Zalhala jsem. No ale moje slabina je, že moc lhát neumím. A Lucka to moc dobře ví.
L: ,,Mery ty víš, že neumíš lhát, tak se o to ani nesnaž" ušklíbla se na mě Lucka.
M: ,,Opravdu nic nebylo, skoro...prostě jsme se málem políbili, ale pak..."
L: ,,Pak?"
M: ,,Řekl, že nemůže. Že to mu nesmí udělat"
L: ,,On je gay?!"
M: ,,Lucino já tě přerazím😂 ne!"
L: ,,Tak už to vybal a nezdržuj to, stejně to jednou říct musíš"
M: ,,Davidovi to prý nemůže udělat. Prý mě...miluje"
L: ,,No tývole, to je síla"
M: ,,No to teda"
L: ,,A ty ho nemiluješ?"
M: ,,Vždyť-"
L: ,,Opovaž se to říct!"
M: ,,No jó no, hele pojďme radši změnit téma"
Lucka nakonec přikývla a s novým tématem jsme se rozešli do menšího krámku. Je to takový né velký obchod, ale potřebné věci tam najdete. No ale když jsme vešli dovnitř, začla jsem Lucku tahat ven.
L: ,,Co děláš?!"
M: ,,Je tam David a Vojta!"
L: ,,No a? Mery pochop, že se mu nemůžeš vyhýbat až do konce života, vždyť s ním bydlíš!"
M: ,,Hmmmm tak faaajn"
Lucka už šla k Vojtovi. Já přišla za nima a s Vojtou jsme si vyměnili stydlivé pohledy. No ale budeme se muset chovat normálněji, nebo David začne vyzvídat a to fakt nechci. Stáli jsme tam a najednou mě David prudce žduchl za regál.
ČTEŠ
Perfektní brácha
ФанфикMery byla jedináček. Teda do té doby, dokud se její rodiče nerozhodli pořídit jí adoptovaného bráchu. Mery se od teď bude muset dělit nejen o rodiče, ale i o dům. Jenže co když se místo vysněného malého brášky objeví v jejich domě 17letý frajírek?
